Zatuchlý starý byt rekonstruovali 3 roky. Výsledek je inspirativní!

Když designér Jaroslav Kašpar se svou tehdejší přítelkyní, architektkou Lucií Faturíkovou, před téměř deseti lety překročili práh zatuchlého bytu na pražském Žižkově, bylo 48 m² rozděleno na dvě místnosti, toaletu, která se nacházela na místě současné ložnice, a několik metrů úzkých tmavých chodeb. Vycítit potenciál tohoto prostoru, to chce opravdu pozorné oko.

„Rozhodnutí však padlo z jiného důvodu. Byt nám velmi vyhovoval lokalitou a vůní starého Žižkova. Při odkrývání nánosů doby a skrytých konstrukcí jsme postupně objevovali i kouzlo samotného bytu,“ vzpomíná Jaroslav. Bytový dům z roku 1935 byl postaven za dob stavebního boomu, takže honosnost ho obešla, na druhou stranu díky tomu získal lehkou industriální patinu.

Přečtěte si také: Byt v panelovém domě kompletně zbourali a postavili znovu. Tohle je výsledek ich proměny!

Postel, skříňka, knihovna. Vše v jednom, i když ke spánku je třeba se vyhoupnout o něco výš. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Oddělit, či spojit? Když je ložnice součástí bytu, kdykoli se dá přidat stěna a vnést sem tak o něco více soukromí.

Krásu je třeba hledat hlouběji a pracovat na ní důsledně, čestně a trpělivě. O tom ví své i designér Jaroslav Kašpar. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Věřím, že každá lidská činnost za sebou nechává nějakou energii, a to vše se otisklo do této stěny.“
Lucie Faturíková, architektka

Přečtěte si také: Jak správně zařídit obývací pokoj?

Žárovky jen v noci

Jaroslav a Lucie se nebáli radikální proměny. Vize prosvětleného bytu je poháněla vpřed, a tak se nakonec zbavili téměř všech příček. Jejich původním záměrem bylo vytvořit alespoň malý oddělený koutek, ale sluncem zalitý prostor je přesvědčil o opaku. „Řekli jsme si, že lidé dnes spolu tráví tak málo času, že důležitější než soukromí je vytvořit si byt, ve kterém nám bude dobře společně,“ vysvětluje Lucie. Času, který spolu strávili, bylo však hodně i při rekonstrukci. Proměna tmavého kamrlíku na příjemný loftový byteček trvala tři roky − pracovali na něm pomalu, postupně a z velké části svépomocí.

„Byt jsme rekonstruovali za pomoci jednotlivých řemeslníků − příště už dám přednost rekonstrukci na klíč i s autorským dozorem,“ usmívá se Jaroslav. „Nicméně průběh rekonstrukce byl zajímavý. Jaroslav neznal limity architektů a na všechno se díval zejména přes vize a nápady, někdy až úlety, takže jsme spolu hledali zlatou střední cestu,“ doplňuje Lucie.

Designérská klasika. Křesílka od Jindřicha Halabaly s technologií ohýbaného dřeva obdivujeme dodnes. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Vinotéka ve stěně vznikla jako improvizované využití nefunkčních komínových průduchů.

V předsíni se spojuje staré s novým prostřednictvím moderní vestavěné skříně, cihlové stěny a výjimečných kovových industriálních dveří. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Od omezení k nápadům

Malá plocha, po odstranění příček 50 m², nutila přemýšlet a zapojit veškerou kreativitu, aby byl výsledek praktický i estetický. „Největší komplikací byly stoupačky, které nebylo možné přemístit, ale tam, kde byla původně toaleta, jsme chtěli ložnici. Proto se postel nyní ‚opírá‘ v jednom rohu o sloup,“ vysvětluje Jaroslav. Dvojlůžko, které připomíná staré ležení za pecí, mělo být původně oddělené od zbytku bytu, a pokud by se tak majitelé do budoucna rozhodli, předpřipravili si kolejnice na posuvné dveře zapuštěné v betonovém překladu.

Původní stropy spolu s cihlovou zdí, které byly pravděpodobně výsledkem šetření ve výstavbě, jsou dnes největší chloubou bytu. „Hodně návštěv se ptá: kdy to konečně doděláš? Moje odpověď je však jasná: nikdy. Když něco odkrývám, nedělám to proto, abych to zakryl něčím jiným,“ vysvětluje Jaroslav. Původní konstrukce však daly tehdejším partnerům pořádně zabrat. Ručním čištěním a spárováním museli strávit nejeden dlouhý zimní večer.

„Je to byt pro pár s malým dítětem do dvou, maximálně tří let. Ale každý má jiné nároky na komfort. Pro nás bylo tehdy prioritou, aby byt získal atmosféru.“
Lucie Faturíková, architektka

Nová kuchyň je domyšlená do detailu. Většina je z IKEA, barový pult je však doplněn sklápěcím jídelním stolem na míru. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Všechny spotřebiče včetně bojleru jsou vestavěné přímo v kuchyni, navenek je vidět jedině trouba.

Zasazený stůl je nejoriginálnější vychytávkou Jaroslava. Byl pro něj příliš nízký, tak mu nohy obalil igelitem a „zasadil“do květináčů s živými rostlinami.

Snad to nejpříjemnější přišlo na závěr − vybírání jednotlivých kousků mobiliáře. Jaroslav v sobě při hledání po kontejnerech, vrakovištích a půdách objevil novou vášeň, kterou si pěstuje dodnes. „Už to ani nemám kde skladovat. Přesto u mě našlo útočiště dost kousků, které tiše čekají na realizaci pro vhodného klienta,“ dodává s úsměvem Jaroslav. Byt je již otestován dlouhými léty užívání a svou funkci si spolehlivě plní. Ověřily se výhody, znamenal však i výstrahu do budoucna, jakou cestou se nevydat.

„Potřebovali jsme si to vyzkoušet. Vždyť kde jinde je to lepší než na vlastním? Pokud si architekt na stavbě sám na nic nesáhne, neumí položit cihlu, omítnout kus stěny, ošetřit trám, jen velmi těžko může řemeslníkům diktovat, co a jak mají dělat,“ dodává Lucie. Na všem by se dalo ještě zapracovat, donekonečna vychytávat detaily, ale stanovit si cíle a začít skutečně bydlet je ještě důležitější.

V koupelně byl prioritou komfort, protože vznikla za čistě současných podmínek. Nechybí v ní ani zabudované reproduktory pro poslech hudby ve vaně. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Skříňka pod umyvadlem je důmyslnou vychytávkou. Ukrývá v sobě mimo jiné i dávkovač toaletního papíru, povrch tvoří skleněná mozaika.

Ze všeho kousek

Už po překročení prahu se návštěvník ocitá v prostoru plném podnětů. Uvedou vás dveře jako z průmyslové továrny, abyste pohledem putovali po chromovém gauči a hravých křesílkách po babičce až k nečekaně velké ploše posuvných dveří oddělujících jedinou samostatnou místnost – koupelnu. V prostoru jsou cítit všechna dilemata a události, které výsledek utvářely. Betonový překlad, dřevěné nosné trámy a cihlová stěna jako původní svědci, repasované kousky nábytku a svítidel jako artefakty veselého retra či bílý minimalistický lesk dneška. „Preferuji citlivé prokládání různých stylů. V tomto případě tvoří kuchyň a koupelna jednoduché linie, které nechávají vyniknout hravosti a originalitě ostatního zařízení,“ vysvětluje designér.

Přečtěte si také: I nevelký panelákový byt se dá ztvárnit vskutku nápaditě

Prostor pod postelí vyplňují zásuvky, jejichž čela jsou potažena kůží, stejně tak i celá knihovna a boční strana šatní skříně. FOTO ROBERT ŽÁKOVIČ

Ing. Jaroslav Kašpar
Jičinská1617/31,
130 00 Praha 3, ČR
www.duoton.cz

TEXT: LUCIA KUŠNÍROVÁ
FOTO: ROBERT ŽÁKOVIČ
ZDROJ: časopis HOME