Dům jako šnečí ulita stojí na okraji Karlových Varů
Dům na okraji Karlových Varů se nedá srovnat prakticky se žádnou jinou stavbou u nás. Je až s podivem, že v době, kdy všemu vládne slovo úspory – a to nejen v penězích, ale i v nápadech, dokážou šikovní architekti ve spojení s otevřeným investorem dotáhnout podobnou stavbu k úspěšné realizaci. Navíc – navštívit takový dům je opravdový zážitek.
Sedíme na jedné z mnoha důmyslně rozmístěných teras – je 11 dopoledne a právě teď to je to pravé místo, které se díky své orientaci mění v nejútulnější část domu. Za sebou máme prohlídku originální stavby, která zcela nově definuje představy o soukromí a komfortu.
Jakoby z dálky k nám doléhají hlasy z největšího z atrií v přízemí, kde se právě shromáždili všichni, kteří se pod zdařilou stavbu podepsali – investor s rodinou, architekti i zástupci stavební firmy. Z útržků zaslechnutého skládáme příběh šnečí ulity vyvržené na pláži, vybělené mořským větrem a sluncem.
Nevznikl dům v zahradě, ale nekonečný film motivů s domem v zahradě.
I když slunce zapadne, dům nadále využívá působivou hru světel.
„Architekty jsem našel prakticky na ulici,“ vzpomíná majitel na první kontakt s architekty ze studia A69, „Předtím jsem je neznal, doporučili mi je známí. Když jsem jim zavolal, dokonce na mě neměli čas. Což se nakonec ukázalo jako šťastná komplikace – nápad dostal čas uzrát.“
Dům měl stát na parcele na okraji novodobé výstavby, v těsném sousedství pole a – domečků odstrašující kvality, bezduchého výrazu, zato těch nejnápadnějších barev, které fasádníci dnes nabízejí. Výsledná „ulita“ není jednoduše uchopitelná, ani popsatelná. Proto její popis necháme na fotografiích a vaší představivosti a vrátíme se k příběhu jeho vzniku.
Dům je jako šnečí ulita – poskytuje ochranu, komfort i soukromí.
Rámování, průhledy i další prvky se objevují jak v exteriéru, tak i v interiéru.
Díky orientaci do atria může být i prosklená koupelna zárukou soukromí.
Architekti, známí svými originálními domy, dlouho hledali cestu, jak toto místo uchopit. „Jak se chovat na místě, kde není patrná žádná kvalita? Kde je duch místa losován v loterii katalogových domků?“ klade si za tvůrce otázku Prokop Tomášek. „Hledali jsme cestu, jak přistoupit k místu, kde není zajímavá morfologie, historie, napojení na zeleň, nejsou dálkové výhledy. Navíc investor požadoval zachování soukromí – snažili jsme se hledat způsob, jak bez arogance definovat svoje teritorium, jak si vytvořit vlastní svět a uniknout sousedské paranoie.“
Odpověď byla velmi prostá. „Pokud neexistuje inspirativní kontext, jsme nuceni sami začít vytvářet podněty, obrazy, definovat prostředí,“ vysvětluje architekt .
„Tradiční schéma solitérního domu v zahradě přestává platit. Rozděluje parcelu na dům a zbytek. Naše interpretace počítá se stoprocentním využitím parcely.“
Přechody mezi interiérem a exteriérem se stírají.
Nevznikl tedy dům v zahradě, ale nekonečný film motivů s domem v zahradě. Stavba se rozprostírá na celé ploše, ignoruje přechody interiéru a exteriéru. Zahrada a dům jsou jedno.
Jak se chovat na místě, kde není patrná žádná kvalita? Kde je duch místa losován v loterii katalogových domků?
Společné hledání ale nebylo jednoduché. „Až doposud jsme bydleli v podobném domku, jaké stojí kolem – ve stylu podnikatelského baroka. Nový dům pro nás znamená do značné míry nový začátek,“ ukončuje prohlídku pan domácí v doprovodu svých nejbližších. „Stěhujeme se sem prakticky jen s knížkami.“ Nový život začíná.
TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Tomáš Rasl
ZDROJ: Časopis HOME
