Starou stodolu předělali na útulné místo, kde se setkávají s přáteli

Hledali místo, kde by se mohli setkávat s přáteli. Přidanou hodnotou pro ně je, že si na ně zvykla celá vesnice, jejíž srdce s příchodem nových obyvatelů jako by začalo rychleji bít.

Vesnička obklopená tatranskou přírodou se stala dějištěm příběhu, který na tomto místě začali před několika lety psát dva kamarádi Maroš a Emil. Úplně noví víkendoví obyvatelé sem přinesli čerstvý vítr, oživení a sousedé si to tu bez nich už ani nedokážou představit. A stodola? Ta se stala nejen výletní zastávkou jejich přátel z města, ale i místem na sousedská setkání či vesnické oslavy. Dobré vztahy se sousedy se rozhodli utužit. Plot, lemující jejich pozemek, zmizl a dveře tak zůstaly otevřené pro nové přátele. Už si nemusí křičet přes ploty. Křičí si jen tak, protože je to baví.

Původně měla stodola troje dřevěná vrata. Mariánovi však stačily jedny, a tak mu zbouráním dalších dvou vznikl otevřený prostor na podstřešní garážování nebo letní posezení.

Není se čemu divit, že se sem sousedé rádi vracejí. Místo se tu najde pro každého.

Svátky práce

Před několika lety se Emil s Marošem rozhodli najít místo, kde by se mohli setkávat s přáteli. Zdánlivě riskantní investici vyvážilo skvělé místo a až po strop přeplněná stodola. „Všechno, co jsme ve stodole našli, jsme použili na její rekonstrukci. A bylo toho věru dost,“ vzpomíná Maroš. Dvoje vrata vedoucí do tmavého stodolového prostoru pod taktovkou přemýšlejícího mistra Maroše zanikla. Dal tak příležitost vyniknout nové otevřené předsíni. Lásku k tomuto místu je cítit z každého rohu, z každé stěny. Stodola se stala nevyčerpatelnou studnicí nápadů. Lze se v ní neustále realizovat, což Marošovi přináší každodenní potěšení: „Přicházím sem každý den před prací i po ní, abych tu vytvořil něco nového.“ Když ve škole, v níž vyučuje, vyměňovali okna, ozval se v něm záchranář starých věcí, a tak si okna odvezl do stodoly. Díky jeho šikovným rukám se prostor po osazení oken rozjasnil, doslova nutí všechny své návštěvníky dívat se na zelenou kulisu a množství květů, které si odevzdávají vegetační štafetu od jara až do pozdního podzimu.

Asi ani neexistuje věc, kterou by Marián odmítl. Staré lavice, či stará pohovka, pro kterou Marián bez váhání na zavolání šel a ve stodole ji zabydlel.

Stodola se v letních měsících otevírá slunci, ale i květinové parádě, která ji po celém obvodu obklopuje.

Stodola má dvě úrovně – první je hlavní obytná plocha a do druhé se dostanete, pokud překonáte strach z dřevěných žebříků. Tady se nachází velký otevřený prostor, který zanedlouho bude sloužit na spaní. Na podkroví si ale majitelé ještě nějaký čas počkají.

Základními ingrediencemi stodolového koktejlu jsou: tvořivost, nadšení, vynalézavost, špetka nostalgie a hodně, hodně, hodně věcí.

Stodolový starožitník

Po otevření stodolových vrat se ocitnete v úplně jiném světě. Věci zde přítomné jsou povýšené z nepodstatných kýčů na součást prostoru, v němž se takto setkávají různé generace. Maroš zachraňuje staré předměty, aby jim dal šanci na nový život. Specializuje se na všechno, co už jiní nepotřebují. Ve stodole konzervuje příběhy obsažené ve věcech, které mu sem nosí známí, přátelé, sousedé, ba co víc, neváhá pro ně cestovat několik desítek kilometrů. Maroš se drží jedné zásady: všechno se jednou na něco bude hodit. Společně s Emilem oklamali dokonce samotnou stodolu – zapomněla, že je stodolou. Oklamali i věci v ní, jejich tajný život a historii zpětně nezkoumají. Dostávají příležitost ukázat se v úplně jiném – novém světle, i když tajemno si neustále nesou s sebou. Jako by byly vděčné za šanci, kterou dostali, a rozhodli se všechno majitelům oplatit. Ze stodoly tak vytvořili fascinující a láskyplný prostor.

Ještě v ten večer, kdy se zrodila myšlenka stodolového grilu, se začalo s jeho výstavbou. Obří digestoř bylo třeba na míru objednat a nainstalovat s ještě obřejším odhodláním.

Obkládání stodoly byl běh na dlouhé tratě. Každou jednu cihlu či kámen nalepil a strukturu stěny vytvořil Marián sám.

Inspirujte se

Houpejte se… Doma… A s překrásným výhledem. Houpačka nahradila těžkopádnou pohovku a ponechala tak vzdušnost celému prostoru.

Bylinky sehrávají v kuchyňském životě velkou roli. Zasaďte je na způsob venkova a využijte tak jakékoli nádobky, které vám přijdou do rány – kyblík, konvičku, či starý popraskaný květináč.

Rozbité obkladačky nevyhazujte. Může z nich vzniknout dokonale nedokonalý mozaikový originál.

text: Lucia Pristachová Hô-Chí
foto: Dano Veselský
redakční úprava: Dominika Záveská