Netradiční proměna hospodářské budovy

Původní konstrukce garáže je čitelná v pozůstatcích původních zdí s nadezdívkou a v krovu. Prostor působí bezpečně, je skrytý před špatným počasím, a přitom je velkoryse otevřený do zahrady.

Architekt Michal Tartaľ, tvořící s manželkou Jankou duo ARCHHOLIKS, dostal od své maminky nesnadné zadání: vytvořit terasu, která by denní část rodinného domu otočenou do ulice více otevřela do zahrady. „Úkol týkající se domu Michalových rodičů byl na jedné straně snadný, protože jsme prostředí dobře znali, ale na druhé straně jsme stáli před bojem, jak sladit práci a rodinné vztahy,“ popisuje počáteční rozpaky Janka. Někteří členové rodiny se na nastávající změnu těšili, jiným však bránila nostalgická hodnota starých částí. Problém byl totiž v tom, že mezi jídelnou a zahradou stály již několik let nepoužívané hospodářské budovy. „Rodinný dům z 60. let minulého století prošel několika rekonstrukcemi. Původní majitelé a stavitelé, dnes už prarodiče, položili základy jednopodlažního venkovského domku, který se přizpůsoboval životu lidí v něm. Stále se měnícími požadavky rostl. Přibylo obytné podkroví, hospodářské a zemědělské budovy směrem do zahrady. Dnes jsou však tyto objekty nepotřebné a opuštěné,“ popisuje Janka. Proto nebylo snadné připravit prababičku, kterou dům provázel celým životem, na chystané změny. Dnes se však na celou proměnu dívá úplně jinak a vnuk se snachou ji přesvědčili, že tak, jak se dům přizpůsoboval obyvatelům předtím, může se měnit k lepšímu i nadále.

Až do daleka trčí čepice elegantní terasy. Zavětrování štítu vertikálním laťováním zabezpečuje ochranu před větrem, jakož i tuhost celé konstrukce.

Dřevěné trámy původního krovu nejsou jen na parádu. Díky nim a závěsné houpačce schválil koncept rodičů také nejmladší člen rodiny. Gril je sice teprve v plánech, ale na míru dělané plechové odsávání je už připraveno na místě. Vyřezáno je podle návrhu pána domu, svářel si ho dokonce sám. Betonový pult je také dílem Michalova otce. Svépomocná výstavba a výroba nábytku ušetřila finance a umožnila majitelům přizpůsobit všechno na míru.

Dřevěné lehátko si vymysleli majitelé. Stejně jako velký stůl pro celou rodinu ho udělal šikovný místní truhlář. Dřevěný stůl si architektovi rodiče přáli co největší, aby mohli najednou zvát tolik rodiny a přátel, kolik se na jejich novou terasu vejde. Posuvná okna z jídelny přivedla do interiéru denní světlo navíc. Jejich prostřednictvím docílili požadovaného propojení denní části s exteriérem.

Odolná a pevná ocelová výztuž zaručila dostatečnou stabilitu stolu i při jeho značných rozměrech. Konstrukce je skryta, takže design dřevěné přístavby ní neutrpěl.

Obrácený list. Původní objekty stájí a skladu už patří k minulosti. Dlouhý objekt, který tvořili spolu s domem, byl zakryt hustým porostem zeleně (obrázek dolů). Majitelé chodili do zahrady pěšinkou vedle silnice. Díky radikálním změnám, kterým objekt stájí podlehl úplně a z garáže zůstalo jen torzo (obrázek nahoře), se prostor odlehčil a celá pozornost majitelů je namísto do ulice upřena do sluneční zahrady.

Jak podivnost na svět přišla

Jelikož padlo rozhodnutí ponechat stáje pro hospodářská zvířata už jen vzpomínkovým fotografiím, stáli architekti před otázkou, co s bývalou garáží a sklady. „Hned na začátku jsme odstranili stavební nánosy za posledních 50 let. Shodili jsme střešní krytinu, odstranili nepotřebné zdi a odkryli tak nádhernou konstrukci starého dřevěného krovu. Celá výstavba probíhala za pochodu. Z konzultace se statikem přímo na stavbě vyplynulo, že nosné stěny můžeme otevřít dostatečně na to, aby unesly krov a abychom tak získali dostatečně velký vzdušný prostor.“ Jelikož architekti nechtěli konkurovat výrazné konstrukci krovu a prostor chtěli krytý, ale dostatečně prosvětlený, zvolili lehkou, transparentní krytinu z polykarbonátu. Zároveň tím přivedli dostatečné množství světla do jídelny, která se směrem na terasu otevřela francouzskými okny. Letní kuchyň, která je výsledkem celé přestavby, je už odzkoušena několika rodinnými oslavami. Otázkou zůstává prostor těsně pod krovem. „Měli jsme několik nápadů, jak tento prostor využít. Určitě jsme ho nechtěli zatížit, ale viděli jsme potenciál také v propojení s obytným podkrovím. Jednou z alternativ bylo zastřešit terasu sítí na ležení nebo vytvořit hernu pro vnoučata. Žádný z nápadů však Michalovy rodiče nepřesvědčil,“ konstatuje Janka. Kdoví, co se s terasou postupem času ještě stane, u dvojice architektů je možné leccos, nechme se tedy překvapit, možná se do letního sídla Tartaľových ještě někdy přijdeme podívat.

Materiály a barvy volili architekti s citem a rozumem. Vynikl tak dřevěný krov spolu s ostatním zařízením – všechno ve venkovském stylu. Také klasické muškáty do tohoto konceptu dokonale zapadly.

„Otec – hlava rodiny – je nadšenec architektury, takže pro mírně uletěný nápad měl pochopení. Lehkost a vzdušnost střechy jsme podpořili osvětlením neonovými světly na trámech, takže v noci se dá vidět už z dálky. Sousedé však naši letící podivnost museli chvíli zpracovávat. Vždyť to znáte – jako na vesnici,“ dodává s úsměvem architektka Janka.

Otvor na boční stěně slouží pro vstup na terasu i z jiných částí domu než z jídelny. Díky němu prostor působí otevřeněji, jelikož protilehlá stěna, oddělující dům od souseda, zůstala bez perforací.

Dřevěná podlaha z červeného smrku byla při rekonstrukci zateplena, jelikož pod terasou se nachází sklep. Okénko k sousedům dostalo podobnou výslužku jako dřevěný krov – polykarbonátovou záplatu. Světlo díky němu pronikne, nežádoucí pohledy zůstanou za ním.

Dřevo je nejvíce zastoupený materiál v celé stavbě. Pochází převážně z původního objektu, v podobě krovu, ale doplněn je novými konstrukcemi. Architekti však vybírali s rozumem a oku tato kombinace starého a nového nepřekáží. Funkčnost celé konstrukce tedy neutrpěla, stejně jako estetika.

Bylinková zahrádka z dřevěné palety je výrobek maminky. Je důkazem toho, že výsledek práce jejího syna a snachy byl přijat s nadšením celé rodiny.

Návrh a realizace:

ARCHHOLIKS
Ing. arch. Jana Tartaľová
Ing. arch. Michal Tartaľ
www.archholiks.sk

„Ateliér ARCHHOLIKS jsme založili v roce 2008 a název vznikl z vlastnosti, kterou má snad každý architekt. Jsme workoholici − naše práce je také hobby, neustále nás pronásleduje a my ji! Vystupování pod jedním jménem předcházela společná spolupráce na škole. Spojuje nás však v nemalé míře také láska k architektuře a především jednoho k druhému.“

Text: Lucia Kušníriová
FOTO: Dano Veselský