Založení krásného vřesoviště není žádná věda

Do vřesoviště se hodí například i dabécie. foto: Lucie Peukertová

Tyto výsadby dodají kouzlo každé okrasné zahradě, od které očekáváte zajímavý celoročně atraktivní vzhled. Pokud vřesoviště založíte správným způsobem a vyberete do něj vhodné druhy, dočkáte se kvetení v různých ročních dobách. Možná vás překvapí i poměrně nízké nároky na péči, ale i zde platí několik pravidel.

Barvy kultivarů vřesů a vřesovců rozzáří celou zahradu. foto: Lucie Peukertová

Vřesoviště se přirozeně vyskytují i na našem území. Najdete je například v horských oblastech, kde spadají pod přísnou ochranu. Vřesoviště zakládaná na okrasných zahradách se těmito přírodními stanovišti mohou inspirovat. Krásné barvy na jaře a na podzim a efekt stálezelených listů vřesovištních druhů nejsou jedinou výhodou. Dobře založená vřesovištní výsadba není ani příliš náročná na péči, Vřesy, vřesovce a dabécie jednou do roka po odkvětu sestřihnete plotovými nůžkami, aby rostliny příliš nepřerůstaly a nevyholovaly.

Do vřesovišť se vysazují druhy nenáročné na přísun živin, dusík ve velkém množství a vápník jsou spíše na škodu. Přesto je dobré výsadbě jednou ročně dopřát živiny v podobě pomalu rozpustného hnojiva určeného přímo pro tuto skupinu rostlin. Pokud výsadbu zamulčujete mulčovací kůrou, časem se rostliny zcela zapojí, takže podstatně sníží odpařování vody, tím pádem to nebudete muset přehánět ani se zálivkou.

Kvalitně založené vřesoviště. foto: Lucie Peukertová

Rašelina je základ

Jistě jste se někdy setkali s názorem některých zahrádkářů, že zakládání vřesovišť nemá smysl, protože tyto rostliny v našich podmínkách nefungují. Ano, některé vřesovištní rostliny mohou po výsadbě poměrně rychle odumírat, ale za tímto problémem často stojí špatná technologie výsadby. Zahrádkáři tyto rostliny často vysazují do zahradní zeminy, která není kyselá a navíc obsahuje přebytek živin a vysoký poměr vápníku. Takovouto půdu vřesovištní rostliny nikdy pořádně neprokoření a doslova živoří ve svém původním rašelinném kořenovém balu. Časem si už s balem nevystačí, takže začnou odumírat. Pokud chcete založit opravdu funkční vřesoviště, počítejte s tím, že vás budou čekat jisté terénní úpravy a úprava půdních podmínek.

Základem všeho je totiž kyselý substrát v podobě rašeliny nebo listovky. Vřesoviště bude poměrně dobře prosperovat také v blízkosti jehličnanů, jejichž kyselý opad jehlic v tomto případě nebude vůbec na škodu. Rašelinou nebo listovkou rozhodně nešetřete, je to základ vřesoviště.

Míchání rašeliny se zahradní zeminou. foto: Lucie Peukertová

Tip redakce: pokud se na své zahradě snažíte hospodařit ekologicky, nahraďte neekologicky těženou nebo vyráběnou rašelinu domácí listovkou. Pro tento materiál se určitě nevydávejte do lesa, ale vytvořte si ho ze spadaného listí v dřevěné ohrádce, která má podobné parametry jako klasický kompostér.

Nově vysazené vřesoviště s kapkovou závlahou. foto: Lucie Peukertová

Průchozí vřesoviště. foto: Lucie Peukertová

Založení krok za krokem

Pokud jste se rozhodli pro vybudování vřesoviště, nejdříve se vytyčte plochu, kde se má tato výsadba nacházet. Měla by být vystavená slunci nebo může být částečně v polostínu. Vřesoviště mnohem lépe působí, pokud není zcela v rovině. Nebojte se větších terénních modelací v podobě kopečků či drobných údolí. Do výsadby zakomponujte solitérní nebo skupinové kameny, torza starých kmenů nebo pařezů. Jakmile budete mít vymodelovaný základ vřesoviště, celou plochu pokryjte rašelinou nebo listovkou, kterou pak zarýpejte a zapracujte do stávající zeminy. Materiál by měl být kyprý a dobře propustný pro vzduch a vodu. Po urýpání plochu uhrabejte hráběmi a znovu upravte terén. Do takto ošetřené zeminy můžete rovnou sázet rostliny.

Základem vřesoviště bývají různé druhy vřesovců (Erica), vřesů (Calluna) a dabécií (Daboecia), které vždy lépe působí, pokud je vysadíte v několika kultivarech. Od jednoho kultivaru ale vysazujte více rostlin, nesnažte se vřesoviště založit z velkého množství různě barvených rostlin po jednom nebo dvou kusech. Výsadba by pak nepůsobila harmonicky. Ačkoliv je nabídka opravdu lákavá a rostliny seženete v různých barvách květů i listů, i v tomto případě platí, že méně je mnohdy více.

Ve vřesovišti se také uplatní solitérně nebo skupinově vysazené pěnišníky (Rhododendron), azalky (Azalea), pierisy (Pieris japonica), skimie (Skimmia japonica), ale i některé jedlé druhy, které sice nejspíš nevytvoří úplný základ výsadby, ale mohou představovat přechod mezi vřesovištěm a ostatními částmi zahrady. Nepochybíte například borůvkami chocholičnatými (Vaccinium corymbosum), klikvou bahenní (V. oxyccocos), brusnicí brusinkou (V. vitis-idaea) nebo třeba klikvou velkoplodou (V. macrocarpon). Sklizeň plodů těchto rostlin se dá perfektně zužitkovat v kuchyni, kde z ní vykouzlíte zdravé i chutné marmelády nebo ji můžete přidat do pečeného čaje nebo sirupů.

Rozmístění rostlin před výsadbou. foto: Lucie Peukertová

Využijte i kultivary s pestrými listy. foto: Lucie Peukertová

Při tvorbě vřesovištní výsadby se inspirujte přírodními sceneriemi. foto: Lucie Peukertová

Při výběru kultivarů berte v úvahu nejen barvu květů, ale také listu a dobu nakvétání. foto: Lucie Peukertová

Tip redakce

Při výsadbě vřesovištních rostlin si dejte pozor na květináčový efekt. Ačkoliv vám to bude možná připadat drastické, přesto je nutné při výsadbě mechanicky narušit kořenový bal. Rostliny jsou dlouhodobě pěstovány v kontejnerech, které během té doby silně prorostou svými kořeny. Jakmile bal vyjmete z květináče, ve kterém si rostlinku donesete domů, hned ho narušte zahradnickou lopatkou nebo na několika místech natrhněte rukou.

Rostliny na toto poškození začnou po výsadbě reagovat rychlou tvorbou nových kořenů, které už neporostou do současného balu, ale vydají se do okolní zeminy pro vodu a živiny, takže se vřesoviště mnohem rychleji ujme a vy se budete moct těšit z jeho krásy po dlouhá léta. Pokud byste baly nerozrušili, rostliny budou i nadále kořenit jen v rámci starého balu a nebudou mít tendenci prorůstat do okolí. Toto je jeden z důvodů, proč mohou vřesovištní rostliny některým zahrádkářům rychle odumírat. Ve starém balu totiž neobjeví dostatek živin ani vody.

Text a foto: Lucie Peukertová