Rekonstrukce historického bytu ve starém centru Liberce přinesla majiteli nejedno úskalí

Bydlet ve starém centru města je asi snem mnohých. Skvělá lokalita a historický genius loci budovy bývalé tiskárny však s sebou přináší i několik úskalí, se kterými se hned na začátku rekonstrukce musel vypořádat i majitel a architekt tohoto bytu, Ondřej Pleštil. Těmi hlavními byly maximální využití atypického prostoru, neexistence schodiště a dispozice.

Absence schodiště

„Na začátku jsem hlavně přemýšlel, jak byt ve druhém patře v komplikované urbanistické situaci vůbec zpřístupnit a uprostřed vnitrobloku maximálně využít dlouhého a úzkého půdorysu, který byl k dispozici,“ vysvětluje architekt a dodává: „Prostor bytu byl původně jeden otevřený prostor bývalé tiskárny. Hlavním problémem původní dispozice byla absence schodiště, byt se totiž nachází ve druhém patře.“

Hlavním problémem původní dispozice byla absence schodiště, byt se totiž nachází ve druhém patře. Zdroj: Tobiáš Hrabec

Architekt si však se všemi problémy šikovně poradil a našel ideální řešení. Schodiště bylo vetknuto do původní šachty nákladního výtahu. V místě původní výtahové šachty se podařilo vybetonovat krásné terazzové schodiště, které maximálně využívá stávající omezené prostorové kapacity, a to se zachováním parametrů pro pohodlné a ergonomické schodiště.

Jako kupé vůz vlaku

Co se týče dispozice, úzký a protáhlý půdorys bytu je řešený podobně jako kupé vůz vlaku, z postranní chodby se vstupuje do třech malých ložnic. Celkové uspořádání bytu je ovlivněno komplikovanou urbanistickou situací uvnitř městského vnitrobloku, část bytu totiž stojí na cizím pozemku.

V bytě jsou nadsvětlíky vnášející světlo do chodby, které by jinak zůstaly přirozeně neosvětleny. Vestavěné skříně pak maximálně šetří prostor. Zdroj: Tobiáš Hrabec

V centru dispozice se nachází obytný prostor s kuchyní, ze kterého je možné vystoupit na terasu ústící do soukromého dvora, v útrobách sousedního domu jsou pak umístěny koupelna a skladovací prostory. „Tato chodba sloužila původně jako servisní vstup z hlavního objektu v jiné ulici, ale byla v 90. letech v důsledku majetkového rozdělení zazděna, a tímto zásahem se ocitla v ‚hlubinách‘ sousedního domu,“ říká architekt.

Atmosféra historické industriální stavby

V interiéru bylo cílem vytvoření harmonického útulného celku, kde se snoubí staré a nové prvky. Jsou použity jak nové vestavěné kusy z lamina, tak tradiční kousky jako například poválečné židle od Tonu nebo ještě předválečné pianino. Křesla jsou z ohýbaného dřeva, která se běžně prodávala v 90. letech minulého století, majitelé je ale nechali přečalounit.

Bílá barva vestavěného nábytku a kuchyně působí čistě a dává vyniknout právě retro a starožitným kouskům, jako jsou židle Ton, stolek ze 60. let či historický klavír. Zdroj: Tobiáš Hrabec

„Nezdá se to, ale rovněž výběr kulatého stolu nebyl jednoduchou záležitostí. Na trhu jsem nenašel kus, který by se mi líbil a zároveň by byl funkční v omezeném prostoru, který byl k dispozici. Nakonec jsem pořídil prefabrikovanou desku a nohu, a pohodlný stůl, ke kterému lze přisednout díky středové podnoži z kterékoliv strany, byl na světě, a to za minimální prostředky,“ přibližuje příběh originálního stolku architekt Ondřej Plešil.

I když bylo málo místa, trval jsem v roce 2018, kdy se byt začínal realizovat, na instalaci kamen na dřevo. Každý si ťukal na čelo, proč. Dnes však vidíme, jak prozíravé řešení to bylo.
architekt a majitel Ondřej Pleštil

Vybrané materiály podporují atmosféru historické industriální stavby. Na podlaze jsou položeny dubové naolejované parkety, které pak celý prostor zútulňují.

Už od začátku rekonstrukce trval architekt na tom, že chce v bytě kamna. Jejich umístění v rámci velmi omezeného prostoru bylo náročné, nakonec se malé litinové jotulky podařilo vsadit do niky z nehořlavých desek Skamotec a umístit je na kraj kuchyňské linky. Kromě praktické funkce tak kamna podtrhují historický charakter bytu a jeho okolí.

I kuchyňská linka je v bílé barvě, díky čemuž prostor celkově opticky nezmenšuje. Zdroj: Tobiáš Hrabec

„Realizace rekonstrukce přinesla mnoho radostí a také strastí. Vše trvalo dvakrát déle a bylo dvakrát dražší, než byl původní odhad. Podobnou zkušenost má ale každý, kdo dnes staví. Zároveň jsem při realizaci stavby potkal řemeslníky, kteří se nebojí práce a také neobvyklých řešení, což vyžaduje větší námahu. Ta je pak ale odměněna vysokou mírou užitnosti a komfortu malého bytu,“ dodává na závěr spokojený majitel-architekt Ondřej Pleštil.

Text: Lucia Blažiová
Foto: Tobiáš Hrabec
Zdroj: časopis HOME