Ve vlastním stylu, ale i vlastníma rukama: Domov kreativní dvojice (VIDEO)

06. 05. 2020
Diskuze (4)

Jarka a Jerguš si svůj dům zařídili nejen ve vlastním stylu, ale i vlastníma rukama − za pár eur a tak, aby se doma cítili dobře.

Otevřený obývák oddělují od vstupních prostorů posuvné dveře

Otevřený obývák oddělují od vstupních prostorů posuvné dveře s výraznými kovovými kolečky. „Vždycky se mi moc líbily, ale jsou drahé,“ stěžuje si Jerguš. Koupil tedy posuvný systém asi za třetinu ceny a dřevěné dveře vyrobil sám. FOTO MIRO POCHYBA

Jarka vyrůstala v rodinném domě, Jerguš v činžáku. A přestože se Jerguš stále považuje spíše za „bytový typ“, společně bydlí v domě, po kterém Jarka toužila. „Nebyl přesně podle mého gusta, ale měl dobrou dispozici − nebyly v něm zbytečné chodby a líbil se mi i otevřený denní prostor. Nakonec jsme ho koupili,“ říká Jerguš.

„Stavbu sice moc nezměníte, ale interiér si může člověk udělat takový, jaký se mu líbí. Postupně jsme si ho tedy upravili tak, že se těšíme domů. A to je to nejdůležitější,“ dodává věčně usměvavý otec rodiny.

Policová stěna v obývacím pokoji

Policová stěna v obývacím pokoji je vyrobena z odpadového dřeva, ostatně jako mnoho věcí v domě. „Nebyly to žádné fajnové desky, ale nám se to takto líbí. Zčásti jsme je natřeli a zčásti jsme nechali viditelné původní dřevo z palet − někde je viděti razítka ,křehké‘.“
Dřevěná bedna je jedním z příkladů upcyklingu v podání domácí dvojice − původně v ní měli dělníci uložený materiál, a když ji chtěli zlikvidovat, Jerguš jí našel nové využití. Jarka ji natřela na bílo, jen nápis nechali viditelný. FOTO MIRO POCHYBA

Nevelký bungalov měl původně jen 83 m². Přístavba předsíně zvětšila obytnou plochu na 90 m² a vyřešila hned několik problémů. „Dříve bylo uvnitř chladno a nebylo příjemné vejít téměř přímo do obývacího pokoje. Chyběl nám prostor, kde bychom se mohli všichni zout a svléknout se a kde by se daly odložit boty a kabáty,“ vysvětluje Jarka.

V zahradě za domem zas přibyla zastřešená terasa, která navazuje na obývací pokoj, malá dílna a skalka. Dvojice postupně upravuje i zahradu, kterou si rodinka užívá zejména v létě.

obývací pokoj

Z kontejneru do obýváku. Při procházce v době jarního úklidu, když se lidé zbavují starých nepotřebných věcí, padlo Jergušovi do oka křeslo, uvelebené ve velkoobjemovém kontejneru. „Jarka ho nejdříve ani nechtěla vzít, protože vypadalo hrozně. Doma jsme ho potom vyčistili, obrousili, dali na něj nové sedáky z molitanu a modro-bílý potah a nyní vypadá takhle parádně,“ raduje se Jerguš. FOTO MIRO POCHYBA

Časem by chtěli terasu zasklít a učinit z ní zimní zahradu či spíše Jergušův ateliér, kde by mohly vznikat jeho vlastní originální modely. „Bude tu dřevěná podlaha a kamna, jaká jsou v obývacím pokoji, velká okna a stroje, abych tu mohl šít…,“ sní s otevřenýma očima mladý muž.

„Jsem totiž krejčí. Mám rád módu a celkově design a rád věci vytvářím a různě přetvářím − když něco vidím, hned si představuji, co by se z toho dalo udělat, jak by se to dalo použít,“ vysvětluje Jerguš, kterému fantazie neustále pracuje na plné obrátky. A přesně tak vznikalo i zařízení jejich domu − podle vlastní fantazie, recyklací či upcyklovaním a vlastnoručně.

Šicí stroj

Šicí stroj po babičce je funkční, ale nepoužívaný. „Na šlapací nemám grif, potřebuji takový moderní,“ konstatuje Jerguš. Parádní zlatá lampička je zase z dědictví jeho kamaráda z Budapešti. „Zbavoval se nějakých věcí, tak jsem si od něj vzal tuto lampu. Určitě jí je alespoň 50 let.“ FOTO MIRO POCHYBA

„Většina zařízení je zde vytvořena v podstatě z odpadového materiálu, takže jsme do něj nemuseli investovat téměř nic, jen vlastní práci. Ale o to je to pro nás hezčí. Nemáme totiž rádi typizované věci ani dokonalé moderní materiály. Například z desek, které mi nabídli jako odpad na topení, jsem udělal police. Bylo by škoda spálit hezké dřevo. A pro nás čím starší, tím hezčí. Ani červotoč nám nevadí. Večer si tu kouše ve dveřích,“ směje se Jerguš.

„Pokud jde o nábytek, koupili jsme si jen jednu komodu a kuchyňskou linku,“ říkají domácí. „Původně jsme sice zvažovali zděnou linku, která by byla určitě hezčí, jenže kuchyň je malá a v klasických skříňkách je mnohem více odkládacího prostoru. V domě nemáme sklep ani komoru, prostor v kuchyni jsme proto potřebovali využít na 100 %. Nakonec jsme se rozhodli pro linku z Ikey.“

Sami si ji navrhli i smontovali, jen dřevěnou pracovní desku si nechali udělat na míru. Trvali totiž na dřevě a v Ikei nenašli vhodný rozměr.

Obraz Levic padl Jergušovi do oka v zastavárně, ale nekoupil ho, protože Jarka byla proti. „Nechal jsem ho tam, ale bylo mi to líto. Bylo na něm původní náměstí, asi před 20 lety − dnes už je tam všechno jinak...,“ vzpomíná. Druhý den přišla jeho matka na návštěvu s překvapením − obrazem Levic. To už musela i Jarka uznat, že to byl osud. „Projeli jsme celý svět, a nyní bydlíme v Levicích a na stěně máme Levice.

Obraz Levic padl Jergušovi do oka v zastavárně, ale nekoupil ho, protože Jarka byla proti. „Nechal jsem ho tam, ale bylo mi to líto. Bylo na něm původní náměstí, asi před 20 lety − dnes už je tam všechno jinak…,“ vzpomíná. Druhý den přišla jeho matka na návštěvu s překvapením − obrazem Levic. To už musela i Jarka uznat, že to byl osud. „Projeli jsme celý svět, a nyní bydlíme v Levicích a na stěně máme Levice. No není to divné?“ směje se Jarka. FOTO MIRO POCHYBA

Jerguš se pustil do výroby nábytku bez zvláštní přípravy − nikdy předtím s dřevem nepracoval. A protože nemají dílnu, vše vyráběli s Jarkou, jak se říká, na koleně. On vymýšlel a staral se o hrubou práci, jejím úkolem byly zejména povrchové úpravy − broušení a nátěry. „Rám postele byla taková naše prvotina,“ vzpomíná Jerguš.

„Dostali jsme nějaké dřevo a říkám Jarce, vždyť nebudeme kupovat postel, to se možná dá udělat… Ani jsem se nepodíval na žádné návody na internetu. Když vidím nějakou věc, hned si umím představit, co by se z ní dalo udělat. Nepotřebuji cizí nápady. I když dnes už bych některé věci asi dělal jinak. Už mám zkušenosti a vidím nedostatky,“ mrkne.

Dveře koupili, zárubně jim udělal truhlář − celkem jednoduše, z dřevěných podlahových desek. Specialistou na police je v rodině Jerguš, zejména na jejich promyšlené uchycení. „Líbí se mi, když je uchycení skryté a mám rád i police zavěšené na lanech,“ prozrazuje

Dveře koupili, zárubně jim udělal truhlář − celkem jednoduše, z dřevěných podlahových desek. Specialistou na police je v rodině Jerguš, zejména na jejich promyšlené uchycení. „Líbí se mi, když je uchycení skryté a mám rád i police zavěšené na lanech,“ prozrazuje. FOTO MIRO POCHYBA

Jergušovy nápady se uplatnily i na různých detailech v domě. Obklad nad vanou například ukončuje lano a každá úchytka na dvířkách je jiná. Mnohé jsou z jeho oblíbeného materiálu – korku. Korkové zátky ze šampaňského zde však slouží nejen jako šikovné úchytky na skříních a skříňkách, ale i na uchycení obrazu. Fantazii se v tomto domě prostě meze nekladou.

Zrcadlo v koupelně

Zrcadlo v koupelně připomíná Jergušovi jeho život v Británii − rám zrcadla je z reality show Big Brother, na jejíž přípravě se podílel. FOTO MIRO POCHYBA

Celý interiér je laděn v optimistické kombinaci modré a bílé. „Tyto barvy máme nejraději. Díky tomu má dům takovou přímořskou atmosféru. Jakoby tu bylo stále léto,“ konstatují manželé. I stará kachlová kamna, která dominují dennímu prostoru, jsou netypicky modrá. „Dlouho jsme je sháněli, dokud jsme nenašli taková, jaká jsem si představoval,“ vzpomíná Jerguš. „Prodávala se různá − zelená, hnědá, béžová. Ale to nebylo ono. Nakonec jsme našli tuto staletou pec v domě, kde prý kdysi byla první benzinová pumpa na Slovensku. Najeli jsme kvůli ní 200 km,“ směje se.

Ostatně v tomto domě má každý kus zařízení svůj příběh. Například ozdobný rám zrcadla v koupelně je z Anglie, kde Jerguš jistý čas dělal pódiového technika. Pracoval i na reality show Big Brother, kde se používalo velké poloprůhledné zrcadlo. Po skončení show ho chtěli zlikvidovat, a tak se ho Jerguš ujal a dnes je z něj stylová ozdoba jejich domácí koupelny.

Za 5 let, co Jarka a Jerguš v domě bydlí, zde zrealizovali množství zajímavých nápadů a hodně jich ještě mají v plánu. Postupně, jak jim vedle práce a dětí dovolí čas a peníze.

ložnice

Dvojici se nejvíce líbí volný prostor bez skříní, do jejich domu však musel Jerguš nějaké skříně přece jen udělat. „Původně jsme jednu místnost využívali jako šatník, což pro nás bylo ideální řešení. Ale když se narodil Jonášek, potřebovali jsme další dětský pokoj,“ vysvětluje Jarka. „A věci někam odložit. Bez toho nelze udržovat pořádek,“ konstatuje. FOTO MIRO POCHYBA

Tip redakce

Dveře můžete oživit kreativními madélky. V tomto domě asi nenajdete dvě stejná a každé zde má svůj příběh. Knoflíky, větvičky, korkové zátky, zbytky dřeva − vše se zde využije.

Čelo postele je praktická věc, která zároveň dává prostor pro kreativitu a oživení ložnice − můžete využít polštáře, čalounění, různé dřevěné prvky… Jen popusťte uzdu fantazii.

Profil

Majitelé

Jarka je manažerka, momentálně na mateřské dovolené, její manžel Jerguš je vyučený krejčí, ale pracuje jako technik v elektrárně. Důležitými členy domácnosti jsou i jejich dva synové −Jerguškovi budou brzy čtyři roky, jeho mladšímu bratrovi Jonáškovi dva.

Nemovitost

Přízemní rodinný dům s plochou 90 m² v Levicích

Náklady na zařízení

Cca 155 000 Kč

Text: Erika Kuhnová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: časopis HOME

Kategorie: Návštěvy domů
Tagy: bungalovy dřevená podlaha rodinne domy

Diskuze

  • Moc pěkné,příjemné a skromně elegantní.

    Otto Turza
  • Souhlas s panem Ottou, líbí.

    Petr
  • Je zajímavé, že když si lidi dělají bydlení pro sebe podle sebe tak je to vždy povedené a příjemné. Když to tvoří architekti tak je to dokonalé, ale pro bydlení dost nevhodné.

    Marcela
  • Celý interiér je příjemné laděn dokonalé.

    Jana