Bujná zahrada u Denemarského mlýna

Jakou výsadbu zvolit, když chcete, aby podtrhla krásu dobové stavby a vizuálně nerušila čistotu okolní přírody? Pro názorné odpovědi jsme se s Flórou vypravili na Kutnohorsko, do malebného údolí říčky Vrchlice.

foto: Vladimír Hájek

Řekněte zkušenému návrháři zahrad, ať vám dobře osází okolí staré hospodářské budovy, a garantujeme vám, že se při plnění tohoto úkolu zapotí. Mlýny a továrny totiž v minulosti zcela postrádaly okrasnou část v podobě „babiččiny zahrádky“ – jejich okolí zkrátka architekti navrhovali jako ryze účelové. Koneckonců, otáčely se zde povozy, přepřahali se koně, nakládaly se výrobky…

Takže pokud už si majitelé přáli zřídit ovocný sad či zeleninovou zahradu, obojí se vždy nacházelo někde mimo, za domem. Ani Denemarský mlýn, který v údolí meandrující říčky Vrchlice stojí už od středověku, není v těchto ohledech výjimkou. Po staletí si zachoval svoji nezaměnitelnou barokní podobu a do dnešních dnů, kdy slouží čistě k rekreačním účelům, vítá každého návštěvníka osobitým hučením vody padající přes mlýnské kolo. Tedy i naši redakční „výpravu“.

foto: Vladimír Hájek

Po stopách kočičího průvodce

Sotva přejdeme po úzkém mostu, role našeho průvodce se ujímá bezsrstý a nezvykle přátelský kocour Argoš. Ochotně nám ukazuje, co všechno se v mlýnské zahradě dá na podzim podnikat: chytat motýly na prosluněném trávníku, posedět a popíjet u ohniště, pozorovat hmyz bzučící kolem květin nebo si políčit na vážky, které poletují nad hladinou řeky…

V průzračné vodě se, mimochodem, dají tu a tam zahlédnout i pstruzi, kteří jen mlčky potvrzují, že jsme se ocitli uprostřed božsky čisté přírody. Celou zahradu obklopují a stíní vzrostlé stromy, díky nimž mlýn působí příjemně schovaným, ba až utajeným dojmem. Skoro se nám až nechce věřit, že jsme před pár minutami, při jízdě autem, míjeli ikonický Chrám svaté Barbory. Opravdu se může oáza klidu nacházet tak blízko civilizaci?

Vzhledem k poetičnosti celého místa nikoho z nás nepřekvapuje, když se z úst paní Silvie Vajglové, manažerky Denemarského mlýna, dozvídáme, že právě říčka Vrchlice údajně přivedla českého básníka a spisovatele Jaroslava Vrchlického k volbě jeho pseudonymu. Za masivními kamennými zdmi mlýna se svého času rád rekreoval i Jan Werich a zdejší střechu údajně pomáhal stavět sám Karel Gott. Místo tedy nezapře zajímavou historii ani pozoruhodnou knihu hostů.

foto: Vladimír Hájek

Historické růže i prospěšná monotónnost

Za přírodní soukromí vděčí mlýnská zahrada i skále, která se působivě tyčí nad říčním údolím. Ve starověku ji obývali Keltové a s trochou fantazie na tyto lokální kořeny odkazuje i jeden z okrasných detailů výsadby: starobylá růže stolistá (Rosa × centifolia) přezdívaná „stolístka“, která svými vonnými květy zdobí zídku u vinného sklepa. K vyšlechtění této typicky venkovské odrůdy růže totiž kdysi přispěla i růže keltská…
Při naší obhlídce také opakovaně narážíme na pěstitelskou vášeň předchozího majitele zahrady, kterou by dost možná uhodl i méně pozorný návštěvník. Hortenzie stromečkovité (Hydrangea arborescens) totiž rostou kolem mlýna hned na několika stanovištích: potkáváme je na neformálně vyhlížejících záhonech, přímo u řeky i kolem zazimovaného bazénu, vždy ve vícero exemplářích. Třebaže by někdo mohl namítnout, že se mu takováto výsadba zdá poněkud monotónní, nebo dokonce málo nápaditá, opak je pravdou. Vědomá jednoduchost naopak mlýnu vizuálně svědčí – krásně totiž zdůrazňuje jeho neobvyklý tvar i rozlehlost. Velkému stavení, jak známo, sluší velké plochy zeleně. Platí to pro vysoké trvalky, živé hortenziové ploty i bujné popínavky. Proč si tedy nedovolit od každého trochu, že?

Říční meandry (a lesní rostliny) v hlavní roli

Protože se bezprostřední blízkost Vrchlice pojí s chladnějším a vlhčím vzduchem, při procházce od mlýnského kola směrem dolů, na samý břeh řeky, můžeme zblízka obdivovat lesní rostliny. Z trvalek zde krásně prospívají načervenalé dlužichy a růžově kvetoucí japonské sasanky, pro něž platí, že bez obtíží snesou i nárazovou, víkendovou údržbu. Na rekreační sídlo se tedy výborně hodí i z hlediska potřebné péče, na rozdíl od jakýchkoli letniček. Kutnohorské zahradě po všech stránkách svědčí, že není překombinovaná – cizokrajné nebo příliš extravagantní druhy by na sebe zbytečně strhávaly pozornost na úkor říčních meandrů. Řeku můžeme samu o sobě vznímat jako velký bonus zahrady, ozvlášťňující prvek, k němuž nemusíme nutně přidávat „nic extra“. Zelená barva, která ve výsadbě převládá, dává odpočinout unaveným očím, příjemně uklidňuje lidskou mysl a nahrává do karet nezkrotnosti výsadby, která plynule navazuje na okolní divokou přírodu. Za chytrou volbu se proto dají pokládat kapradiny, které zůstávají stálé co do barev i tvarů, a tím pádem od klidně plynoucí řeky neodvádějí pozornost, ani když se druhově nakombinují. Hezky navíc doplňují i dlouhé mečovité listy puškvorce, který k říční vegetaci přirozeně patří.

Když se zelená linie vine celou zahradou

Co se jednotících prvků týče, velkou estetickou službu dělá celé zahradě břečťan, který majitelé nesestřihávají, ale naopak cíleně nechávají růst v bujných vlnách. Objevuje se na kmenech vzrostlých stromů, šikovně maskuje kamenný most a úspěšně se pne i po zdech. Skrz různé výklenky prorůstá až na prosluněné nádvoří mlýna, ozdobené rostlinnými i nostalgickými dekoracemi z doby, kdy se zde mlela obilná zrna, a předtím dokonce i rudy vytěžené v nedalekých štolách.

Idylické ticho a divočina na dosah ruky

Když nám při prozkoumávání obrovitánské zahrady vyhládne, posvačíme přímo na záhonech u zahradní cesty. Lahodných lesních jahod se zde totiž urodilo tolik, že než dojdeme podél řeky k houpačce zavěšené na stromě, nasbíráme jich plnou dlaň. Přestože se zahrada může pochlubit pestrou škálou odpočinkových zón – od houpací lavice, přes stylová dřevěná lehátka u nově zrekonstruovaného bazénu až po atraktivní jurtu a ohniště s posezením – naši pozornost upoutá prvek zdánlivě obyčejný: židle a stoly. Podél řeky Vrchlice, která pod mlýnem teče inspirativně lenošivým tempem, totiž zvou k zastavení porůznu roztroušené ozdobně kované židle. Díky jejich umístění na samém břehu řeky si můžete vychutnat kávu či meditaci v idylickém tichu a v těsném sepjetí s přírodou. Zahrada v těchto místech navazuje na okolní přírodu tak přirozeně, že se dá jen stěží říct, kde přesně končí zahradní výsadba a kde začíná přirozená flóra českých luhů a hájů. Kdo z nás by si nepřál takový pocit zažívat na vlastní zahradě

Komu krásná zahrada patří?

„Náš Mlýn pod skálou považuji za nejkrásnější místo na žití, které se na světě dá najít,“ říká šťastný majitel objektu, matematik a filantrop Karel Janeček, který se do atmosféry kutnohorského údolí zamiloval na první pohled a nyní se sem rád vrací i se svojí manželkou Liliou Khousnoutdinovou. „Pobyt v přírodě je pro mě klíčovou součástí života, a tady mě obklopuje příroda nádherná a naduvěřitelně pestrá,“ naznačuje novotvarem, že běžná slova pro rozmanitost tamější divočiny zkrátka nestačí. Přestože se Karel Janeček do budoucna chystá vylepšit zahradu o labyrint z rostlin a kamenů nebo o přírodní altán připomínající ptačí hnízdo, o svém nejoblíbenějším zákoutí z celé zahrady má jasno už teď. „Vedle řeky mám nataženou úzkou slacklajnu dlouhou 21 metrů, na které kombinuji meditaci, tedy stav klidu a vnitřního uvolnění, s držením rovnováhy. Zároveň tam mám i zábradlí dlouhé 12 metrů, vysoké 21 cm, s průměrem trubky 2,1 cm, po kterém chodím v rámci tréninku statické rovnováhy,“ přibližuje matematik své oblíbené sportovní aktivity na čerstvém vzduchu.

foto: Vladimír Hájek

text: Diana Mrazikova

foto: Vladimír Hájek