Chtěli koupací jezírko, mají moře
O tom, že mají na zahradě vlastní moře, vyprávějí příbuzným a známým jak majitelé velkých bazénů, tak biotopů. Když to řeknou vlastníci této zahrady, věřte jim – koupat a zaplavat si chodí do slané vody. […]
O tom, že mají na zahradě vlastní moře, vyprávějí příbuzným a známým jak majitelé velkých bazénů, tak biotopů. Když to řeknou vlastníci této zahrady, věřte jim – koupat a zaplavat si chodí do slané vody.
Na počátku byl krásný dům se zimní zahradou a navazujícími dřevěnými terasami, které nabídly spoustu místa pro odpočinek. Když majitelé přikoupili sousední pozemek, přáli si proměnit ho na jezero a zvětšit tím svou zahradu.
Koupání ve slané vodě
Vodní plocha má zhruba sto čtyřicet metrů čtverečních a kolem dokola ji lemují různé druhy trvalek. Přesně, jak to má u biotopu být. „Ovšem tady rostliny neslouží k čištění vody, jsou jen na ozdobu, vysazení jsou do klasické zeminy na břehu,“ konstatuje architektka Lenka Vyhnálková ze studia Living in green, které zahradu navrhovalo.
Voda je čištěná pomocí solinátoru, který z obyčejné kuchyňské soli vytvoří plynný chlór a ten slouží jako hlavní dezinfekční látka. Ačkoli koncentrace soli je zde mnohem menší než v moři, přesto si uchovává pozitivní a léčivý vliv na pokožku. Celá technologie nutná k čištění vody se vešla do nenápadného domku, který se nachází mezi domem a jezírkem. Stavba je napůl zapuštěná do terénu a střechu kryjí kameny a vysázení rostliny. Proto není při pohledu z okna téměř vidět. Je to důležité, protože se jezírko záměrně nenavazuje přímo na terasy domu, ale nachází se více v zahradě – díky tomu jen na něco dobrý výhled jak z přízemí, tak z místností v patře.
Vodní plocha působí jako přírodní jezero i díky množství ohromných balvanů, které ji lemují. Jde o rohovec dovezený z Benešovska a na pozemek se ukládal těžkou technikou, tedy jeřáby a bagry. Ze stejného kamene je vytvořená i cesta od vody k domu.
Posezení nad hladinou
Protože se vodní plocha nachází v zahradě, vytvořili tady architekti také další odpočinkovou zónu. „Na stavbu mola bylo použité stejné dřevo jako na terasy u domu, je tím dodržena jednota použitého materiálu a čistota provedení,“ vysvětluje architektka. Z mola vedou schůdky do vody a také a něm stojí pergola – jednu stěnu má vyzděnou ze stejného materiálu jako domek na technologii, zbylé vyplňuje sklo. Použité bylo obyčejné, na tepelně izolační vlastnosti se nekoukalo. Nepočítá se s tím, že by ji někdo někdy vytápěl. Slouží hlavně při koupání, chrání před větrem a kryje nábytek, aby na něj nepršelo.
Protože je zahrada obklopena ze všech stran dalšími domy, bylo třeba tady vytvořit soukromí příjemné nejen při koupání. Pozemek je od ulice oddělený zděnými sloupky doplněnými dřevěnými plotovkami, mezi jezírkem a sousední parcelou pak tvoří neprůhlednou bariéru betonové panely s povrchem imitujícím kámen. Kolem plotů se nacházejí záhony s dřevinami a trvalkami, která pak přecházejí v živý plot. Ten dělí zahradu od další sousedů. „Z dřevin jsme volili například kalinu vonnou, ibišek a sloupovitou sloupovitá sakuru. Do části zahrady orientované na sever, kde se většinu dne nachází stín, jsme vysadili rododendrony, červenolistý japonský javor, korejskou jedli a sloupovitý cypřiš,“ vyjmenovává Lenka Vyhnálková. Z trvalek je doplňují pivoňky, čechravy, ozdobnice a dochan, ve stínu dobře porostou – i díky automatické závlaze, které je rozvedená jak do záhonů, tak po celém trávníku – bohyšky, hosty, bezkolenec nebo ostřice lesní.
Magdaléna Krajmerová, foto Living Green