Hmyzí domek a rozkvetlá krása pod korunami stromů

Každé zákoutí na zahradě si zaslouží dobrý nápad. Vaše pozornost se nemusí vyhnout ani podrostu, který na první pohled vypadá nenápadně. I pod korunami listnatých stromů to může krásně rozkvést – les je navíc skvělým domovem pro různé druhy hmyzu, kterému zde můžete připravit lákavý hotel.

Kresba: Lucie Peukertová

Jak to vypadalo před proměnou?

Les se dlouho ponechával svému osudu, majitelé by ho ale rádi používali i k občasnému posezení v blízkosti rybníčku, který se nachází jen pár metrů od hmyzího domku.

Fantazii se meze nekladou

Přírodní prostředí plné stromů nabízí ideální útočiště během celého roku, nejlépe se tu však budete cítit hlavně v horkém letním počasí. Stromy totiž fungují jako zelené slunečníky, které hřejivým paprskům nedovolí prostoupit až k půdnímu povrchu. S tím se ale při návrhu záhonů musí také počítat. Stín a poměrně hustě prokořeněná půda totiž představují překážky, které bude nutné překonat i na velké rodinné zahradě. V její jižní části, pouhý kousek od jezírka, roste už letitý olšový les. Zatím ho majitelé nijak neupravovali, i tak se ale stal velkým lákadlem pro hmyz a různé druhy lesního ptactva. I když bude důležitým prvkem našeho návrhu hmyzí hotel, pro přežití drobných živočichů není v tomto případě tak důležitý. Brouci se tu totiž snadno schovají v dutinách stromů, ve vrstvě spadaného listí nebo mezi kameny. I tak ale hotel zajistí příjemné zpestření, které podtrhne výběr stínomilných trvalek a brzkých předjarních cibulovin.

Foto: Lucie Peukertová

Hmyzí hotel recyklovaně

Různé typy úkrytů pro užitečné živočichy v současné době zažívají zlaté časy. Pokud ale na zahradě máte alespoň část tak trochu divoce rostoucí zeleně (popřípadě les nebo větší skupinu keřů), žádnou takovou ubikaci vlastně ani instalovat nemusíte. Hmyzí hotel se ovšem dá využít jako zajímavý prvek třeba pro děti, které mohou sem tam přijít zkontrolovat, jestli se už do navrtaných otvorů nastěhovali nějací noví nájemníci. S hotelem budete mít u hmyzu mnohem větší úspěch hlavně tehdy, když okolí osázíte trvalkami nebo jinými kvetoucími rostlinami. Majitelé venkovské zahrady se rozhodli, že si jeden takový hotel vyrobí sami. Použili na něj starý plotový sloupek, zbytky nenatřených prken, ze kterých sestavili samostatné „poličky“, staré hliněné květináče a různé přírodniny, které sesbírali na zahradě a v lese. Aby přírodní výplně z hotelu nevypadaly ani při silném větru, zajistili zadní i pohledovou část rabicovým pletivem.

Jak připravit kout na výsadbu?

V současné době pod korunami stromů neroste žádná zeleň, není tedy nutné plochu okolo hmyzího hotelu nijak odplevelovat. Kvůli silně prokořeněné půdě v podrostu stromů ale bude nutné nachystat záhon, na který budou vysazeny různé druhy trvalek. Ani taková příprava rozhodně nebude náročná, stačí lehce shrábnout spadané listí. Na rostlý terén se pak rozprostře deseticentimetrová vrstva písčité zeminy smíchaná s kompostem a drobným štěrkem. Tento materiál musí být dobře propustný pro vzduch a vodu, což je důležité hlavně z toho důvodu, aby nedošlo k poškození okolních stromů. Ty totiž umělé navýšení terénu příliš dobře nesnášejí. Protože se jedná o přírodě blízkou výsadbu, nebude nutné ani instalovat žádný obrubník, záhon se od okolí jednoduše odrýpne rýčem.

Foto: Lucie Peukertová

Květy růžové, modré i zelenkavé

I když by se mohlo zdát, že se příliš mnoho květin do stínu nenajde, opak je pravdou. Listnatý les nepředstavuje až takovou překážku, stín tu totiž panuje až od června do konce října. Většina podrostových trvalek dokáže ke svému prospěchu využít předjaří i jaro, kdy větve zůstávají bez listí. Listová hrabanka je navíc poměrně bohatá na živiny, takže už nebývá ani nutné dodatečné přihnojování. Okolí hmyzího domku má působit především přírodně, proto zvolíme poměrně nenáročné trvalky, kterým místní podmínky budou vyhovovat, aniž by vyžadovaly extrémně náročnou péči. Důležitým tématem se zde stanou například pérovníky pštrosí (Matteucia struthiopteris), jedna z nejkrásnějších kapradin, které na své zahradě vůbec můžete pěstovat. Okolní kvetoucí trvalky tato stínomilná kapradina (vysoká okolo jednoho metru) doprovodí sytou zelení, která k lesu jednoznačně patří. I pod korunami stromů si navíc můžete pohrát s barevnými kombinacemi.

V odstínech růžové a modré

Pokud se rozhodnete ladit výsadbu do odstínů růžové a modré, pak určitě vyzkoušejte osvědčené stínomilné stálice, bergénie srdčitolisté (Bergenia cordifolia), které řadíme mezi dlouhověké trvalky. Mírně vlhkou půdou pak ocení prvosenky japonské (Primula japonica) kvetoucí od května do června. V růžově fialových odstínech tu od konce května do července pokvetou dvouleté náprstníky červené (Digitalis purpurea). U těchto rostlin musíme počítat s tím, že v prvním roce po výsevu vytvoří jen listovou růžici, teprve druhým rokem vykvetou. Jejich semeníky určitě nechte dozrát, jedině tak si zajistíte další generaci rostlin. Náprstníky se v dalších letech objeví i na jiných místech zahrady, hlavně ve stínu nebo polostínu se jim daří na jedničku.

Nechte se překvapit

Podobným „pendlerem“ budou i krásné orlíčky obecné (Aquilegia vulgaris). Klidně si pro výsadbu pořiďte i barevnou směs odrůd, časem se ovšem spráší a přebarví své květy do přírodní modré. Poměrně zajímavé překvapení na duben a květen zajistí ještě stále málo známá čemeřice korsická (Helleborus argutifolius). Dorůstá výšky okolo 40 centimetrů a kvete v zelenkavých odstínech. Ačkoliv se uvádí, že se její květy rozvinou v březnu a dubnu, na stoncích vydrží v dobré kondici ještě v květnu. Květiny vyniknou mnohem lépe díky živému plotu z tisu červeného (Taxus baccata), který mezi jehličnany představuje ideálního kandidáta do stínu.

Foto: Lucie Peukertová

Údržba, která nevyčerpá

Péče o přírodní podrostový záhon s nenáročnými druhy trvalek rozhodně nebude zátěží ani pro méně zkušené zahrádkáře. Většinu práce lze odložit na předjaří, kdy se ze záhonu uklidí odumřelá hmota rostlin. Při této údržbě se musí dávat pozor na rašící cibuloviny. Během suchého léta se rozhodně vyplatí záhon občas zalít, aby se vysazené květiny neoslabily. V průběhu listopadu bude majitele čekat úklid spadaného listí – hned u záhonu zůstal zachován laťový kompostér, který slouží pro výrobu listovky. Část opadanky ale mohou na záhonu ponechat jako protimrazovou ochranu i jako přírodní hnojivo. Jednou ročně by se pak nemělo zapomenout na tvarovací řez živého plotu z tisu červeného, který tvoří stálezelené pozadí pro trvalkový záhon.

Oáza pro rododendrony a azalky

Stín i zemina bohatá na listovku mohou být pro některé rostliny dokonce požehnáním – stačí si vzpomenout na bohatý sortiment stálezelených i opadavých azalek a rododendronů. Právě ty se mohou stát hlavním tématem této výsadby. Vyzkoušet můžete třeba poloopadavý rododendron tupý (Rhododendron obtusum), stálezelený, až 2,5 metru vysoký rododendron americký (Rhododendron catawbiense), dobrou volbou bude třeba kultivar ‚Grandiflorum‘. Doporučujeme také opadavou azalku velkokvětou (Rhododenron Knap Hill Hybrid) s typickou vůní nebo méně vzrůstný rododendron obtížený (Rhododendron impeditum). Díky výšce okolo půl metru se hodí hlavně na okraj výsadby. Zvolit můžete třeba modrokvětou odrůdu ‚Azurika‘ nebo ‚Wren‘ s květy žlutými.

Kresba a text: Lucie Peukertová, foto: Lucie Peukertová