Jak na pěstování jablka poznání

Globální oteplování má i svá pozitiva. Díky němu můžete na zahradě pěstovat dřeviny jako ebenovníky, olivovníky či aktinidie, a dokonce i sklízet granátová jablka.

První záznamy o pěstování granátovníku punského (Punica granatum) najdete už ve zprávách ze starobylého Babylonu, Kartága či Indie starých sedm tisíc let. Mimochodem, bylo to právě granátové jablko, které v biblickém příběhu Adam utrhl ze stromu poznání a podal Evě, neboť jabloně se ještě na území dnešní Palestiny vůbec nepěstovaly, dostaly se sem až mnohem později.

Krásné květy, léčivé plody

Granátovník v zahradě zaujme krásnými a výraznými šarlatově červenými květy zvonkovitého tvaru, které tak trochu připomínají čínské lampiony. Na keřích se objevují postupně od května do srpna. Plody dozrávají poměrně pozdě, proto potřebují dlouhý a teplý podzim. Jsou-li vhodné podmínky, sklízíte deset až dvanáct centimetrů velká jablka, u moderních odrůd pěstovaných v jižní Evropě bývají ještě daleko větší. U odrůdy ‚Nana‘, kterou můžete mít i v bytě, sklízíte asi pěticentimetrové plody.

Granátová jablka mají silnou a pevnou slupku oranžovo- až červenohnědé barvy. Konzumujete z nich semena (každé z nich je obaleno pouzdrem plným sladké růžovočervené až červené šťávy), která nacházíte v šesti až dvanácti samostatných komorách.

Z dužniny granátových jablek se vyrábí sladká aromatická šťáva – známá grenadina. Pije se buď čistá, nebo se používá do míchaných nápojů. Vyrábějí se z ní také sirupy, džemy, pasty, želé nebo likéry či ovocná vína. Dužnatá lesklá zrna zpestřují ovocné saláty či dezerty. Listy a květy se využívají pro čajové směsi, z kůry se zase dělá kyselina citronová a nejrůznější třísloviny.

Granátová jablka kromě vitaminu C obsahují také vitaminy ze skupiny B a provitamin A, z minerálů vápník, draslík, sodík, železo, fosfor a hořčík. Plody mají i léčivé účinky. Pomáhají při špatné srážlivosti krve, kurdějích a chřipce, bolestech hlavy, potížích se srdcem nebo žaludečních a střevních problémech. Jejich antioxidační účinky jsou třikrát silnější než u zeleného čaje či červeného vína. Pravidelná konzumace plodů granátovníku posiluje kosti a zuby a pomáhá i při hubnutí. Připisují se jim také preventivní účinky proti rakovině prostaty a prsu.

Až sto padesát let

Granátovník pochází z Blízkého východu, odtud se rozšířil do celé oblasti subtropického pásma. Patří mezi dlouhověké keře, při správné péči se dožívá až sto padesáti let. V Evropě se mu daří zejména ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, Itálii či na Kypru.

Existuje až sto padesát různých odrůd tohoto ovoce, které roste na tři až pět metrů vysokých keřích nebo nižších stromcích velkých přibližně jako černý bez. Tvoří poměrně velké množství slabších ohebných výhonů s menšími úzkými listy. Jde o opadavou dřevinu, která potřebuje přes zimu vegetační klid a teploty kolem nuly. Granátovníky ale snesou i pokles teplot pod minus patnáct stupňů, dospělé keře nezničí ani dvacetistupňový mráz. Mladší rostliny se doporučuje na zimu raději obalit jutovinou, chvojím, netkanou textilií, mechem nebo jiným vhodným materiálem.

Snese i krátkodobé sucho

Granátovníky ocení lehčí výživné půdy i to, že je budete po celou dobu vegetace přihnojovat. Pravidla jsou podobná jako u ostatních ovocných druhů – z počátku roku potřebují více dusíku, od léta pak fosfor a draslík. Keře mají rády i mulčování, a to zejména na podzim. Dřevina není náročná na vodu, snese i krátkodobé vyschnutí půdy. Optimální je udržovat půdu pod keři vlhkou, nikoli ale přemokřenou.

V tuzemských podmínkách můžete granátovníky pěstovat v jižních oblastech nebo dokonce i v chráněných lokalitách středních poloh. Vhodné jsou také studené skleníky a fóliovníky, které vhodně rozšiřují areál jejich pěstování. Pro rostlinu vždy vyberte slunečné místo v blízkosti stavby, které ji ochrání a poskytne jí i naakumulované teplo.

Každoroční řez

Keř granátovníku je třeba každý rok zmladit řezem, který rostlina dobře snáší. Pomáháte tak udržovat zdravý poměr mezi plodností a růstem.

S řezem začněte hned po výsadbě, kdy je třeba upravit poměr mezi kořeny a nadzemní částí ve prospěch kořenů – větve granátovníku zkraťte na deset, maximálně dvacet centimetrů.

Během následujících let můžete dřevinu tvarovat, tvoří ji čtyři až pět základních výhonů, které se pravidelně obměňují, podobně jako u rybízů nebo borůvek. Anebo můžete vytvořit malý stromek s korunkou – pak je třeba provádět jak jarní řez krátce po vyrašení, tak ten letní, který udržuje korunku vzdušnou. A nezapomínejte ani na čištění kmínku od výmladků a dalších drobných větví, které ho obrůstají.

Granátovník lze pěstovat i ve tvaru kotlovité duté koruny podobně jako broskvoně, anebo dokonce jako plošné stěny. Základní pravidlo řezu je vlastně jediné – ve všech pěstitelských tvarech se musí k výhonům dostat slunce.

Ne každá odrůda je vhodná

Granátovník je v našich oblastech málo napadán chorobami a škůdci – jako každý nově pěstovaný druh. Ze škůdců ho ohrožují svilušky, které na spodní straně listů vytvářejí jemné pavučiny a vysávají šťávu z listů. Odstranit je můžete běžnými prostředky určenými k hubení roztočů nebo ekologicky – nasazením dravého roztoče Typhlodromus pyri. Toho lze na keře přenést i na větvičkách domácích ovocných stromů, pokud jím byly v minulosti ošetřeny. Občas se na granátovníku objevují i molice, těch se snadno zbavíte tak, že je nalákáte na listy rajčat nebo okurek.

Ze sto padesáti existujících odrůd jsou pro pěstování u nás vhodně jen některé, například ‚Hermione‘. Patří k nejodolnějším vůči mrazům, nepoškodí ji ani teploty patnáct až dvacet stupňů pod nulou. Granátová jablka jsou intenzivně červená a mají velmi sladkou chuť. Stejné plody nabízí i odrůda ‚Acco‘ – novinka na trhu – nebo ‚Wonderfull‘, která vyniká kromě svojí odolnosti i nadprůměrně velkými plody.

Marián Komžík, foto autor