Jak postavit vodopád na rovné zahradě?

Tato zahrada leží na rovném pozemku nedaleko Prahy. Přesto tu objevíte vodopád kaskádovitě stékající z vysoké terasy nad skalkou. Pod ní je vybudováno nepravidelně tvarované jezírko se zarostlým ostrůvkem. Jak toho architekt a majitelé dosáhli?

Jezírko upoutá svou mohutností. Pro výtvarníka a architekta Mirka Pacnera, který tuto zahradu navrhoval, byla velká vodní plocha typická. Dovolovali-li to podmínky, situoval ji na západní stranu, aby za ní mohli majitelé pozorovat západ slunce. Měl rád i kamenité skalky doplněné strohou výsadbou a chybět nesmělo ani množstvím velkých balvanů a suťoviště.

Bez barev
V zahradě převládá zelená, barevné letničky, trvalky ani skalničky tady nenajdete. Přednost dostala jednoduchost. Aby místo nepůsobil nudně, je zde vysazený mix drobných jehličnanů, klečí, společenství různých forem jalovců, kapradin a trav i tvarované keře buxusu. Ty doplňují kvetoucích azalky a rododendrony. Zajímavým detailem jsou velkolisté bergenie jako opakující se prvek u břehů jezírek. Jde o vděčné rostliny, které zdobí okraje vodní plochy sytě zeleným listem, růžovým květem a na podzim mění barvu do hnědočervené.

Aby zahrada nepůsobila v sezoně i mimo ní stále stejně, jsou zde vysázené vedle sebe listnaté keře a jehličnany, protože ty první do zahrady vnášejí prvek proměnlivosti a narušují jednolitost zeleně konifer. Suchomilné kostřavy vytvářejí šedomodré trsy a výborně narušují jednotvárnost trávníku.

V hlavní roli kámen
I když se výtvarník zjevně inspiroval japonskými zahradami, podobu pozemku a volbu rostlin přizpůsobil domácím podmínkám. Stejný názor na to měli i majitelé – i oni preferovali jednoduchost.

V zahradě se nachází velké množství kamenů různých velikostí, opracovaných i přírodně tvarovaných – pro všechny platí, že pocházejí ze stejné lokality. Jejich strohost často narušuje náležitě velký trs travin. Mimochodem, ozeleněný kámen je lepší obklopit štěrkem než třeba mulčovanou kůrou. Lépe vynikne a jeho okolí se snáze udrží bez plevelů.

Místa k odpočinku
Majitelka si přála, aby zahrada byla pohodová. Proto na pozemku najdete několik lehátek, zahradních židlí či míst k posezení a relaxaci. Slouží tak i velký plochý kámen, částečně obklopený vyššími koniferami. Nebo kamenný špalek u stolu vytvořeného jednoduchým sesazením dvou balvanů. Stín v horkých dnech nabízí čajový altán v rohu s pnoucí vistárií a obklopený konickými zakrslými smrky v popředí a bambusem vzadu.

Zajímavé je i posezení na vršku malého umělého kopečku, z něhož se nabízí pěkná vyhlídka nejen na nedaleké suťoviště, ale i na celou zahradu. Kopec je osázený levandulí a keříky borovice. Vznikl z materiálu, který zbyl po vyhloubení vinného sklípku, který se skrývá pod ním.

Zemní práce a pohledová zahrada
Vybudovat takovou zahradu na rovném pozemku nebylo nic jednoduchého. Pomohla jezírko, přesněji zemina vyhloubená při jeho stavbě. Spolu s navezenými materiálem tak vznikl kopec,na který přišly kameny usazené tak, aby působily co nejpřirozeněji. Ze skalky vede do jezírka umělý potůček spadající vodopádem na hladinu.

Po usazení všech kamenů se nakupovaly a sázely vzrostlé stromy. To proto, aby zahrada byla hned po dokončení hotová a nemuselo se čekat desítky let, než bude krásná. Na celém pozemku byla hlinitá půda, která špatně propouštěla dešťovou vodu, takže se sem naváželo několik nákladních aut černozemě. Pak se vysévala tráva. Do jam pro dřeviny se přidával substrát pro okrasné stromy.

Pak přišla na řadu suchá zahrada ve střední části pozemku. Zde původně chtěla majitelka zachovat venkovský sad s ovocnými stromy, které zde vysadil její otec. Po dvou letech však svůj názor změnila a i sem se navezly kameny. Největší – třímetrový kámen, který vážil dvanáct tun, se vezl samostatně, a to až z dvě stě kilometrové vzdálenosti. Majitelka si ho všimla při jednom ze svých výletů. „Ležel na poli u cesty poblíže Kašperských hor, pěkně naležato ovšem. Odkoupili jsme ho od majitele polnosti a poté zorganizovali jeho náročný převoz na zahradu,“ vzpomíná. Původně měl být daný opět naležato, ovšem když ho majitelé viděli přivázaný na výšku na laně jeřábu, který ho spouštěl, názor změnili: vypadal jako krásná kamenná socha. Padlo tedy rozhodnutí, že tak zůstane i v zahradě. Protože byl zakulacený, musela se pro něj rychle vyhloubit díra. Poté se vyklínoval kameny a nakonec byl zalitý betonem. Na místě tak bude zřejmě čnít už navěky. Nyní částečně cloní pohled na bylinkovou zahrádku, která se nachází vedle letní kuchyně.

Výhled po celý rok
Mít krásnou zahradu a úžívat si ji jen během sezony je škoda. Majitelé si proto nechali udělat část domu prosklenou, aby do zeleně viděli celý rok. Při pohledu z obývacího pokoje vpravo mohou pozorovat vodopád a jezírko, když se pootočí, mají výhled na suchou část zahrady se štěrkovým polem se solitéry jehličnanů a drobnou výsadbou.
V létě, kdy lze posuvné dveře zcela otevřít, rozdíl mezi interiérem a zahradou mizí téměř zcela.

Trasa je zpevněná keramickou dlažbou, kolem ní jsou menší i větší balvany a vysazené keřovité konifery a rododendronů zapuštěných do prostoru terasy i na rozhraní mezi terasou a trávníkem.

Radka Borovičková, foto Zdeněk Roller

Uložit

Uložit