Léčivky pro dobré trávení

Trápí vás často žaludeční potíže či nadýmání? Pomoc hledejte v zahradě nebo za plotem. Máta, fenykl nebo andělika lékařská patří k nejúčinnějším bylinkám pro lepší trávení.

Máta peprná
(Mentha x piperita)

Máta je univerzální bylinou pro dobré zažívání. Čerstvé listy vydrží až do mrazů, navíc se dobře pěstuje i v zimě, a to z kořenících oddenků. Ty si na podzim vyryjete a přesadíte do mělkých květináčů a postavíte je třeba na parapet okna. Mátě tím nijak neuškodíte. Roste hodně a dobře, zvlášť když jí dopřejete vlhčí půdu.

SBĚR: Z byliny odštipujte mladé výhony ještě před tím, než nasadí květy. Protože máta přirůstá průběžně po celou sezonu, není problém nekvetoucí části najít. Listy se dají i dobře sušit, jejich aroma zůstává zachováno.

VYUŽITÍ: Mátový čaj připravený z několika listů, které obsahují éterické oleje, uvolňuje křeče hladkého svalstva ve stěnách trávicího traktu a odstraňuje i nadýmání. Obsažený mentol blokuje také receptory bolesti v žaludeční stěně, proto dochází k rychlé úlevě. Máta také podporuje produkci žluči a vylučování žaludečních šťáv, zastavuje kvašení obsahu žaludku, má i antiseptický účinek. Nálev z máty, kořene zázvoru, rozmarýnu a meduňky pomáhá i při cestovní nevolnosti – pije se před i během cesty.

Fenykl obecný
(Foeniculum vulgare)

Semena i nať z fenyklu slouží ve středomořské kuchyni k dochucení hlavně rybích pokrmů a salátů. U nás je toto koření se sladkou vůní využíváno méně, známější je jen jako léčebný odvar pro malé děti.

SBĚR: Jednoletý fenykl lze pěstovat na zahradě, potřebuje teplé slunné místo s vápenitou půdou. Oproti tomu volně rostoucímu ve Středomoří a v zemích Balkánu má však jen poloviční výšku, a to kolem jednoho metru. Podobá se tak známějšímu kopru. Kmín poznáte nejen podle typické nasládlé vůně, ale i rýhované lodyhy a světle žlutých květenství. Rostlina přitahuje ve velkém včely a motýly, například otakárky. Dozrávající okolíky se ostřihávají postupně, jak dozrávají. Semena se vyklepou na plátno a potom dosuší ve stínu.

VYUŽITÍ: Odvar z fenyklu se používá proti nadýmání u kojenců, velmi dobře ale funguje i u dospělých. Rozdrťte usušená semena v hmoždíři a hned z nich uvařte čaj, pak je účinek výraznější. Připravit si můžete i fenyklové mléko, kdy se roztlučené nažky nechávají deset minut stát v horkém mléce.

Kmín kořenný
(Carum carvi)

Patrně nejběžnější koření v české kuchyni překvapí svými výbornými účinky pro odstranění potíží s nadýmáním. Jde o rostlinu, která se dá snadno pěstovat i na zahradě, získá tak mnohem výraznější aroma. Je zajímavé, že nejvíce léčivých éterických olejů neobsahuje po sklizni, ale po dosušení, tedy až za několik měsíců.

SBĚR: Kmín patří mezi mrkvovité rostliny, má dvouletý životní cyklus. Vysévá se na slunné místo do hlinité půdy hned zjara, sklízí se ale až napřesrok. Odstřihujte celé okolíky hned poté, kdy začnou měnit barvu ze žluté na hnědou. Pak se dosušují na sítích nebo se věší ve svazcích na suché místo, kde doschnou. Využít ale můžete už první rok mladé listy, čerstvé se přidávají do salátů a polévek.

VYUŽITÍ: Chcete-li využít léčivé schopnosti kmínu, suché nažky těsně před přípravou nálevu rozdrťte v hmoždíři, aby se éterické oleje dobře uvolnily. Čajovou lžičku nadrcených semen přelijte 150 mililitry vroucí vody, zakryjte a nechte alespoň deset minut louhovat. Z kmínu se připravuje i olej pro masáž bříšek kojenců: tři polévkové lžíce nadrceného kmínu přelijte sto mililitry olivového oleje, skleničku nechte tři týdny stát a občas ji protřepejte. Poté přefiltrujte a uložte do tmavé lékovky.

Hořec žlutý
(Gentiana lutea)

Hořec žlutý má květy uspořádané ve skupinách nad sebou, listy s výraznou podélnou žilnatinou jsou podobně jako u jitrocele většího. Jde o dlouhověkou rostlinu, dožívá se i šedesáti let, kvést začíná až desátým rokem. Odedávna se používá k povzbuzení chuti, při nedostatku žaludečních šťáv či oslabené funkci slinivky. Způsobuje lepší prokrvení sliznice žaludku, urychluje posun potravy, povzbuzuje trávení v tenkém střevu, potlačuje kvašení a stimuluje tvorbu žluči.

SBĚR: Hořec sice roste volně v přírodě, ale je chráněný. Pěstuje se i jako okrasná trvalka na zahradách, kde můžete jeho silné příčně pruhované oddenky na jaře a na podzim vyrývat, sušit a používat jako léčivku.

VYUŽITÍ: Nejjednodušší je příprava čaje, kdy se čajová lžička nasekaného usušeného kořene přelije šálkem horké vody a nechá se asi patnáct minut louhovat. Silnější účinek má výluh připravený za studena, bylina však musí zůstat ve vodě osm hodin.

Andělika lékařská
(Angelica archangelica)

Andělika, používá se i označení děhel, je ceněnou léčivou rostlinou v severní Evropě, hlavně na Islandu nebo Skandinávii. Ke svému jménu přišla v dobách morových epidemií, kdy se považovala za spolehlivou ochranu před nákazou touto chorobou. Roste ve vlhkých a chladných lesích, na březích řek a v roklích. Jde o vysokou rostlinu, která měří i více než dva metry. Polokulovitá květenství se na rostlině objevují po třech až čtyřech letech a po vysemenění rostlina – jako ostatně všechny miříkovité – odumírá. Aromatické hořčiny, které andělika obsahuje, mají na organismus posilující účinky, což člověk ocení hlavně v době rekonvalescence. Posiluje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, stimuluje sekreci trávicích enzymů a žluči, mírní tedy zažívací obtíže nejrůznějšího typu.

SBĚR: Anděliku můžete najít ve vlhkých lesích, léčivé jsou její kořeny. Ty se vyrýpávají z nekvetoucích rostlin, nejčastěji na podzim druhý rok po výsevu. Poté se očistí, krájejí na tenké plátky a rychle suší. Také je dobře uskladněte, aby neztratily své aroma a účinnost. Čerstvá semena je třeba vysít hned po dozrání do hlinité, dostatečně vlhké půdy.

VYUŽITÍ: Čaj z jemně nasekaných kořenů anděliky se připravuje v poměru jedna čajová lžička na šálek vody, kterou přivedete k varu včetně bylin a necháte poté ještě pět až deset minut louhovat. Aby se povzbuzující účinek projevil, pije se třikrát denně po dobu několika týdnů.

Puškvorec obecný
(Acorus calamus)

Tato tradiční léčivka původem z Číny u nás zdomácněla. Roste v mělkých stojatých vodách v teplejších oblastech. Jde o vysokou bylinu s trojbokým stvolem a dlouhými mečovitými listy. Má drobné květy, které nevytváří plody, puškvorec se množí oddenky. Je pro něj typická nápadná vůně.

SBĚR: Pro potlačení žaludečních obtíží se používá oddenek, který je asi tři centimetry tlustý. Sbírá se na podzim, kdy se v kořenech nahromadí největší množství léčivých látek. Sbírejte ho pouze u silných a zdravých rostlin, starých minimálně tři roky. Oddenek se očistí, vypere a nařeže na menší kousky, silné kořeny se dělí i podélně. Suší se při teplotě kolem čtyřiceti stupňů do doby, než začne praskat a silně vonět.

VYUŽITÍ: Puškvorec je tradiční součástí žaludečních likérů, podporuje látkovou výměnu a produkci trávicích šťáv, pomáhá i při křečích a zánětech žaludku, dezinfikuje. Pro odstranění nechutenství a povzbuzení trávení si uvažte odvar z nařezaného nebo nadrceného puškvorce. Polévková lžíce byliny se přelije čtvrt litrem vroucí vody a ponechá čtvrt hodiny stát, poté se přecedí.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock