Na co si dát pozor při pěstování na vyvýšených záhonech?
Ať už jste si na zahradě vybudovali záhony vyvýšené, tedy založené v pevném rámu, nebo vysoké, vytvořené vrstvením materiálů, během sezony zjistíte, že pěstování na nich se od toho klasického liší. Vysoké záhony, které s oblibou využívají […]
Ať už jste si na zahradě vybudovali záhony vyvýšené, tedy založené v pevném rámu, nebo vysoké, vytvořené vrstvením materiálů, během sezony zjistíte, že pěstování na nich se od toho klasického liší.
Vysoké záhony, které s oblibou využívají ekologičtí zahradníci, se staví z několika druhů materiálu. Jádro tvoří dřevo – malé pařezy a silné větve, následuje drobnější polorozložený materiál, větvičky, štěpka, listí. Zcela nahoře je půda překrytá mulčem. Jednotlivé vrstvy by měly mít dostatečnou tloušťku, a to asi třicet centimetrů. Během let se původní složení mění, dřevo uvnitř tlí, záhon se postupně zevnitř propadá a zmenšuje. Je-li dobře založený, sesedá se stejnoměrně. Jindy je potřeba vzniklé prolákliny doplnit nebo včas založit nový. Jeho trvanlivost je asi šest let.
Správně založený záhon má menší nároky na vodu, protože organický materiál ji uvnitř zadrží a postupně uvolňuje. Proto by se měl zakládat na podzim, aby měl přes zimu šanci slehnout a nasát dostatečné množství vláhy. Pokud byste jeho budování a vrstvení nechali až na jaro, k přirozenému a potřebnému sesednutí materiálu dojde během sezony, kořeny sazenic se tak mohou ocitnout ve vzduchových kapsách, a rostliny tak uschnou.
Vyvýšené záhony
Pěstování užitkových rostlin na vyvýšených záhonech se v posledních letech stalo hitem. Postavit je můžete i na malých městských pozemcích, v atriích nebo na terasách. Zahrada vypadá čistě a pěkně. Jsou výbornou variantou pro seniory, kteří už mají omezenou pohyblivost, nemusejí se k rostlinám tolik shýbat. Jen pozor na zaplevelení, vysychání nebo rozhrabávání kočkami.
Zaplevelení
Pokud jste na stavbu vyvýšených záhonů spěchali a nevyčistili jste prostor pod nimi do hloubky, mohou nyní půdou prorůstat vytrvalé oddenkaté druhy, jako je svlačec, pýr, popenec či pcháč, a dělat nemalé problémy. Správné by bylo všechnu zeminu vyházet a začít s přípravou znovu. Pokud se vám tohle dělat nechce, místo pečlivě prohlížejte a plevel průběžně vypichujte do hloubky. Bez listů rostliny po čase zajdou, ale může to trvat i dvě sezony.
Plevel může prorůstat i zvenku, zvlášť tvoří-li boky záhonů volně poskládaná prkna, navíc bez vnitřní nopkové fólie. Rizikové jsou i pohledné, ale málo odolné modely z proplétaného proutí. Podélnými škvírami se do půdy také dostanou nechtěné rostliny. Proto pečlivě odkopávejte a vysekávejte veškeré rostliny, které se objeví z vnější strany záhonu.
Vysychání
Záhony založené nad úrovní půdy nemohou získat vláhu z okolí a ani ze spodních vrstev půdy, jsou proto více závislé na vašem zalévání. Platí, že čím jsou záhony menší, tím hůře si udržují zásobu vody. Proti vysychání pomůže nopková fólie instalovaná na vnitřní stranu bednění při zakládání, která u doma dělaných konstrukcí chybí. Je to veliká chyba – kromě toho, že půda rychleji vysychá, se také výrazně zkracuje životnost prken, a to klidně i o dvě třetiny, protože ve vlhku rychle hnijí.
Při suchém horkém počasí zmírní vysychání přidání další obvodové vrstvy, třeba můžete konstrukci zabalit do igelitu nebo fólie. Tak zabráníte především odpařování vody z podélných netěsnících škvír. Další možností je zastínění z jižní strany, buď vysokými rostlinami, jako jsou kukuřice nebo slunečnice, nebo pevnou deskou.
Kočky a myši
Zatímco kočky ohrožují rostliny shora, myši zdola – v přístupu do záhonu jim zabrání jen husté pletivo položené na dno při zakládání. V místech, kde napadení hlodavci hrozí, na tento krok nezapomeňte. Dodatečně jej neuděláte.
V městských zahradách a vilových čtvrtích zase vysoké prohřáté záhony s oblibou používají kočky – domácí i z okolí – jako záchod. Odradit se dají častým kropením – mokrá půda jim je nepříjemná. Nově osetá místa se dají i přikrýt bílou netkanou textilií nebo větvičkami napíchanými po obvodu záhonu, které zvířatům zabrání do substrátu vstoupit. Chovatelé mají i jeden netradiční tip – nasypte sem na malé podložky kočičí granule. Kočky nikdy nechodí na záchod tam, kde jedí.
Osm rad pro zakládání
Vyvýšené záhony s pevnými bočnicemi se mohou zakládat kdykoli v sezoně, tedy i nyní. Využijete je pro podzimní sklizeň bylinek nebo zeleniny s krátkou vegetační dobou, jako jsou ředkvičky, saláty nebo kedlubny. Jak na to?
1. Výška by měla být dostatečná, abyste mohli pohodlně pracovat vestoje či v mírném předklonu – to je ostatně důvod, proč se tento způsob pěstování používá. Ideální je záhon vysoký padesát až sedmdesát centimetrů nad terénem Vyzkoušejte optimální rozměr hlavně v případě, kdy tady bude pracovat senior.
2. Doporučená šířka závisí na tom, zda máte k záhonu přístup z obou stran, nebo pouze z jedné. V prvním případě může dosáhnout metru a půl, v druhém maximálně osmdesát centimetrů. Větší rozměry jsou nepohodlné pro údržbu.
3. Vnitřní izolace obvodové stěny od půdy je naprosto nezbytná, omezuje odpar vody i prorůstání plevelů. Používá se nopková fólie, geotextilie nebo černá nastýlací silnější textilie natažená dvojmo.
4. Umístění záhonu určí, jakým rostlinám se zde budou dařit. Plné polední slunce bez zastínění všem druhům zeleniny, letniček ani bylinek nesvědčí.
5. Pěstujte společně druhy, které mají v téže sezoně podobné nároky na typ půdy, úroveň hnojení a zalévání.
6. Pozor na přehuštění rostlinami. Nemáte-li praxi, je třeba dodržovat rozteče a řádky uvedené na obalu se semeny nebo na sazenicích. Chybějící místo nahradíte kombinací druhů vzájemně se doplňujících – třeba společným pěstováním listové a kořenové zeleniny.
7. Označte si jednotlivé řádky, ať víte, kde co máte zaseté. Dobré je zapsat si i datum, abyste mohli rozhodnout o případném doplnění.
8. I když se na vyvýšených záhonech vyskytuje o něco méně škůdců, především brouků a slimáků, kteří se sem nedostanou z okolí, stejně zeleninu a květiny pravidelně kontrolujte a chraňte. Jde to dobře, protože ve výšce máte k rostlinám lepší přístup. Použít můžete i různé ekologické triky – kávovou sedlinu, drcené skořápky a podobně.
Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock