Nebojte se břečťanu v zahradě: Zkrášlí stěny i stromy

Velmi pozdě, mnohdy i v říjnu, rozkvétají břečťany. Nezvyklým termínem kvetení vyniká nejen tradiční břečťan popínavý, ale také břečťan kavkazský a irský. Výhony dlouhé i desítky metrů se neovíjejí, ale drží se na oporách příčepivými vzdušnými kořínky. Kvetoucí keř na sebe upozorní hlavně prostřednictvím sluchových vjemů: slouží hmyzu jako významný zdroj nektaru, který na podzim platí za velmi vzácnou komoditu. Chcete-li na své zahradě prospět užitečným druhům, věřte, že zástupci hmyzí říše kvetoucí břečťan vyhledají a neomylně se na něj slétnou ze širokého okolí. Stále trochu tápete, kam břečťany botanicky patří? Není divu: exotická a tuzemskými druhy minimálně zastoupená čeleď aralkovitých se z paměti loví dost těžko…

Foto: Shutterstock

Břečťan popínavý

Hedera helix

Pochází ze Středomoří, v Evropě se tedy právem „cítí“ doma. Jako stálezelený, popínavý nebo i půdopokryvný statný keř je dost vzrůstný, jeho liány mohou měřit i dvacet metrů, na šířku doroste do pěti. Listy se projevují jako heterofylické, tedy tvarově různé – ve starších partiích najdete troj až pětilaločné, blíže k vrcholu se mění na srdčité nebo kosočtverečné. V nabídce zahradnictví narazíte na desítky odrůd, k nejoblíbenějším patří panašované (‚Goldherz‘, ‚Little Diamond‘ či ‚Goldchild‘). Okolíky s drobnými nazelenalými květy najdete na vyzrálých starších výhonech. Tvoří jedovaté plody v podobě tmavomodrých peckovic, dozrávají až napřesrok zjara.

Tipy pro pěstování: Břečťan řadíme mezi lesní dřeviny, nejlépe tedy prosperuje na stinných polohách, na živných půdách s dostatkem humusu. Dává přednost místům s vyšším obsahem vápníku. Dobře odolává mrazu. Váha nadzemní části ohrožuje jen staré a podehnilé stromy.

Foto: Shutterstock

Břečťan kavkazský

Hedera colchica

Od svého známějšího příbuzného se liší především tmavozelenými listy, které ale nemají cípy, nýbrž klínovitý či kosníkovitý tvar s delšími řapíky. Velké oblibě se těší velkolistá forma ‚Dentata Variegata‘ s úzkým bílým lemováním. Atraktivně vypadá i odrůda ‚Sulphure Heart‘ se světlejším nervaturou a různobarevnými ploškami nebo ‚Green Ripple‘ s nápadnými cípy. Novinku představují také stromové formy do malých zahrad, které se nepnou, ale přepadávají dolů: odrůda ‚Fall Favourite‘ měří zhruba půl metru a vyniká i pomalým růstem. Kvetení rovněž připadá na počátek podzimu, černé bobule dozrají také až napřesrok zjara.

Tipy pro pěstování: Ve srovnání se základním druhem jde o subtilnější, vzrůstem asi poloviční břečťan (osm metrů do výšky, dva do šířky), roste ale výrazně rychleji. Tyto plusy jsou vykoupeny nižší odolností vůči silnému mrazu, ale moderní odrůdy už tento handicap částečně vyrovnaly.

Foto: Shutterstock

Břečťan kanárský, syn. břečťan alžírský

Hedera cannariensis, syn. H. algeriensis

Třebaže ve své domovině platí za venkovní dřevinu, v Evropě se pěstuje jako pokojový. Poznáte ho poměrně snadno podle tmavě červené barvy řapíků a mladých výhonů. Listy jsou střídavé, poměrně velké, velmi často s nepravidelnou bílou kresbou (‚Gloire di Marengo‘). Keř se minimálně větví, výborně porůstá sisalové kmínky, a to až do výšky 150 centimetrů. Jako pokojový se též využívá i základní druh Hedera helix, označený jako „poetarum“. Zdobí jej drobné, krásně vykrajované listy i hustě olistěné jemné výhony. Na rozdíl od venkovních břečťanů pokojové kultivary nikdy nekvetou.

Tipy pro pěstování: Oba pokojové břečťany nesnášejí suchý a teplý vzduch ani přímý úpal. Kanárský břečťan není mrazuvzdorný, i v zimě by měl mít kolem 15 °C. Pokojový břečťan popínavý naopak ustojí i teploty kolem nuly, můžete ho tedy využít do podzimních venkovních aranžmá.

Foto: Shutterstock

Břečťan irský

Hedera hibernica

Zdobí ho především velké pravidelné listy, jež mohou mít i 15 centimetrů v průměru. Troj nebo pěticípé listy vynikají krásným a výrazným žilkováním. Nejčastěji se využívá původní zelená forma, na panašované šlechtěné kultivary vůbec nenarazíte. Ve srovnání s břečťanem popínavým je subtilnější, dokáže ale za krátkou dobu hustě pokrýt vertikální i horizontální plochy. Mrazu sice vzdoruje statečně – snese i pokles teplot pod minus 29 °C – nevydrží je ale dlouhodobě. Na výše položená stanoviště s dlouhými mrazivými zimami a ledovým větrem se lépe hodí původní břečťan popínavý.

Tipy pro pěstování: Není náročný, přednost ale dává půdě mírně zásadité (do kyselejších přimíchejte mletý vápenec). Půda by měla obsahovat také dost humusu i vláhy. Dobře zakořeněný úspěšně odolává suchu, po výsadbě ale potřebuje hojnou a pravidelnou závlahu.

Foto: Shutterstock

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock