Nejkrásnější trávy, keře a stromy, které nepotřebují intenzivní péči

Stromy a keře tvoří skutečnou kostru zahrady, svým tvarem a výškou totiž výrazně ovlivňují své bezprostřední okolí. Tím spíš na dobrém výběru dřevin velmi záleží – zvláště, když vezmeme v potaz, že na rozdíl od květin zůstávají na místě řadu let. Navíc vás jejich případná výměna může stát nejen mnoho úsilí, ale i peněz – vzrostlý exemplář přijde leckdy na několik tisíc korun, u vzácnějších druhů zaplatíte ještě o řád víc. Které dřeviny tedy obstojí i na stanovištích, kde se často nezalévá? A jakými trávami extenzivní zahradu dotvořit?

foto Shutterstock

Domorodci, nebo cizinci?

Podobně jako u všech rostlin, i případě dřevin se hodí myslet nejen na to, jakou odolností a jakými nároky na zálivku se vyznačují. Berte v potaz i další rozměr – jaký užitek přinesou dalším obyvatelům zahrady, zejména ptactvu a hmyzu? Lépe si samozřejmě stojí domácí dřeviny zapojené do potravních cyklů: například dřín (Cornus mas), hloh (Crataegus laevigata), ale i kalina tušalaj (Viburnum lantana), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) nebo částečně stálezelený ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). K této kolekci se řadí i muchovník Lamarkův (Amelanchier × lamarckii), třebaže pochází z amerického kontinentu. Jeho plody ptactvo miluje, mimo jiné i proto, že dozrávají na počátku prázdnin, kdy pro ptáky ještě úroda většiny domácích dřevin není poživatelná. Velkou odolností vůči suchu vyniká rakytník (Hyppophae), ale pokud nemá dost vláhy a vhodný počet samčích a samičích rostlin, úrodu sklidíte mizivou. Dalším druhem, za nejž se dá připojit pomyslný ekologický otazník, je trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Jde sice o dřevinu importovanou, ale medonosnou, včely ji tudíž milují. Rozsáhlé porosty akátů ale svými kořenovými výměšky degradují půdu v přírodě do té míry, že zde nedovolí růst ničemu jinému. V zahradě, kde se zpravidla vysazují jen jednotlivé stromy, se však tento jev nevyvine v takové míře.

foto Shutterstock

Keře jako ozdoba zahrady

Okrasné dřeviny si vysazujeme především pro jejich květy. Mezi odolné druhy se řadí ty z polopouští, kde po vlahém jaru přichází horké léto. Patří sem zejména tamaryšek (Tamarix), nápadný hlavně v jarní sezoně. Není příliš vzrůstný, jeho dlouhé výhony obloukovitě klesají, a uplatní se tak i na menších zahradách. Velkou odolností se mohou pochlubit i růže – jejich kořenový systém zasahuje hluboko, a to zejména u kultivarů vycházejících z původních divokých odrůd, jako je růže galská (Rosa gallica), růže Moyesova (R. moysesii), růže svraskalá (R. rugosa) a další. Na přelomu jara a léta ozdobí každé místo naprosto nenáročný pustoryl (Philadelphus coronarius) společně s půvabnou kolkvitzií (Kolkwitzia amabilis). Hitem se oprávněn stala i komule Davidova (Buddleja davidii) – její odolnost vůči suchu a vysokým teplotám prozradí i stříbrné plstnaté listy. Prodává se řada odrůd: od bílé, před růžovou až po nejrůznější tóny modré a fialové. Místa na výsluní v okolí skalek mohou ozdobit i lýkovce (Daphne mezereus, D. cneorum) a některé mandloně (Prunus tenella, P. triloba). Odolné, přitom bohatě kvetoucí a pěkné živé ploty, ze kterých vytvoříte estetické předěly v zahradě, můžete vysadit třeba z nízké třezalky kalíškaté (Hypericum calycinum), z o trochu vyšší mochny křovité (Potentilla fruticosa), jež dorůstá asi do výšky tři čtvrtě metru, nebo z vysokého, bíle kvetoucího tavolníku van Houtteova (Spirea vanhouttei).

brslen evropský foto Shutterstock

javor babyka foto Shutterstock

Plody a listy, které nepřehlédnete

Podobu zahrady významně ovlivňuje nejen jarní podoba, kdy dřeviny kvetou, ale i ta podzimní, kdy svou roli hraje jednak vybarvení listů, jednak podoba plodů. K odolným krasavcům patří třeba menší a nižší javor babyka (Acer campestre), který volně roste v krasových oblastech, obecně chudých na vodu. Pěkně tvarované drobné listy se na podzim vybarvují do teplé žluté, což přináší vítaný barevný efekt. Plody, které přitáhnou pozornost každého, má brslen evropský (Euonymus europaeus) – kombinace oranžové a růžové se běžně nevidí. I u něho listy procházejí atraktivní proměnou, takže při výběru dřevin, které nepotřebují intenzivní péči, tento druh určitě stojí za zvážení. Bez povšimnutí určitě nezůstane ani ruj vlasatá (Cotinus coggygria) neboli dýmový strom. Často se vysazuje jako solitéra, aby patřičně vynikla její neobvykle utvářené květenství, ale může růst i zapojena ve volně tvarovaném živém plotu. Listy má okrouhlé, poměrně tuhé a lesklé, což je chrání před ztrátou vody.

jeřáb ptačí foto Shutterstock

komule Davidova foto Shutterstock

A co jehličnany?

Jehličnaté stromy obecně bývají uzpůsobeny spíše vlhčím podmínkám, suchu odolávají hlavně jalovce (Juniperus). Dobře ale vybírejte, některé plazivé mají tak mohutný růst, že za několik let zaberou i plochu přilehlého trávníku. Ve větších zahradách uspěje i domácí borovice kleč (Pinus mugo) či borovice osinatá (Pinus aristata), která pochází z Ameriky. K jehličnanům mají blízko stálezelené rostliny, ty však už nebývají v přísunu vody tolik skromné, navíc potřebují závlahu i mimo hlavní sezonu. Doporučit se bezesporu dají zajímavé dřeviny z čeledi motýlokvětých s prutnatými větvemi, třeba čilimník (Cytisus x praecox, C. scoparius) nebo kručinka lydijská (Genista lydia), jejichž nadzemní část je do jisté míry sice stálezelená, ale drobné listy nepatří k žíznivým.

ječmen hřívnatý foto Shutterstock

třtina ostrokvětá foto Shutterstock

Ideální trávy? Efektní, ale skromné

Všeobecně se traviny považují za nenáročné druhy rostlin, s čímž můžeme souhlasit jen napůl. Vždy bychom měli usilovat o rozumnou rovnováhu mezi našimi možnostmi a potřebami konkrétní rostliny. Většina travin poměrně dobře odolává při letním suchu, vytrvalé druhy původem z prérií ovšem velmi špatně snášejí zimní vlhko. Právě z tohoto důvodu se na zahradě leckdy neudrží trvale. Které trávy tedy vysadit, když netoužíme zalévat o sto šest?

třtina chloupkatá foto Shutterstock

zaječí ocásek foto Shutterstock

Jednoleté druhy, seznamte se

Trávy se typicky pěstují jako vytrvalé, ale najdete mezi nimi i velmi půvabné jednoleté druhy s nápadným květenstvím, jež nepotřebují mnoho vody. Musí se však každoročně znovu vysévat – nejlépe od března do truhlíků, abyste na místo vysazovali silnější sazenice. Po zakořenění, kdy vyžadují občasnou menší zálivku, už se zařadí mezi odolnější kusy a žádnou doplňkovou péči nepotřebují. Ke kráskám mezi nižšími travami patří zaječí ocásek (Lagurus ovatus) s oválným hebkým kláskem, který dorůstá asi do třiceti centimetrů. Jednoletá je i třeslice (Briza x maxima), její květenství podobné kapkám visí dolů a chvěje se při každém závanu větru. Pěstuje se také vytrvalá třeslice prostřední (Briza media), ta už má ale drobnější, méně nápadnou konstituci. Ani ječmen hřívnatý (Hordeum jubatum) na zahradě nepřehlédnete, jeho dlouhé osiny se ve větru pěkně vlní. Často se využívá i do suchých vazeb, pro tento účel ho ale musíte sklidit včas, ještě před dozráním – jinak se klasy rozpadnou. (Což platí obecně o každém materiálu, který sbíráte do suchých aranžmá.)

strdivka brvitá foto Shutterstock

třeslice větší foto Shutterstock

I vytrvalé trávy umí potěšit oko

Svým vzhledem zaujmou především ty importované, které mají neobvyklý tvar či vzrůst. Velká prostranství jistě ozdobí kortaderie dvoudomá (Cortaderia selloana), dorůstající i do dvou metrů. Působí však natolik výrazně, že se těžko kombinuje s jinými trvalkami, a navíc vyžaduje důslednou zimní ochranu. Z nepůvodních travin velmi pěkně vypadá moskytovka něžná (Bouteloua gracilis), jejíž kartáčkovitá květenství nesená vodorovně na stéblech připomínají hejno letícího hmyzu. Je dost tolerantní, asi půl metru vysoká, lépe tudíž vynikne v rozsáhlejších porostech. Pěkné, až metrové trsy vytvoří také vousatice metlatá (Andropogon scoparius), prérijní druh pro chudé půdy a slunná místa. Velmi odolné druhy najdete i mezi domácí evropskou květenou. Nevysoká kostřava sivá (Festuca cinerea) se pro suchá místa často doporučuje, ale jde o dost náročnou rostlinu – v zimě nesnáší jakékoli vlhko, potom vyhnívá od středu. Z nižších druhů se lépe hodí bika chlupatá (Luzula pilosa), která obstojí zvlášť pod stromy. Na výsluní vyzkoušejte ostřici nízkou (Carex humilis), tvoří pohledné trsy vysoké kolem čtvrt metru.

metlice trsnatá foto Shutterstock

moskytka něžná foto Shutterstock

Vysoké stepní trvalky sucho ocení

Pokud potřebujete vyšší porost, máte na výběr mezi spoustou možností. Spolehlivou volbu představuje modrošedý ovsíř stálezelený (Helictotrichon sempervirens) pocházející z Itálie. Krásné svěže zelené porosty vytvoří strdivka (Melica altissima) se širšími listy a jednostrannými narůžovělými klásky. Pěchavy (Sesleria autumnalis, S. albicans) pocházejí nejčastěji z Balkánu a bývají vápnomilné, mohou tedy doplnit vápencové skalky. Trsy mívají užší a sevřené, světle zelené, za sucha se jejich listy často svinují do trubiček. Ze stepí pocházejí i nápadné, líbivé, a proto velmi žádané kavyly (Stipa). Vzhledem ke svému původu v klidovém zimním období vyžadují sucho, což nám trochu brání pěstovat je jako trvalek, dobře se ale množí z výsevů. Lépe zimu přežití třtiny (Calamagrostis), a to chloupkatá, pestrá i ostrokvětá. Metr vysoké porosty zdobí vysoké narůžovělé laty, které vydrží pěkné až do zámrazu. Přizpůsobivostí vyniká i metlice (Deschampsia), která se popasuje jak se suchým, tak s vlhkým místem. Nejhezčí podoby nabývá v době květu, kdy vzdušné laty přesáhnou pevné husté trsy a vytvoří jakýsi růžový oblak, dosahující výšky až jednoho metru.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock