Orchideje krásné a (zatím) neznámé

Ještě před několika desetiletími se orchideje prodávaly jako ta největší vzácnost, po jediném květu v okrasné krabičce. Když se nám podařilo zvládnout množení pomocí tkáňové kultivace, přesunuly se nyní mezi běžně dostupné, a dokonce i velmi levné pokojové rostliny (pokud uvážíme mnohatýdenní délku kvetení). Kromě nejprodávanějších rodů Phalaenopsis a Cymbidium (kdo zná jejich české názvy, tedy můrovec a člunatec?) ale můžete v domácnosti pěstovat i méně známé druhy, které se tak stanou vskutku nevšední ozdobou. Potřebnou péčí vás přitom nijak nezatíží a spolehlivě vykvétají opakovaně každý rok.

Foto: Shutterstock

Ludisie

Ludisia discolor

Tato půvabná nevysoká orchidej vás překvapí hned nadvakrát, čímž se liší od nejčastěji pěstovaného, ale trochu neosobního můrovce. První zvláštností jsou barevně žíhané listy, které u starších exemplářů terestrických druhů tvoří moc pěkné listové růžice – ty slouží jako ozdoba i mimo dobu kvetení. Nenajdete zde ani pahlízy, ani vzdušné kořeny jako u epifytických druhů, ludisie tedy vypadají velmi úhledně. Za druhý velký bonus se dá považovat nečekaně příjemná vůně bílých kvítků se žlutým středem. Ludisie se dobře množí i z oddělků, nemusíte se tedy pouštět do složité kultivace z tkáňových kultur nebo semen.

Tipy pro pěstování: Tuto nenáročnou orchidej můžete mít i v kuchyni – dobře jí vyhovuje teplé a vlhké prostředí. Dejte si ale pozor na přímé slunce, potřebuje polostín a teplotu mezi 20 a 22 stupni.

Foto: Shutterstock

Oncidum

Oncidium

Zajímavý zástupce, kterého řadíme k epifytům, může v době kvetení dorůst i půl metru. Kvete v průběhu zimy, nejčastěji v odstínech sytě žluté nebo dosti neobvyklé oranžové až hnědé. Drobnější ploché květy má seskupeny do vysokých větvených hroznů. Pro druh jsou typické kulovité hlízy, které najdete nad povrchem půdy, kopinaté listy s hlubokým žlábkem bývají různě velké. Přes zimu jim vyhovuje vyšší teplota kolem 20 °C, což pro bytové pěstování znamená výhru. Měli byste však pomocí mlžení zajistit vyšší vzdušnou vlhkost. Po odkvětu rostlina potřebuje přenést do chladnějšího prostoru (nejlépe pod 15 °C).

Tipy pro pěstování: Substrát by měl být hrubě vláknitý, z kořínků a borové kůry, výrazněji kyselý (pH 4,5-5,5). Pro zálivku určitě použijte vodu dešťovou nebo alespoň odstátou, bez vápníku.

Foto: Shutterstock

Kalante

Calanthe vestita

Nezaměnitelná podoba kvítků s dřípeným či jinak děleným spodním plátkem okvětí si získá každého. Na jedné květní latě jich napočítáte klidně i dvacet, kromě bílé barvy mohou mít i purpurovou. U kříženců se můžete setkat i s kombinací bílých květů a purpurového očka uprostřed. Rostlina kvete od listopadu do jara a pochází z východní Asie, z pásu tropů a subtropů. Spadá tedy mezi teplomilné druhy, nicméně její pěstování má svoje specifika. Vyžaduje klidové období, podobně jako velkokvěté begonie. Po odkvětu totiž její kopinaté listy uvadnou a rostlina je ztrácí.

Tipy pro pěstování: Velké pahlízy se po odkvětu uloží v suchu, v dubnu se oklepou od zbytků staré zeminy a vysadí do nové. Substrát potřebují kyselejší, humózní či s neutrálním pH. Množí se dělením.

Foto: Shutterstock

Jazykovec, Vonoklas

Odontoglossum, syn. Rossloglossum grande

Celý rod pochází z Mexika a Guatemaly a do desítek druhů patří i výrazný rod Rossioglossum s mramorovanými, hnědožlutými květy, který se stal základem pro další šlechtění. Jazykovec prozradí typické velké hruškovité pahlízy, které se tvoří na bázi rostliny. Řadí se mezi epifytické druhy, což se odráží v potřebě pěstovat je v hrubém, vzdušném substrátu s kyselým pH kolem 5. Nádherné, exoticky vyhlížející květy měří na šířku až 20 centimetrů, objevují se nejčastěji od dubna do října. Rostlina sama není vysoká, dorůstá jen 30-40 centimetrů.

Tipy pro pěstování: Světlé a teplé stanoviště bez přímého slunce byste po odkvětu měli vystřídat za chladnější. A druhá nutnost? Zálivku omezte na minimum. Sytě zelené listy na rostlině zůstávají i v době klidu.

Foto: Shutterstock

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock