Pozvěte si domů žížaly aneb Jak měnit bioodpad na pěstitelský poklad?

Stále oblíbenější chov žížal se nebojíme označit za geniální záležitost. Díky domácím žížalám mohou kompostovat i pěstitelé balkónoví a bytoví, nemalý užitek ale přináší i majitelům zahrad.

Každý, kdo jí zdravě, každodenně produkuje zbytky zeleniny a ovoce. Slupky, jádřince, odkrojky… Vyhazovat je do směsného odpadu? To by byla nesmírná škoda! Popelnice na bioodpad se naštěstí rozšiřují, zeleninové a ovocné zbytky však můžete zrecyklovat i sami. A dokonce za odměnu získáte prvotřídní substrát a hnojivo v jednom! Ptáte se jak? Běžný kompost se do bytu nehodí, navíc zraje příliš dlouho. Ovšem speciální žížalový kompost čili vermikompost zpracuje bioodpad mnohem rychleji. Žížaly zbytky snědí a přemění na učiněný poklad pro všechny pěstitele. Trus žížal obsahuje všechny základní živiny, které rostliny potřebují, aby rostly a prospívaly. Navíc jim poskytne i enzymy, rostlinné hormony a huminové kyseliny, které působí jako elixír – podpoří bujný růst, odolnost vůči chorobám a v neposledních řadě i hojnost květů, plodů či dekorativních listů. V ovoci a zelenině dokonce zvyšují obsah vitamínů!

Žížaly z Kalifornie do každé české kuchyně!

Pro domácí vermikompostování se nejlépe osvědčují žížaly kalifornské (Eisenia andrei). Jsou žravější, a tudíž výkonnější než naše domácí žížaly obecné a hnojní. Další výhoda? Velmi rychle se množí – v dobrých podmínkách své počty do tří měsíců zdvojnásobí. Vzhledem k vyšší choulostivosti ale vyžadují teplotu 15-25 °C. Když uvážíme, že správně založený a udržovaný vermikompostér nezapáchá, žížaly můžete klidně chovat a krmit přímo v kuchyni.

Aby se cítily jako doma…

Kvalitní kompostér pro chov žížal v domácnosti dnes seženete snadno, nákup vám může zkomplikovat snad jen dilema, který design či model si z bohaté nabídky vybrat. Po vzoru jednodušších typů si můžete vermikompostér zhotovit i sami – pokud tedy máte k dispozici vhodné nižší neprůsvitné nádoby, které se dají naskládat na sebe. Jejich materiál zároveň musí umožnit, aby se do dna daly vyvrtat otvory. Kromě potravy potřebují žížaly i substrát, do kterého se s požitkem zavrtají. Pokud zakoupíte vermikompostér, bývá startovací dávka součástí balení. Použít můžete také jemný, dobře vyzrálý kompost – vhodnou strukturu má kompost správného složení, ve kterém nechyběly vylehčující přísady jako listy nebo štěpka (v momentě, kdy je naservírujete žížalám, už mají být plně rozloženy). Substrát můžete vylehčit také kokosovými vlákny, která po nasátí vodou poslouží i samotná. Správné vlhkosti substrátu se obecně vyplatí věnovat pozornost: Pokud ho silně stisknete v dlani, měli byste vymáčknout jen pár kapek vláhy. Pokud odhalíte příliš suchý substrát, jemně ho pokropte. Příliš vlhký naopak promíchejte se suchým materiálem, například s nadrobno natrhaným kartonem, obalem od vajíček či papírem.

Čím nové „mazlíčky” krmit?

Žížalám můžete předkládat veškeré rostlinné (nikoli živočišné!) zbytky z kuchyně včetně kávové sedliny a papírových sáčků s čajem. Potravu vždy lehce zahrňte substrátem. Za vhodnou přísadu se dají považovat i papírové kuchyňské utěrky, pokud je tedy nelikvidujete v příliš mastném stavu – olej do kompostéru nepatří. Zapomeňte také na slupky citrusů (ty raději naložte do octa, vyrobíte si z nich výtečný čistící prostředek). Větší kousky potravy se vyplatí nakrájet či nastrouhat, žížaly je pak zpracují rychleji. Další možnost? Zbytky krátce povařte v mikrovlnce nebo je nechte přejít mrazem. Během sezóny můžete přidat i čerstvou travičku (jen tolik, aby se nezapařila) nebo šťavnaté listí. A čím podpořit kondici žížal? Ideálně speciálními minerály.

Kolik toho žížaly snědí?

Žížaly by měly mít k dispozici stále něco na zub. Pokud však množství potravy přesáhne jejich síly, bude se kazit a plesnivět. Žížaly sice umí plísně zneškodnit při trávení, ale plesnivé zbytky zhoršují prostředí uvnitř vermikompostéru (snížené pH může žížaly i zahubit), a mohou své spory šířit i mimo něj. Jak tedy odhadnout správné dávkování potravy? Za ideálních podmínek žížaly zkonzumují denně přibližně polovinu toho, co samy váží. Dopřejte jim však čas – předkládejte malé množství potravy a sledujte, jak rychle mizí (zprvu ji proto nezahrabávejte, jen překryjte vlhkým papírem). Další krmi přidejte, až zmizí polovina předchozí dávky – pokud byste čekali, až žížaly dojedí všechno, část z nich by možná hladověla. Jak se budou vaše pomocnice množit, začne potrava mizet čím dál rychleji.

Vermikompostér zakoupen! A co teď?

Pokud máte připravený vermikompostér, do spodního patra nasypte substrát – vyplňte přibližně jeho polovinu. Žížaly položte na něj, přidejte trošku potravy a překryjte je vlhkou papírovou utěrkou. Násadu obvykle obdržíte poštou, a třebaže žížalám zařídíte expresní přepravu, stejně budou vylekané. Než se vzpamatují, mohou z kompostéru utíkat, zvláště pokud stojí ve tmě – první noc ho postavte raději pod světlo.

Kdy založit další patro?

Poté, co potrava projde trávicím traktem žížal, násobně zmenší svůj objem. Nakonec však žížalince prostor téměř zaplní – a přichází čas založit další patro. Spodní byste měli udržovat téměř plné, aby mělo kontakt s novým a žížaly mohly přelézt, nikoli však stlačené nebo napěchované. Do nového patra vložte potravu a přidejte k ní trochu substrátu. Žížaly se sem časem přestěhují. Kompost, který zanechaly o patro níž, dozraje do tří měsíců – poslední fázi obstarají bakterie. Zralý kompost jemné struktury a tmavé barvy pak můžete vybrat a začít znovu od spodního patra. Případnou zbloudilou žížalu z něj snadno vyjmete a vrátíte mezi družky.

Žížalí trus a čaj? K nezaplacení!

Kompost tvořený z velké části žížalím trusem můžete používat podobně jako běžný kompost. Co se složení týče, vyniká však mnohem vyšším obsahem živin a dalších biologicky účinných látek – dá se tedy namíchat s pískem, perlitem nebo běžným kompostem, podle požadavků rostlin. Takzvaný žížalí čaj, který stéká do sběrné nádoby pod vermikompostérem, rovněž snadno proměníte na skvělé hnojivo – stačí ho naředit v poměru 1:2 a zalévat. Pokud žížalí čaj naředíte v poměru 1:20, poslouží vám i jako postřik na listy. Rostlinám dodá okamžitou vzpruhu a hodí se i jako prevence vůči chorobám –pomocí přátelských mikroorganismů brání množení těch zhoubných a účinně podporuje obranyschopnost rostlin.

Nechybí žížalám zahrada?

Žížalám kalifornským se daří v kyprém, jemném kompostu. Na rozdíl od našich domácích žížal obecných nejsou uzpůsobeny pro život v půdě. A na rozdíl od žížal hnojních, které se hojně vyskytují v kvalitních kompostech na zahradě, nesnesou chlad. Nemusíte se tedy obávat, že by z kompostéru utekly do přírody jakožto nepůvodní druh. Jsou blízce příbuzné s žížalou hnojní, ale nekříží se s ní. Z Ameriky se k nám dostaly přibližně před 30 lety, již jako „domestikovaný“ hybrid, ideální právě vermikompostování.

Praktické tipy pro začátečníky i pokročilé

• Vermikompostér umístěte na vzdušné místo. Pokud by stál v zatuchlém kumbále, větrací otvory by žížalám neposloužily dostatečně. Potřebují přísun vzduchu, stejně jako aerobní bakterie, které rovněž spolupracují na zázračné proměně zbytků v prvotřídní kompost.
• V létě můžete žížalovník umístit i ven, ale jedině do stínu. Snadno se totiž přehřeje.
• Pokud došlo k vylíhnutí mušek octomilek, žížaly nejspíš nestihly včas zkonzumovat zbytky ovoce a v kompostéru se vytváří příliš kyselé prostředí. Zvyšte pH pomocí drcených vaječných skořápek nebo mletého dolomitického vápence, kterým substrát lehce poprášíte a poté promícháte.
• Pokud drobné mladé žížalky propadávají do zásobníku na žížalí čaj, vložte do něj hrst kokosového vlákna nebo jiný materiál, který jim umožní vyšplhat zpět.
• Když se vám žížaly namnoží tak hojně, že jich v kompostéru máte příliš, můžete násadou obdarovat další budoucí chovatele. Nebo potěšte slepice – žížalu ocení jako vůbec nejvýživnější pamlsek. Můžete si pro své žížaly pochopitelně pořídit i druhý vermikompostér, neboť žížalího kompostu (a čaje!) není nikdy dost. Pakliže si do budoucna už přejete udržovat žížalí populaci stále stejně velkou, stačí ji méně krmit.

 text Viola Martinková, foto Shutterstock