Proměňte vlastní zahradu na lázně!

Chcete si udělat radost novým wellness koutkem? Vhodný prostor zdaleka nemusíte vybírat jen v interiéru, privátní lázně se staly velkým tématem i pro zahradní architekty. Ať s klesajícími teplotami tíhnete spíš k otužování, nebo si naopak toužíte prohřát celé tělo, venkovní lázně se mohou stát oblíbeným cílem vašich procházek po zimní zahradě. Jak zahradní wellness chytře poskládat, aby vám po celý rok dělalo samé blaho (a žádné starosti)?

Relaxování v sauně, páře či bublinkové lázni dlouho patřilo mezi výsady lázeňských a hotelových hostů. Až relativně nedávno se tento trend přestěhoval i do rodinných domů – za jejich zdmi ale majitelé často „bojovali“ s nedostatkem místa, zvlášť pokud si přáli, aby jejich privátní wellness zahrnovalo suchou i mokrou zónu. Logicky se tedy nabízelo využít k výstavbě lázní okolní pozemek – právě na zahradě si totiž můžete vytvořit optimální prostor pro celoroční relaxaci. Vedle aktivních wellness zón v podobě koupacího sudu, vířivky nebo finské sauny byste ale neměli zapomínat ani na odpočinek. I když se to nezdá, saunování či víření v horké vodě dává tělu pořádně zabrat, takže po regeneraci celého organismu byste si měli naordinovat ještě spočinutí na pohodlném lehátku.

Kterým druhem odpočinku začít?

Když pomineme fakt, že vybudování privátních lázní vyžaduje nemalou finanční investici, neobejdete se ani bez důkladného plánování, co všechno v plánované oáze nesmí chybět. Většina milovníků relaxu pod širým nebem začíná vířivkou: jednak bývá finančně poměrně dostupná, jednak se setkává s úspěchem u široké škály lidí. Druhý názorový proud naopak tvrdí, že byste si nejdřív měli pořídit saunu, protože prokazatelně přináší blahodárnější efekt pro zdraví. Se saunováním chodívá ruku v ruce i otužování, pro které vám skvěle může posloužit bazén či koupací jezírko. I kdybyste na zahradě ale měli „pouze” jezírko okrasné, snažte se tento vodní prvek do chystaného wellness začlenit. S otužováním vám případně pomůže i sklopné vědro, které bývá umístěno ve výšce nad hlavou, kam do něj dopouští vodu automatický systém. Skvěle se ale osvěžíte i pod zahradní sprchou, jež zvýší komfort využívání zahradních lázní.

foto Shutterstock

Zahradní puzzle aneb Jak vše poskládat?

Ať zvolíte kteroukoli formu zahradního wellness, vždy byste měli jednotlivé prvky umístit k sobě. S praktickou stránkou věci by vám měli pomoct přímo odborníci z dodavatelské firmy – zakoupené prvky by totiž měly navazovat smysluplně, suchá část wellness musí navazovat na mokrou zónu, není možné je navzájem střídat. Všeobecně dává smysl založit si venkovní lázně co nejblíže k domu. Velmi oblíbeným stanovištěm bývá volná plocha u zahradní terasy, která navazuje na koupací jezírko nebo bazén. Toto praktické umístění se osvědčuje i s ohledem na přívod elektřiny a vody – když se potrubí ani kabeláž nemusí rozvádět do větší vzdálenosti od domu, cenové kalkulace bývají nesrovnatelně nižší. Další výhoda? Když si užíváte wellness blízko domu, máte to jen pár kroků do koupelny či kuchyně.

Redakční tip: Pořízení zahradního wellness bývá finančně náročné, právě proto se často vybavuje postupně. Začít můžete například otužovacím bazén a saunou, časem si dopřejete i vířivku. Nezapomeňte ovšem na odpočívárnu – bez pohodlného lehátka z kvalitního materiálu by vaše relaxační procedura nebyla úplná.

foto Shutterstock

Pozor na výhled (a soukromí)

Kouzlo zahradního wellness nespočívá jen v samotných procedurách, blahodárný účinek na vás mohou mít i krásné výhledy do zahrady. Snažte se proto vířivku nebo saunu alespoň částečně odclonit od okolí – předpokladem nerušeného odpočinku by mělo být naprosté soukromí. Což na druhé straně neznamená, že byste danou část zahrady museli oddělovat pomocí vysokého paravánu nebo živého plotu. Dobrou službu odvede i prakticky umístěný strom, keřová skupina, nebo ještě lépe záhon vyšších okrasných trav a trvalek – ten navíc wellness zónu perfektně propojí se zbytek zahrady.

foto Shutterstock

Jaká vlhkost a teplota vám sedne?

Při plánování wellness bohužel nelze brát v potaz jen to, která procedura maximalizuje vaše potěšení – váš výběr mohou hned v prvním kole omezit zdravotní důvody. Zatímco vířivka bývá vhodná téměř pro každého, dokonce i pro menší děti, v případě sauny už musíte přemýšlet nad její vhodností. Třebaže saunování podporuje imunitu, zlepšuje kardiovaskulární systém a ulevuje třeba i od migrén, určitým jedincům bohužel mohou vysoké teploty způsobit zdravotní komplikace. Výběr sauny tedy zcela podřiďte své kondici – ostatně, i mezi saunami panují veliké rozdíly. Zatímco ve finské sauně běžně naměříte teplotu okolo 90 až 100 °C, v parní, herbal a solné sauně obvykle teplota vzduchu nepřesáhne 50 °C. Stále větší oblibě se také těší infrasauny, v nichž se teplota pohybuje v rozmezí mezi 45 až 60 °C. Na lidský organismus má ale velký vliv i vlhkost vzduchu, která výrazně ovlivňuje vnímání dané teploty. Zatímco v solné, finské a herbal sauně se typicky udržuje nízká vlhkost (10 až 25 %), v BIO sauně vlhkost dosahuje 40-70 %. Právě díky kombinaci vyšší vzdušné vlhkosti s relativně nižší teplotou (40-70 °C) BIO saunu lépe snášejí děti, a dokonce i kardiaci. Zřejmě nikoho nepřekvapí, že nejvyšší vlhkostí vyniká parní sauna, kde by vlhkoměr naměřil bezmála 100 %.

Vyznáte se v saunách?

Asi nejširší možnosti relaxace poskytují sauny, výrazně se totiž liší nejen v provedení, ale i v možnosti využití éterických olejů nebo saunovací kosmetiky. Mezi klasiku v saunování patří finská sauna, založená na extrémně vysoké teplotě a nízké vzdušné vlhkosti. Nehodí se pro všechny, zvláště ne pro děti a kardiaky, ti mnohem lépe snesou BIO saunu, která se často považuje za spojení finské a parní sauny – nižší provozní teplotu totiž kombinuje s vyšší vlhkostí vzduchu. V posledních letech roste také popularita infrasauny, která nabízí velmi podobný interiér jako přechozí typy, vyhřívá se ale výhradně infrazářiči umístěnými ve stěnách. Parní saunu zase ocení astmatici nebo ti, které trápí obtíže s horními cestami dýchacími. Kdo si chce při saunování dopřát také aromaterapii, určitě zvolí herbal saunu, kterou provoní rostlinné a bylinné silice.

foto Shutterstock

Nafukovací, nebo laminátová?

Pokud se aktuálně pouštíte do výběru vířivky, v první řadě si nechte projít hlavou, kolik osob by se do bublinkové lázně mělo vejít. Důležitou roli hraje i materiál. Vířivky bývají vyrobeny z laminátu, ale seženete i nafukovací. Laminátové vířivé vany se mohou pochlubit velkou odolností, ale bývají i dost těžké, což vám může zkomplikovat nejen samotnou instalací, ale i případné přemisťování. Nafukovací vířivku přestěhujete kamkoliv, ale snadno se zase poškodí. Oba typy venkovních van v každém případě potřebují pevnou a stabilní podložku, nejlépe z betonu nebo dřeva. Při výběru vířivky také zvažte její výšku – vysocí jedinci potřebují jiný model vany, aby se pohodlně ponořili, než děti nebo lidé nižšího vzrůstu.

foto Shutterstock

Extrémní mrazy koupání v sudu nepřejí

Kromě různých vychytávek pro otužování se můžete rozhodnout i pro koupací sudy. Buď se vyrábí ze dřeva, nebo mohou být vybaveny omyvatelnou vložkou ze sklolaminátu, plastu či nerezu. O příjemnou teplotu vody se zde stará kotel na dřevo, na trhu ale seženete i variantu plynového či elektrického ohřevu. Zatímco některé modely umožňují prosté koupání v teplé vodě, jiné sudy mají zabudovaný hydromasážní či aeromasážní systém, takže vlastně plní i funkci vířivky. A kam sud umístit? Ideálně na volnou plochu zahrady, kam na něj nebude padat listí. I když si lázeň v sudu můžete dopřávat celoročně, v extrémních mrazech je vhodné ho zazimovat, protože hrozí poškození kotle na ohřev vody. Pokud vás počasí přinutí, abyste se na zimu se sudem rozloučili, nezbude vám než většinu vody vypustit. V sudu se ponechává jen deset centimetrů vody, která se musí zasolit.

foto Shutterstock

Jak na zimní údržbu wellness?

Většina saun nebo vířivek se dá používat celoročně, ale ne každý majitel si chce užívat wellness pod širým nebem v nejchladnějším ročním období. Věděli jste ale, že i když se ve vířivce nehodláte smočit až do jara, měli byste ji přes zimu nechat napuštěnou? Bohatě pak stačí, když necháte vířivou vanu běžet na úsporný zimní režim. Pokud přesto chcete vířivku vypustit, snažte se do ní vodu zase co nejdříve doplnit – záleží i na konkrétním doporučení výrobce, obecně se ale tvrdí, že by vířivka neměla zůstat vypuštěná déle než šest týdnů. Při úplném vypuštění vás čeká nejen odstranění vody ze skořepiny, musíte také pomocí kompresoru odsát veškerou vodu z topení, čerpadla i z hadic. Než vířivku zakryjete, všechny její části byste měli důkladně vysušit. Abyste mohli své wellness pokládat za úspěšně zazimované, nezapomeňte také vypustit zahradní sprchu.

Lucie Peukertová

foto Shutterstock