Rašelina a jak ji nahradit?

Hledání udržitelnějších alternativ se stalo trendem, který nemůžeme přehlížet. U nás je rašelina „zapovězena“ v systému přírodního zahradničení, ve Velké Británii už její používání zakázali plošně. Kde ale najít náhradnici se stejně jedinečnými vlastnostmi?

Foto: Shutterstock

Rašelinu vnímáme jako nedílnou součást zahradnické praxe už více než sto let. Stala se tradiční „ingrediencí” substrátů pro pěstování kyselomilných rostlin, ale najdeme ji i ve složení zahradnických substrátů pro běžné rostliny. Její spotřeba dosahuje obrovských čísel – řádově se jedná o tisíce tun za rok, a to jen u nás.

Foto: Shutterstock

Jak vzniká a jak se těží?

Rašelina patří mezi přírodní produkty, snadno tak podlehneme dojmu, že je vlastně žádoucí, abychom se při jejím používání div neřídili heslem „čím více, tím lépe“. Jistě, její rozklad v přírodě proběhne bez jakéhokoliv zbytku, včetně škodlivých reziduí, ale tento argument přesto nestačí. Rašelina se prakticky nedá obnovit: pokud počítáme horizont lidského života, je to vlastně taková „ropa v malém“. Metrová vrstva této suroviny vzniká tisíce let (cca 2 cm za 100 let), na našem území se těží vrstvy staré zhruba 10 až 12 tisíc let. Na rozdíl třeba od kompostu, jenž můžete založit kdekoli, rašelina vzniká jen ve zcela specifických klimatických a geografických podmínkách.

Vyžaduje vysoké srážky v kombinaci s nízkou teplotou, což splňují horské a podhorské oblasti. Je však čistě rostlinného původu – vzniká z rašeliníku (Sphagnum) takzvanou humifikací neboli přeměnou bez přístupu vzduchu. Tento mech tvoří nekonečná vlákna, která shora přirůstají a zespodu odumírají, takže se postupně mění v rašelinu (a z té se posléze stává uhlí, lignit). Při těžbě se potom odkrajuje celá vrstva. Rašelina se používala přednostně jako palivo, kdy se odsekávaly užší pruhy, které se nechávaly vyschnout. Dále sloužila i jako stelivo či izolace domů (podobně jako u nás mech) – teprve později lidé zjistili, že se osvědčuje i při pěstování rostlin.

Foto: Shutterstock

Místa původu

Evropské lokality, kde se rašelina vyskytuje, najdete především ve střední a severní Evropě, tedy nejen u nás, ale i v Německu nebo Velké Británii (Skotsko, Irsko). Veliké plochy se rozkládají i v Polsku, celém Pobaltí i na Sibiři nebo v Rusku či Finsku, tedy všude tam, kde najdeme dost vody, lesů a chladnějšího počasí. Na těchto místech se rašelina těží i prodává (samozřejmě ji najdete i v Severní Americe nebo na Novém Zélandu, to znamená tam, kde panují příhodné klimatické podmínky).

Kromě toho, že mokřady a rašeliniště představují nezaměnitelný biotop, se do hledáčku dostává i pohled zdůrazňující ochranu klimatu, především jeho schopnost fixovat CO2. Anglický ekolog Ian Crosher přirovnává rašeliniště k deštnému pralesu Británie. Zákaz nepřišel ze dne na den, používání se nejprve (2015) omezovalo v parcích a městských výsadbách, poté v soukromých zahradách (2020), a od roku 2030 bude platit i pro komerční pěstitele. Snaha a potřeba nahradit rašelinu tedy vedla k postupnému útlumu. Pohledy odborníků se ale stále trochu různí, někteří totální zákaz zpochybňují, nicméně spotřeba (a tedy i těžba) šla na Britských ostrovech strmě dolů. Ani u nás nejsou pohledy jednotné, což vede k rozmanitým řešením.

Vlastnosti rašeliny aneb proč se používá:

• Zadržuje vodu – váže mnohonásobek svojí váhy, umožňuje tedy dlouhodobé udržení vody v dosahu kořenů.
• Je kyprá, zajišťuje tedy strukturu substrátu a vzduch pro kořeny.
• Chemicky je prakticky inertní, neobsahuje zárodky nemocí.
• Neobsahuje mnoho živin, ale výborně je váže.
• Je kyselá, její pH se pohybuje mezi stupni 2 až 6. Pro některé rostliny (azalky, rododendrony, vřesy, jehličnany, libavky, borůvky, brusinky) vyžadující nízké pH se tak stala téměř nepostradatelnou.

Foto: Shutterstock

Čím ji nahradit?

Některé způsoby vyžadují tak velké investice financí a materiály, že náklady mnohonásobně překračují cenu rašeliny, a výsledkem je dokonce i daleko vyšší uhlíková stopa. O plnohodnotné náhradě tedy vedou spory a diskuze nejen ekologové, ale i ekonomové či zahradníci z praxe, u nás například známý zahradní publicista Ondřej Fous. Možnosti však existují, a to i pro velkopěstitele. Nejzajímavěji vypadají suroviny, které v podstatě vnímáme jako odpad, fermentací nebo jinou úpravou se ale stávají vhodným materiálem. Jde například o kokosové vlákno, kokosové oplodí, drcenou slámu, kůru, mělněnou dřevní hmotu, ale třeba i vylouhovanou kávu včetně kávových filtrů.

I pro tyto materiály ovšem platí, že se musí dopravovat, drtit a upravovat, takže i když se původně jedná o odpad s nulovou hodnotou, na výstupu už rozhodně nějaké peníze stojí, a má i své dopady z hlediska CO2. Substráty ale nejsou tím jediným, co nám „žere“ cenné zdroje rašeliny, velký podíl na spotřebě mají i jednorázové květináče a pěstební tablety, jež se z lisované rašeliny vyrábějí. Největší otazník potom visí nad kontejnerovanými rostlinami (především dřevinami). Kdybychom se vrátili k těm volně pěstovaným, zůstala by nám nezanedbatelná rezerva rašeliny. Jenže zatímco rostliny by tento způsob pěstování ocenily, obchodníci ani zákazníci obvykle ne. Možnost kupovat a vysazovat cokoli kdykoli je věc, kterou považujeme za pokrok, ačkoli se z ekologického i dlouhodobého hlediska jedná spíš o cestu do pekel. Vybírá si svoji daň v podobě plastového (a nevratného) obalového materiálu, a navíc i substrátů s vysokým podílem rašeliny. V objemu každoročního prodeje jde o závratná čísla.

Foto: Shutterstock

Možnosti pro malé pěstitele

U nás totální zákaz rašeliny zatím není na pořadu dne, ale tím spíš nám příroda poděkuje, když se poohlédneme po alternativách, které máme ve své moci. Pokud se držíme důvodů, proč se rašelina používá (viz body 1–5), společně dojdeme k hned několika možnostem. Nemůžeme pochopitelně počítat s tím, že rašelinu nahradíme jednorázově, na to má příliš komplexní vliv. Jde spíš o to, abychom zajistili její funkce jiným způsobem. Každý zahradník má trochu odlišné možnosti, nelze najít naprosto univerzální recept, ale snaha se vždy počítá.

• Zadržování vody – v půdě musí být dostatečný podíl organické hmoty. Na zahradách ji obstaráme například pravidelným mulčováním, ale i ponecháváním kořenů v půdě nebo používáním hnojiv s podílem podestýlky z listí nebo slámy. Pro začátek: pokud nemáte dost podobného materiálu, lze s úspěchem využít i hydrogely, které v půdě vydrží minimálně tři roky.

• Kyprost zajistíme podobně, výborné výsledky má zelené hnojení, ale pomůže i rozložená sláma nebo listovka. Jejich rozklad trvá asi dva roky. Pokud materiál přehazujete, aby se proces urychlil díky provzdušnění, lze jej zkrátit i na rok. Na zahradě byste pro tuto činnost měli mít vyhrazené místo někde pod stromy nebo pod keři, kde vládne stín.

• Čistota materiálu – sem vstupuje nejčastěji požadavek, abyste pracovali se zralým kompostem (či hnojem). Pokud kompost necháme jen tak, trvá rozklad tři roky. Je nutná několikaměsíční „horká fáze“, kdy se zničí právě zárodky chorob a škůdců. Organický odpad se samozřejmě časem vždy rozloží, ale pokud jej chceme zapojit do produkce potravin nebo okrasných rostlin, neměl by obsahovat zárodky nemocí a pokud možno ani těžké kovy či zbytky pesticidů. Kompost proto nikdy nemá jednotné chemické složení (na rozdíl právě od rašeliny, která je v podstatě stále stejná) – a to odpovídá vstupním surovinám.

• Vázání živin umožňuje, aby vodorozpustné prvky, jako třeba dusík nebo draslík, nebyly zálivkou odneseny z dosahu kořenů. Dostatečný podíl organické hmoty v půdě toto zajistí. Splníme jej stejně jako body 1 a 2.

• Kyselost – pro kyselomilné rostliny ji můžete zajistit hrabankou (lesní půdou vzniklou rozkladem jehličí) nebo drcenou kůrou jehličnatých stromů, která má výrazně okyselující efekt. Prakticky všechny azalky nebo rododendrony, ale i kamélie rostou ve své domovině právě jako lesní podrost, nejde tedy o nic jiného než o návrat ke kořenům. Nesmíme ale zapomenout, že rozklad těchto látek bohatých na uhlík potřebuje dusík, který je odčerpáván z půdy. Proto musíme myslet na přihnojování rostlin – rozkládající se kůra je totiž o část dusíku připraví. 

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock