Taková normální ptačí rodinka aneb Co se děje uvnitř budky?

Že je výchova dětí fuška? A co to stojí, než vylétnou z hnízda? Tak především tisíce housenek, k velké radosti pěstitelů. A také stovky nalétaných kilometrů… Znalosti ornitologů o ptačím soukromí zacházejí do stále větších podrobností – kamerou totiž můžeme obyvatele budky pozorovat, aniž bychom je rušili. Vydejte se s námi na exkurzi po hnízdech, dutinách a dalších obydlích opeřenců!

Zjara pátrají po hmyzu i ptáci, kteří se v létě a na podzim živí spíše semeny a bobulemi.

Pro pletení hnízd mají ptáci mimořádný talent. Dokonce i v budkách, které jim dnes často nahrazují přirozené dutiny, se s vervou věnují jejich přípravě. Mají to pravda jednodušší, stavbu nemusí uvazovat k větvím, nemá za úkol udržet vajíčka i rostoucí mláďata. Měla by však zajistit teplo a pohodlí. Výsledek si můžete prohlédnout při pravidelném čištění (před sezónou bychom vždy měli starou výstelku odstranit, budka pak slouží lépe).

Po sýkorkách najdete úhledná hnízdečka utkaná z jemných stébel a kořínků, z lišejníků a mechů. Vnitřek bývá vystlaný hedvábnými pavučinami, kokony housenek, rostlinným chmýřím a drobnými pírky. Zato z budky, ve které hnízdili vrabci, na vás nejspíš vypadne ledabylá stavba z trávy, peří, srsti… a pokud ho našli, tak i z kousků igelitu. Zkrátka vrabčí hnízdo. Pokud v něm najdete i cigaretový nedopalek, vězte, že jen dokazuje ptačí vynalézavost – ne že by doma kouřili, vůní tabáku jen vypudili z hnízda velmi nepříjemné parazity.

Hnízdo pečlivé pěnkavy patří k nejpůvabnějším, na jaké u nás narazíte.

Důmyslná líheň pod peřím

Jakmile proběhnou námluvy, samičky do připravených hnízd snášejí vajíčka. Po jednom za den, i to se dá pokládat za úctyhodný výkon. Dříve snesená vejce však klidně mohou čekat na budoucí sourozence. Teprve když je snůška kompletní, začne sezení. Ptačí bříška intenzivně hřejí, takzvané hnízdní nažiny (silně prokrvená místa bez peří) zajistí dokonalé vytápění.

Jakmile zahřívání začne, nesmí již vajíčka vychladnout. Rodiče některých druhů se při sezení střídají, u jiných sedí samička, zatímco sameček ji krmí a hlídá. Snůšku opouští jen na moment, kdy se musí vyprázdnit a protáhnout – tu krátkou chvilku vajíčka přečkají bez úhony pod teplou peřinou z výstelky. Přibližně do dvou týdnů, alespoň tak dlouho trvá zahřívání u většiny obyvatel budek, se vnitřek vejce zázračně promění. Ze zárodečného terčíku roste zárodek, výživný žloutek se proměňuje v ptáče. Nakonec již vyplňuje celé vajíčko a přichází nejvyšší čas vylíhnout se! Sourozenci si „povídají“ přes stěny svých již těsných skořápek, možná se navzájem povzbuzují.

Vyklubat se představuje hrdinský výkon, matka jim pomoci nemůže. Ptáče do skořápky trpělivě ťuká, po každém úderu se o kousek otočí. Nakonec vyklove kolečko, které odpadne, a hlavička vykoukne. Vzápětí se vysouká celé tělíčko. To vše dokázalo instinktem poháněné, slepé holátko. Mláďata drobných pěvců, vítaných hostů zahrad, se líhnou bez jediného pírka a se zalepenými očky. Ovšem hladové zobáčky začnou otvírat okamžitě. Rodičům začíná náročné období, kdy budou od rozbřesku do setmění lovit potravu a přinášet ji svým potomkům.

Ptáci provádí skvělou biologickou ochranu ovocných stromů. Dřevocementová budka s jehlanovitou stříškou jim na oplátku poskytne komfortní bezpečí.

Rostou jako z housenek

Proč vyvěšením budek pomůžete nejen ptákům, ale i sobě? Rodiče nosí mláďatům výživný hmyz, který musí být měkký a snadno stravitelný. Ideální potravu představují mšice, později housenky. Aby se z holátek stala opeřená ptáčata schopná letu, potřebují tři týdny intenzivního výkrmu. Když dorostou, nejprve nesměle vykukují z budky, nakonec roztáhnou křídla… a překvapeně popoletí na nejbližší větev. Rodiče na ně ještě dohlížejí, učí je a dokrmují.

Než tato chvíle nastane, musí kupříkladu taková sýkorka do budky přinést přibližně 8000 housenek. Zpočátku stačí přiletět s chutným soustem v zobáku asi 200x za den. Ale spolu s mláďaty roste i jejich hlad, takže potom rodiče čeká třeba až 800 příletů za den. Sýkorky navíc nezůstávají jen u jednoho hnízdění – za sezónu obvykle odchovají dvě snůšky nejméně po deseti mláďatech. Hmyz sbírají nejen z větví stromů a keřů, ale klidně i ze spodní strany listů. Nečiní jim problémy balancovat na koncích větviček hlavou dolů.

Poznali byste dospívající mládě sýkory koňadry? Právě se rpzhlíží do světa, mimo svou rodnou budku.

Vyvěste budky: čím dřív, tím líp

Únor či březen se jeví jako optimální termín, aby si ptáci mohli své příbytky včas vyhlédnout. A pokud práci se dřevem neřadíte mezi svoje vášně, raději kvalitní budku zakupte. Coby investici na celá desetiletí doporučujeme budky z dřevocementu, které se vyznačují cennými vlastnostmi, počínaje prodyšností a konče dobrou izolací. Navíc se z dřevocementu dají vyrobit rozličné tvary – díky prodlouženému vchodu do hnízda nedosáhnou kočičí packy, zatímco špičatá stříška zajistí, že se šelma neudrží ani nahoře.

Pokud zvolíte dřevěnou klasiku, dbejte, aby měla stěny aspoň dva centimetry silné a zevnitř drsné. Můžete vybírat mezi různými rozměry určenými pro rozmanité druhy – pro sýkory modřinky, pro větší koňadry, brhlíky a vrabce, polobudky pro lejsky či červenky a řadu dalších. Budku umístěte alespoň dva metry nad zem. Můžete ji zavěsit na větev stromu tak, aby ani při větru nenarážela do kmene. V úvahu přichází i umístění na zeď, ale nesmíte ptáky vystavit slunečnímu úpalu. A kolik budek opeřencům vlastně dopřát? Obydlí pro sýkory a brhlíky by od sebe kupříkladu mělo dělit asi patnáct metrů. Pokud budky vyvěsíte blíž, možná se ubytují vrabci – těm blízká společnost sousedů nevadí.

Drozd si hnízdo nevystýlá, ale vymazává rozžvýkaným dřevem.
Hladká miska poskytuje ptáčatům dostatek prostoru.

Kdo hnízdí v keřích?

Zjara pátrají po hmyzu i ptáci, kteří se v létě a na podzim živí spíše semeny a bobulemi. Všichni totiž musí svým mladým nosit měkký a výživný hmyz (až na hrdličky a holuby, kteří potomkům natráví krmi ve voleti). Ale nejen proto na zahradě uvítáte kosy, drozdy, pěnkavy či pěnice – potěší vás krásným vzhledem i zpěvem, a navíc můžete pozorovat fascinující zručnost jejich nohou a zobáků. Pružné kořínky, šlahouny, stébla trávy, lýko i jemná vlákna z rostlin splétají do pevného košíku kotvícího ve větvoví. Svrchu ho někteří maskují ještě kůrou, mechy a lišejníky. Pak hnízdo měkce vystelou, nebo naopak do hladka vymažou pastou z rozžvýkaného trouchnivého dřeva (tak si interiér zařizují drozdi).

Umíte vytvořit hnízdní kapsu?

Čím lépe ptáci hnízdo ukryjí, tím větší šanci mají jejich ptáčata na přežití. Spoléhají buď na korunu vysokého stromu, nebo náruč hustého keře. Nejlépe trnitého, do kterého nepronikne ani kočka. Vysaďte proto plododárné a pichlavé hlohy (šlechtí se i obzvlášť dekorativní zahradní variety), velké keře sadových odrůd růží, trnky, rakytníky, angrešty. Ptáci rádi zahnízdí i v hustých jehličnanech – tújích, smrcích, jalovcích. Že ještě nevlastníte dost vzrostlé exempláře?

Toto období pomůže překlenout hnízdní kapsa: Otep metr dlouhých lískových nebo vrbových prutů pevně přivažte ke kmeni většího stromu, ohněte je a znovu přivažte. Takto vzniklý základ kapsy ještě propleťte vodorovným směrem, přidat můžete i větve jehličnanů. Buď kapsu ochraňte popínavou růží, nebo pod hnízdo umístěte drátěný límec proti kočce. Výtečné místo pro hnízdění také najdete ve větvení koruny – mladé lísky, buky, habry či vrby můžete uříznout těsně pod místem prvního větvení. Na místě poté vyraší více výhonů, které v předjaří dalšího roku zkrátíte na deset centimetrů, čímž se opět rozvětví, a vznikne tak ideální místo pro hnízdo.

Pěnice pokřovní našla bezpečné místo pro rodinu v keři angreštu.

Tip redakce:

Přípravu hnízdečka můžete ptákům usnadnit a nabídnout jim materiál na výstelku, třeba v části krytého krmítka nebo v košíku zavěšeném na větvi – nesmí však zmoknout ani navlhnout. Poslouží peří ze starého polštáře, srst i vlasy, surová bavlna, nebo třeba pavučiny vymetené z domu.

Text: Viola Martínková, Foto: Shutterstock