Vitální po celou zimu? Zkuste rostlinný „doping“

Moderní životní styl je rychlý a výkonný – chceme stihnout práci, ale také zažívat spoustu dalšího ve volném čase. Abychom opravdu mohli žít naplno, potřebujeme mít dostatek energie i schopnost odolávat náporu běžných zimních viróz. Čím tedy podpořit trvalé zdraví?

Foto: Shutterstock

Každý zpaměti odrecituje, že imunitu zajistí dostatek odpočinku, přiměřená fyzická aktivita a strava bohatá na vitaminy a minerály. I zde ale můžete sáhnout po rostlinném „dopingu“. Pomůžou vám nejen hotové přípravky z lékárny, ale i rostliny, které si můžete snadno vypěstovat.

Dřín obecný

Nenáročný ovocný druh (Cornus mas) v poslední době trochu vytlačuje populární americký muchovník, ale i tato domácí dřevina zahradu ozdobí a vaši spíž potěší. Velmi brzy vykvétá chomáčky zlatých květů. Ty jsou výbornou pastvou pro včely (jednou z prvních), zářivé květy v kontrastu s tmavými, pevnými větvemi vypadají úžasně. Peckovice se pyšní mimořádně vysokým obsahem vitaminu C, který je za imunitu přímo zodpovědný.

Původní plody mají oválný tvar a velikostí odpovídají planým třešním ptačkám nebo šípkům. Nové odrůdy už dosahují velikosti menší švestky. V posledních desetiletích se hojně objevují další, velmi úrodné odrůdy, kupříkladu ‚Ugoliok‘, ‚Kasanlak‘, ‚Radost‘, ‚Elegantnyj‘, ‚Jolico‘ či žlutoplodý ‚Jantarnyj‘. Plody dozrávají od srpna do října, dají se vypeckované sušit, zavařovat i použít na výrobu domácích šťáv a sirupů. Dříny jsou nenáročné na půdu, uspějí i na navážkách nebo suchých místech, i když lepší místo samozřejmě přináší i větší a kvalitnější úrodu. Sušené plody se obsahem vitaminu C dají srovnat s kustovnicí. Než abyste plody otrhávali, raději je setřeste po prvních mrazících na podloženou plachtu.

Tip pro vás: Úrodu si ideálně rozdělte a využijte na co nejvíc způsobů, aby se toto vitaminy nabité ovoce stalo denní součástí zimní stravy. Plody chutnají poměrně trpce, většinou se zavařují s přidaným cukrem, ale máte i jinou, zajímavější možnost: naložit je do kyselého nebo slaného nálevu, podobně jako olivy. 300 gramů nevypeckovaných dřínek se naloží do slaného láku (asi 100 gramů soli na 1/8 l, tedy 125 ml vody). Plody se nechají trochu zkvasit, po týdnu se scedí a osuší papírovou utěrkou. Takto fermentované dřínky se nasypou do skleničky a zalijí se olivovým olejem, do kterého se přidá snítka rozmarýnu. V chladu pak vydrží asi měsíc, během kterého je postupně odebíráte.

Foto: Shutterstock

Kozinec Blanitý

Další z reprezentantů tradiční čínské medicíny, kde se užívá velmi dlouho. I v jeho případě (Astragalus membranoceus) jde tedy rostlinu o známou – neznámou. V Evropě se také vyskytuje rostlina tohoto rodu, a sice kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos). Patří do čeledi bobovitých, svým metrovým vzrůstem ale nejvíce připomíná známější vikev nebo komonici. Je víceletý, vyznačuje se výraznou mrazuvzdorností. Kvete světle žlutě, stonek má hranatý, nikoli oblý. Po odkvětu se květy změní v krátké lusky s tmavými ledvinitými semeny.

Nejdůležitější část rostliny (tedy pro účely léčebné) ovšem najdete pod zemí – kůlový silný kořen může dosahovat až do hloubky půldruhého metru. Ten obsahuje flavonoidy, saponiny, polysacharidy a také specifické astragalosidy. Kombinace těchto látek stojí za výbornou schopností podporovat imunitu, jedná se o účinný adaptogen, má tedy i antioxidační vlastnosti. Sklízí se na podzim, kdy nashromáždí dostatek zásobních i léčivých látek. Dá se snadno pěstovat z řídce setých semen. Lépe prosperuje v lehčí, písčité půdě. Kořeny (nejčastěji čtyřletých rostlin) se poté nejen snadno sklízejí a čistí, ale jsou i silné, neboť se méně větví, než kdyby rostly v půdě těžké nebo kamenité. Ve své domovině se nicméně používá i čerstvý, podobně jako jiná kořenová zelenina – přidává se třeba k dušeným pokrmům z fazolí nebo rýže. Navzdory širokému používání se nedoporučuje ani těhotným ženám, ani pacientům po transplantaci (podporou imunity jde proti lékům, které ji u těchto osob záměrně potlačují).

Tip pro vás: Čaj ze sušeného kořene se připravuje dostatečně dlouhým povařením nasušených plátků (cca 10 minut) a odstátím (do zchladnutí, tedy asi dalších 15 minut). Dávka na jeden šálek činí kolem 5 gramů. Čaj se užívá třikrát denně. Pomáhá zvýšit imunitu i odolnost proti stresu, díky protizánětlivému účinku umí chránit srdeční sval.

Foto: Shutterstock

Touleň Srdčitá

Další z představitelů východní medicíny k nám přichází přes okrasnou zahradu. Touleň (Houttuynia cordata) se vysazuje jako půdopokryvná rostlina bahenní zóny. Ve své japonské domovině se nicméně využívá jako rostlina pro kuchyni i jako významná protizánětlivá a antioxidační léčivka. Umí pročistit organismus a má přímý vliv na odolnost. Za jejím komplexním účinkem stojí směs flavonoidů, konkrétně jde o quercetin a hyperosid.

Léčivé účinky má celá nadzemní část, kořeny na rozdíl od kozince léčivé nejsou. Tento zázrak zelené medicíny umí ničit i škodlivé bakterie z rodů Escherichiai, Staphyloccocus, Pseudomonas, Vibrio nebo Bacillus, které stojí za nebezpečnými infekcemi. Je škoda, že se v Evropě pěstuje téměř jen jako okrasná, pro svoje zvláštní bílé květy s vysoko čnějícím semeníkem a červeně vroubené šípovité listy. Patří do čeledi ještěrkovcovitých (Saururaceae). Navzdory exotickému původu poměrně dobře odolává mrazu, vydrží minus 15 °C. V kuchyni se dají zpracovat její listy, které mají jedinečnou chuť, ta se ovšem varem ztrácí. Proto by do polévek měly přijít až na závěr vaření, popřípadě je můžete jíst přednostně syrové.

Tip pro vás: Pokud se pro touleň vypravíte do zahradnictví, kde ji občas seženete jako rostlinu určenou pro stinná vlhká místa, počkejte s jejím používáním až za dva či tři měsíce. Jako okrasný druh se totiž ošetřuje chemickými látkami a hnojivy, jež nejsou určeny pro zeleninu a bylinky. Ty z ní vyprchají až po nějakém čase.

Foto: Wikipedia

Pro imunitu do sklenice

Zapomněli jste naložit zelí? Klidně to můžete ještě napravit. Hlávku najemno nakrouháte (můžete přidat i mrkev) a přisolíte ji lžící soli. Pak směs ve větší míse důkladně prohnětete, aby pustila šťávu. Necháte dvě hodiny odležet a potom zelí namačkáte do sklenic tak, aby nad něj vystoupala šťáva asi na dva prsty vysoko. Sklenice přetáhnete potravinovou fólií, zagumičkujete a necháte stát den (v teplejší kuchyni) až dva (v chladnější kuchyni). Zelí zakvasí a po této době přenesete sklenice do chladnější místnosti nebo do lednice. Po dvou týdnech se můžete pustit do konzumace.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock