Vrbiny pro letní chvíle

Některé trvalky připomínají pohádkovou Popelku: na pultech zahradnických center nikdy nestojí mezi sezónními hity. Ale kdo je objeví, rozhodně neprohloupí! Kromě těch nejznámějších vrbin – penízkové a tečkované – si můžete na záhony pořídit i další, neméně zajímavé druhy. Stejně jako Popelka na bále se v letní zahradě předvedou v nečekané kráse. A mimochodem: víte, že mezi jejich příbuzné patří velmi mnohotvárné prvosenky?

Foto: Shutterstock

Vrbina sehnutá

Lysimachia cletroides

Její nejnápadnější rys, tedy skloněná, dlouhá hroznovitá květenství, se objeví ve druhé polovině léta. Rozkvétají odspodu a tvoří je desítky bílých hvězdičkovitých květů se zřetelným tmavým okem. Tento druh nejlépe vynikne na větší ploše, kde nezvyklý tvar květenství naplno vyzní. Na rozdíl od domácí vrbiny penízkové a tečkované má neevropský původ, domovinu našla v Číně a Japonsku. Kompaktní polokeře se stálezelenými listy dorůstají asi do výšky pasu a silně lákají hmyz, zejména pak motýly. Množí se velmi snadno dělením, a to lépe na podzim. Tam, kde nastává závěr sezony brzy, přichází do úvahy i jarní termín.

Tipy pro pěstování: Drtivá většina vrbin má podobné nároky – jde o vlhkomilné rostliny, kterým se daří v příbřežních zónách stojaté nebo pomalu tekoucí vody. Základ úspěšného pěstování tedy představuje humózní vlhká půda.

Foto: Shutterstock

Vrbina brvitá

Lysimachia ciliata

Trvalka střední výšky měří kolem půl metru a zaujme výrazným kontrastem mezi lesklými, tmavě červenými listy a zářivě žlutými květy. Seskupují se v krátkých, vzdušných latách, radost vám udělají od května do prázdnin. Doporučujeme ji vysadit ve více exemplářích, aby na větší ploše vynikl tento zajímavý barevný efekt, počítejte ale s tím, že se dost rozrůstá podzemními výhonky. Hodí se prakticky všude, od záhonů až po větší skalky, nerozhodí ji ani mráz. Nejžádanější odrůda s mahagonovým vybarvením se jmenuje ’Firecracker’, v nabídce ale najdete i základní variantu se zeleným olistěním.

Tipy pro pěstování: Nejlépe prospívá na slunci nebo v mírném polostínu, vždy ale vyžaduje kyprou, čerstvou a dobře propustnou půdu. Snáší i krátkodobé zamokření, nikoli ale trvale bahnité místo. V našich podmínkách je mrazuvzdorná.

Foto: Shutterstock

Vrbina kytkokvětá

Lysimachia thyrsiflora

Jde o nižší trvalku, která – i když kdysi na našem území rostla – se dnes pěstuje jen v zahradní kultuře. Na první pohled zaujmou neobvykle uspořádané květy. Krátká květenství v podobě střapců nebo sevřených kytiček se objevují v úžlabí jednotlivých přisedlých delších kopinatých listů. Zdálky vypadají jako velké žluté kočičky, mají husté a dlouhé tyčinky, které jim propůjčují ochmýřený vzhled.  Na jediném výhonu jich najdete i deset, pěkně vypadá kombinace žlutých bambulek květů, zelených listů a oranžových stonků. Není náročná a vypadá velmi zajímavě.

Tipy pro pěstování: Přirozeně se vyskytuje v pravidelně zaplavovaných oblastech, proto prospívá v mělkých bahnitých zónách přírodních jezírek. Nemá ráda vyšší obsah dusíku, proto pozor na zbytečné hnojení.

Foto: Shutterstock

Vrbina nachová, syn. čerkáč

Lysimachia artropurpurea

Pochází z jihovýchodní Evropy: v Turecku, Řecku a na Balkánu ji najdete na sušších slunných loukách s chudou a kamenitou půdou. Zaujme vybarvením, asi 25 centimetrů dlouhé hrozny mají výrazné nachové či hnědofialové odstíny. Květy, které vám obohatí zahradu od července do září, se nerozevírají doširoka – zůstávají jakoby sevřené, s čímž se setkáváme zřídka, a to nejen u vrbin. Ani listy nemají obvyklou šťavnatou zeleň, pozorujeme u nich šedavý nádech, což odpovídá suchému prostředí. Tento druh se hodí nejen do smíšených záhonů, ale i do volně rostoucích skupin trvalek, příliš se nerozpíná. Na dobře vybraném stanovišti může dorůst i do metrové výšky.

Tipy pro pěstování: Na půdu neklade příliš přísné nároky, zavděčíte se jí hlinitopísčitou propustnou půdou s přiměřenou zálivkou. Snese i kolísání obsahu vody v půdě. U nás ale nepřežije zimu, musí se opakovaně vysévat.

Foto: Shutterstock

Text: Dagmar Cvrčková, fotky: Shutterstock