Zahrada lemovaná květinami

Jednoduchá zahrada, kde se střídají obdélníky trávníku, vodní plochy a pásy trvalkových záhonů, doplňuje moderní a minimalisticky pojatý dům.

Dva a půl tisíce jarních cibulovin si nechali majitelé vysadit na svou zahradu. Jak jinak, vždyť oni sami pocházejí z Holandska a odtud si také cibule přivezli. I přes veškerou péči a pravidelné přihnojování rostliny slábnou a musejí se pravidelně dosazovat. Hodně jich také zlikvidují myši.

Podle pravítka

Střed pravoúhlé zahrady tvoří trávník.Na pozemku je instalovaná automatická závlaha, proto porost nevysychá ani během horkého léta. Sečení zjednodušuje nejen jeho pravidelný tvar, ale i fakt, že jde o volnou plochu, kde není třeba se vyhýbat keřům, stromům a podobně. Je však pravda, že majitelé k péči o porost využívají robotickou sekačku, která se podobným překážkám dokáže vyhnout a stébla zkracuje na požadovanou výšku pravidelně sama.

Mezi trávníkem a terasou se nacházejí květinové záhony, které přinášejí do zahrady barvu. Ovšem odstíny typické pro tuzemskou krajinu, tedy žlutou, červenou či oranžovou, tady nenajdete. Nahrazují je barvy od bílé přes modrou po fialovou. Možná někoho překvapí, kolik takových květin je k mání: na jaře se zde střídají bílé narcisy, tulipány v barvě bílé, modré i fialové nebo modrofialové česneky… Po jarních cibulovinách zdobí místo ozdobné traviny a trvalky – květinové záhony lemují i trávník po obvodu, kde jsou vysazené výrazné bílé hortenzie.

„Rostliny jsou vysazované tak, aby jeden druh nezakrýval jiný. Tedy při pohledu z teras jsou vpředu ty nejmenší, za nimi vyšší,“ vysvětluje autorka zahrady Martina Forejtová z ateliéru zahradní a krajinářské architektury Land05. Ne na všech pravoúhlých záhonech něco kvete. Architektka vsadila do trávníku i jednu štěrkem vyplněnou čtvercovou plochu šachovnicově osazenou ostřicí s vícekmennou břízou uprostřed. 

Velká předzahrádka

Tato zahrada má jednu velkou zvláštnost – protože je dům umístěný na parcele co nejdál od ulice, jde vlastně o velkou předzahrádku. Architektka tedy musela řešit i to, jak chránit soukromí majitelů před zvídavými pohledy z ulice. Po obvodu pozemku nechala vysadit bambusy, které zde plní funkci živého plotu, oddělují pozemek od sousední parcely. V přední části jsou vysazené tvarované keře z ptačího zobu. Vypadá, že zde rostou už léta, ale není to tak. Vysazeny sem byly vzrostlé dílce vysoké dva metry, které hned začaly fungovat jako optická clona a nemuselo se čekat několik let, než dorostou do potřebné výšky.

Na parcele zůstaly tři vzrostlé stromy z předchozí doby – borovice, jedle a javor. Jedle a borovice slouží jako pohledová bariéra mezi tímto a sousedním domem, pětimetrový javor se podařilo přesadit. Zahrada vznikala zároveň se stavbou domu, což je ideální situace.

Mezi vodou a obývacím pokojem

Majitelé si přáli maximálně prosklený dům, který bude prostřednictvím velkých oken propojen s okolní zahradou. Přechod mezi interiérem a exteriérem zde tvoří dřevěné terasy. Vzhledem k jejich velikosti sem bylo možné umístit jak jídelní nábytek, kde mohou majitelé společně večeřet nebo o víkendech obědvat, tak vyplétaná křesílka a pohovky vhodné pro změnu na relaxaci. Balkon náležící k prvnímu patru zde zároveň plní funkci markýzy a chrání prostor před vysokým letním sluncem. Naopak v zimě, kdy je slunce na obloze nízko, se sem jeho paprsky dostanou.

Na terasy navazuje voda. I jezírka jsou zde pravoúhlá, s takovou hloubkou, aby v nich mohly kvést lekníny a plavat kapři koi. Voda je zde poháněná čerpadlem, proto tady mohl vzniknout chrlič, který přináší do zahrady pohyb. Samozřejmě má jednoduchý a minimalistický vzhled, odpovídajícímu celkovému pojetí zahrady.

Zelná je i garáž

Do zahrady bylo třeba zakomponovat velkou garáž, která k domu patří. Svou jednoduchou architekturou a velkými prosklenými plochami odpovídá minimalistickému pojetí domu, při pohledu z přízemí tak mají majitelé výhled na sbírku aut. Rušivý mohl být výhled z ložnic v prvním patře, proto navrhla zahradní architektka po dohodě s majiteli střechu zazelenit. Lépe tak splyne s okolními rostlinami.

Magdaléna Krajmerová, foto Jaroslav Hejzlar