Zahrada mezi remízky

Může být něco příjemnějšího než se jít navečer projít po mezích nebo mezi stromy a k tomu si užívat výhled daleko do krajiny? Zatímco většina lidí na takovou vycházku musí vyjet za město, majiteli této zahrady stačí sejít z terasy.

foto Partero

Jsou místa, která si člověk natolik oblíbí, že udělá vše, aby tam mohl žít. Stejný osud potkali majitele této zahrady.
Pole a pastviny ve svahu, a především nádherný výhled do okolí si zamiloval natolik, že se rozhodl pozemky scelit a postavit na nich nový rodinný dům.

foto Partero

S OHLEDEM NA OKOLÍ

Spojením polí a pastvin vznikla parcela o velikosti devět tisíc metrů čtverečních, pro lepší představu – zhruba tolik má i Staroměstské náměstí v Praze. Vybudovat zde zahradu si proto vyžadovalo zvláštní přístup i pomoc architekta. „Majitel nás oslovil s tím, že si přeje moderní vzdušnou zahradu, která bude adekvátní k domu a navazující na krajinu,“ popisuje autor konceptu architekt Jakub Finger z Atelieru Partero. Tomuto přání vyhověl.
Jednoduchý dům, jehož autorem je architekt Martin Klimecký, má velkou část stěn směrem do zahrady prosklených, a tak se rodině nabízí výhled do zeleně nejen z obývacího pokoje. A obráceně – po jejich otevření mizí rozdíly mezi exteriérem a interiérem. Na místnosti navazuje terasa, která se postupně zužuje do lávky a mizí v krajině. Protože je dům postavený ve svahu, zároveň slouží jako vyrovnávací prvek a nabízí aspoň část rovné plochy určené k relaxaci. Právě tady totiž mají majitelé dvě lehátka, neboť se tu nabízí nádherný výhled přes celé údolí.
V širší části blízko domu vzniklo posezení s velkým stolem pro osm a více osob.„Obojí je postavené z atypických betonových dlaždic, vyrobených pro tuto zahradu na míru,“ konstatuje Jakub Finger.

foto Partero

NEVIDITELNÁ

Na terasu a lávku navazují trvalkové záhony, místy prorůstají i do nich, když architekti jednu dlaždici vynechali – nepravidelnost je v takto pojaté zahradě vítána. Květiny doplňují sem tam keře či stromy, ukrývají i pítko pro ptáky nebo štěrkovou cestičku, která spojuje chodník s trávníkem. Ten tvoří značnou část zahrady, přerušují ho pouze stromy, keře, meze, které architekti po dohodě s majitelem ponechali, a postupně dochází k jejich regeneraci. Nejsou ale jedinou připomínkou původních luk a pastvin – zůstaly tady i staré třešně ptačky, trnky a švestky. Nové ovocné stromy a keře se postupně dosazují.
Meze jsou nejen neobvyklým, ale i velmi užitečným zahradním prvkem. Ukrývají totiž užitkovou část zahrady se zeleninovými záhony a také třeba dřevník. Ty tak neruší krajinnou část domu a výhled do okolí. Zároveň poskytují stín a soukromí kolem lavičky nebo ohniště.

KDYŽ JE TRÁVNÍK CHYTŘE ZALOŽENÝ…

Zatímco jiní zahradníci se snaží plochu trávníku kvůli náročné péči minimalizovat, zde naopak zabírá velkou část pozemku. Ačkoli majitel netráví celé víkendy se sekačkou, může se těšit z téměř dokonalého pažitu. O jeho krátký sestřih se stará robotická sekačka pracující denně a plocha je automaticky zavlažována. „Díky kvalitní přípravě podkladu nevyžaduje trávník tolik vody, k zavlažování slouží primárně dešťovka posbíraná ze střech a zpevněných ploch. Když dojde, bere se ze studny,“ popisuje architekt Jakub Finger. Trvalky, keře a stromy pak stačí zhruba tři – až čtyřikrát do roka zastřihnout, zkrátit, protrhat, okopat…Vše lze zvládnout za jeden den. Majitelům tak zbývá více času na relaxaci na terase nebo na mezi.

Magdaléna Krajmerová, foto Partero