Zahrada milovníka konifer

Rovinu na této zahradě nenajdete. Pozemek ve svahu, kde původně rostly brambory, mrkev a jahody, majitelé postupně přeměnili na několik teras, které lemují hosty, keřovité mochny, v spárech kamenů se usadily trsy rožců a rozchodníků. Najdete zde však i desítky konifer, vřesy a vřesovce nebo teplomilné rostliny.

Stráň za domem rodiny Laitlových se postupně přeměnila na zahradu s květinovým záhonem usazeným hned za drátěným plotem. Mezi rostlinami tady převládají azalky a tvarované konifery vysazené jednotlivě i do skupin. Nepřehlédnutelné je i horské vřesoviště včetně omšelých pařezů.

Místní klima vyhovuje i plazivému skalníku, který má zvlášť na strmějších terasách půdopokryvnou funkci. To vše doplňují stará litinová ptačí pítka na tyči, k nimž se slétávají rehkové zahradní, červenky, stehlíci a spousta dalších pěvců. „Byla to dobrá koupě, sehnal jsem je kdysi v bazaru,“ pochvaluje si majitel. Myslí se tu však i na další volně žijící zvířata – v zimním období pravidelně plní krmítko u plotu a ve stráni za domem sídlí ježci, kteří vypudili přemnožené zmije.

Ke kameni kámen

„V padesátých letech, v dobách hospodaření mého otce, tu rostly brambory, mrkev a jahody,“ prozrazuje majitel, který užitkovou zahradu začal před třiceti roky překopávat a budovat terasy, některé i s miniaturními skalkami.

Pozemek je nyní rozdělen do čtyř teras propojených z boku kamenným schodištěm a proložených travnatými plošinkami. Nad nimi zůstal kus původního svahu s třešněmi, švestkami a jabloní.

Vřesy jsou na podzim nepřehlédnutelnou barevnou ozdobou zahrady.

„Hodně kamenů potřebných na založení teras jsem vykutal přímo na pozemku, další jsme s pomocníky postupně přivezli z okolních hald, někdy v batohu, jindy na kolečku. Šlo to pomalu, úměrně našim možnostem,“ vzpomíná vlastník. Zahrady nejsou postavené podle pravítka, ale tak, jak si žádal terén. Veškeré travnaté plochy zůstaly přirozené, sekají se tedy jen několikrát do roka. I tak to není ve svažitém terénu nic jednoduchého.

Zatímco na spodní pozemkem majitelé vysadili trvalky, v horní části zůstal sad.

Kalina a orlíčky u plotu

Nejspodnější terasu zahrady, tedy rovinku hned za plotem, si majitelka uhájila pro květiny. Je to jediné místo, kam nesmějí ozdobné dřeviny, které se staly vášní jejího syna. Na podzim tu ve velkém vykvétají houštiny třapatek, chryzantém a aster, v rohu se daří bobulemi obsypané kalině obecné, kterou Laitlovi vypěstovali z proutku. Průběžně ji zmlazují, aby se příliš nerozrostla. V zimě její červené bobule hostí hejna brkoslavů, na podzim se u ní zastaví téměř každý kolemjdoucí.

„Těším se na jaro s kvetoucími narcisy, tulipány a šuškardami. Kromě nich mi tu spontánně raší zahradní orlíčky, které dokonce musím protrhávat, aby se příliš nerozšířily,“ říká majitelka.

Terasa nad květinovou zahrádkou původně sloužila jako jahodiště, nyní se tu objevují již jen divoce rostoucí travní jahody, které plodí až do podzimu.

Na další části parcely částečně rostou květiny, částečně konifery. Své místo tu mají zejména ozdobné javory. Mezi nimi prorážejí pupalky, podrost tvoří zakrslé azalky. Počátek podzimu ozvláštní růžově kvetoucí japonské sasanky. Místo zpestřují i trsy ozdobných travin. Zjara tu kvete nízký kdoulovec, později se prosadí keřovité mochny.

Japonské sasanky jsou v zahradách čím dál oblíbenější.

Zadáno pro levandule a azalky

Pozemek leží na jižní stráni, takže o teplo a sluneční svit tu není nouze, proto se zde daří i teplomilným rostlinám, třeba středomořské levanduli. Z původního keříku majitelé postupně oddělili řadu trsů lemujících schodiště i skalky. V létě provoní a ozvláštní celou zahradu, její stvoly působí dekorativně i na podzim. Stává se tak dominantním prvkem této části zahrady.

Bez jednoduchého schodiště by se do travnatého svahu chodilo špatně.

K domu klesá svažitá skalka osázená nízkými azalkami. Přestože je na pozemku přirozeně kyselá půda, všechny azalky, vřesy i vřesovce byly vysázené do jam vystlaných rašelinou. „Díky tomu se jim výborně daří a hodně kvetou. Jižní orientace má samozřejmě i své nevýhody. Půda tu rychle prosychá a je odnášená větrem, takže se čas od času musí doplňovat. Hnojit nemusíme, jenom k druhům, kterým by kyselá půda nevyhovovala, přisypáváme vápno. Mulčujeme vlastním materiálem z prořezávek, který si sami drtíme,“ vysvětluje majitel.

Tvarované kleče

Jehličnany – záliba majitele – tady nenechávají přerůst, protože si cení slunce a výhledu do údolí. Některé konifery tvarují, jiných se kvůli velikosti musel zbavit. Z dřevin si tady nechali jen zakrslé druhy, které sesadili do skupinek. Bez nich by byla zahrada nudná. Zaštipováním majitel upravuje jak kupované keříky horské kleče, které se na pozemku obzvlášť krásně vyjímají, tak i borovice a smrčky, které pocházejí z místních lesů. Dobře prý jde tvarovat i modřín.

Z blízkého okolí pocházejí i vřesovce. Ty tu zbyly po zaniklých sudetských osadách spolu s dalšími nepůvodními rostlinami, třeba jirnicí nebo kolotočníkem.

Nejvyšší terasa zahrady je osázená vyššími dřevinami. Ty oddělující okrasnou část zahrady od sadu.

Kolem vřesových ostrůvků zbyl dostatek volného prostoru, a tak se tu našlo místo i pro samorosty z míst, kde se v Krušnohoří těžila rašelina. „Díky nim máme za zahradě i kousek divočiny,“ dodává majitel.

Radka Borovičková, foto Zdeněk Roller

Více informací se nachází v listopadovém vydání z roku 2017.