Zahrada, v níž se zastavil čas

Se svažitými pozemky vedou někteří majitelé velké boje, které ne vždy skončí šťastně. Pokud i vás čeká úprava takového pozemku, inspirujte se rodinnou zahradou v Jindřichově Hradci, ve které se svahy staly spíše výhodou než nějakou překážkou.

Lucie Peukertová, foto autorka

Ačkoliv původní vzhled zahrady navrhl architekt, majitelka sem tam něco předělá a doplní, čímž postupně vzniká prostor, který by jí mohli závidět i odborníci. Když vejdete na pozemek, máte pocit, že se zde zastavil čas. Přestanete totiž úplně vnímat okolí, ačkoliv i na něj jsou odtud překrásné výhledy, zvláště na říčku Nežárku, která protéká pod zahradou. Parcela ve svahu také působí nekonečným dojmem.

Od zahradního architekta až po vlastní péči

Manželé Blechovi koupili pozemek asi před šestnácti lety a svého rozhodnutí jistě nelitují.

Na začátku oslovili architekta, který jim pomohl s členěním. Zahrada totiž není vůbec jednoduchá, ba naopak. Je rozdělená do několika odlišně laděných celků, které spolu ovšem navzájem perfektně ladí. Spolu s odborníkem vyřešili i použití materiálů na stavbu schodišť i teras a vybrali vhodné rostliny.

Začátky této zahrady byly přece jen trochu odlišné od současnosti, protože jak se vyvíjí zahrada samotná, tak se mění i názory majitelů. Ti původně o zahradu pečovali opravdu pečlivě. Vzhledem k tomu, že je pozemek obklopen vzrostlými listnatými stromy, každý podzim zde uklízeli a likvidovali neskutečné množství spadaného listí. Zahradník, který zde pomáhal, jim poradil tento odpad zkompostovat a vracet zpět do půdy. Tak se také stalo a organická hmota přilepšuje například vzrostlým azalkám a pěnišníkům, kterých je zde z rostlin nejvíce. Pod nimi se nějaké to spadané listí dokonce i ponechává jako přirozený mulč, který se postupně rozkládá na místě a v podobě humusu se opět vrací do půdy, aniž by musel být kompostován. Vše na této zahradě má svůj přirozený řád a dokáže fungovat do značné míry bez lidské pomoci a dokonce i bez chemických postřiků a hnojiv.

Okrasné jezírko už před lety ovládli místní obojživelníci stejně jako další druhy užitečných živočichů.

Na začátku byl dobrý nápad

Na začátku všeho stojí samozřejmě dobrý nápad. Pozemek je silně svažitý a nachází se mezi vzrostlými stromy, které místu dodávají lesní atmosféru. Ve spodní části zahrady najdete první terasu, na kterou se vchází krytými schody z podzemního parkoviště, nad nímž se nachází. U vchodových dveří majitelka během roku několikrát obměňuje zahradní dekorace, které zvou k návštěvě a místu dodávají zajímavou domácí atmosféru.

Po kamenných schodech se odtud dostanete na druhou terasu, které vévodí prostorné posezení pod slunečníkem. To obklopují již mnoho let vzrostlé pěnišníky a azalky, které každý rok koncem dubna a v průběhu května nádherně kvetou. Toto odpočinkové místo přímo navazuje na dům, často zde rodina obědvá pod širým nebem.

Opět po kamenných schodech můžete vystoupat do třetí úrovně, kde najdete kryté posezení s mohutným kamenným stolem v blízkosti okrasného jezírka. To už před lety ovládli místní obojživelníci stejně jako další druhy užitečných živočichů. Ze třetí terasy se můžete dále dostat na nejvýše položené místo, z něhož je krásný výhled do okolí i na samotnou zahradu. Zde se pěstují jahody, vinná réva i další ovocné dřeviny, které poskytují zdravou sklizeň. Tato terasa funguje víceméně jako užitková plocha, proto sem byl umístěn i kompostér.

V zahradě nechybí kryté posezení s mohutným kamenným stolem.

Království květin na dosah ruky

Možná by se mohlo zdát, že je zahrada už hotová a nic na ní nelze vylepšovat. Opak je pravdou, každý rok sem přibude něco nového. Některé rostliny se vymění za nové, jiné druhy se zase přirozeně přesévají, záhony tak vypadají každý rok jinak. Nejčastěji zde objevíte stálezelené pěnišníky (Rhododendron), opadavé azalky (Azalea) v mnoha zajímavých druzích, na stinných místech rostou krásné hortenzie (Hydrangea), růžově kvetoucí kolkvície (Kolkwitzia amabilis), bobkovišně lékařské (Prunus laurocerasus), které jsou zde díky specifickému mikroklimatu chráněné i v tuhých zimách, nebo třeba krásné magnolie (Magnolia).

Jednotlivé terasy jsou navzájem propojené schodišti.

Velmi důležité jsou také trvalky, které zde kvetou od časného jara do podzimu a dělají zahradu krásnou po celou sezonu. Kromě klasických prošlechtěných zástupců zde rostou i ryze lesní druhy nebo samovolně se přesévající květiny. Nejen díky nim je zahrada každý rok trochu jiná. Výjimkou nejsou ani spáry mezi kameny v dlažbě nebo ve schodištích. V zahradě najdete i kakosty (Geranium), orlíčky obecné (Aquilegium vulgaris), stínomilné kopytníky evropské (Asarum europaeum) a mnoho dalších rostlin s pestrými květy. Zajímavé barvy do záhonů vnášejí panašované bohyšky (Hosta), kterým se daří ve stinných partiích nebo v okolí jezírka, kde navíc kvetou modré kosatce sibiřské (Iris sibirica) a svítivě žluté denivky (Hemerocallis). Aby se bylo na co koukat i na podzim, je zde založeno také menší vřesoviště, kterému dominují kultivary vřesu obecného (Calluna vulgaris). Rostlin je zde neskutečně mnoho, ačkoliv se mnoho druhů v různých kultivarech stále opakuje v rámci celé zahrady.

Lesní mikroklima jako bonus

Ostrý svah zde byl využit na tvorbu neskutečného množství různých zákoutí, která jsou svou dispozicí a hlavně okolními vzrostlými stromy chráněna před extrémními výkyvy teplot. Už když sem vstoupíte, cítíte ten rozdíl. Mírně vlhké mikroklima totiž zahradu ochránilo i před extrémními suchy, která panovala předešlé roky. Místo za to do jisté míry vděčí i přímé blízkosti říčky Nežárky, která se nachází jen pár metrů od zahrady.

Příběh kamene

Už na první pohled nikdo nezůstane na pochybách, že při tvorbě zahrady sehrál opravdu nemalý úkol kámen v mnoha velikostech a formách. Jsou z něj vytvořené všechny zpevněné povrchy i schodiště, na něž majitelé v prvních letech dokonce sypali malé kousky mechu, aby schody dostaly zajímavou patinu. To se povedlo, a tak vše působí, že tu je mnohem déle, nikoli jen šestnáct let. Kámen zde ovšem najdete i v jiné formě. Na spodní terase je z něj vytvořeno přírodní pítko pro ptáky, nahoře zase deska stolu u jezírka. Jen málokdo by čekal, že téměř všechny materiály prošly lidskýma rukama, technika by se sem totiž ani nemohla dostat.

Více informací se nachází v květnovém vydání z roku 2017.