10 pokojovek, které si snadno namnožíte

Naplnit místnosti zelení a proměnit je v přívětivou džungli je snem snad každého milovníka rostlin. Nemusíte kvůli němu vykoupit celé květinářství. Mnohé pokojovky si snadno namnožíte doma sami. Jaro je pro to ideální dobou.

Zelenec (Chlorophytum)

Zelenec je snad nejvděčnější pokojovkou ze všech. Naprosto nenáročná rostlina, která vydrží na plném slunci i v polostínu, snese sucho i přelití, malý květináč i nedostatek živin. Pokud mu poskytnete dobré podmínky, tedy kyprý, mírně vlhký substrát a pravidelné hnojení, odvděčí se bujným růstem a záplavou dlouhých listů. Za rosení a vlhčení vzduchu se pak odmění listy bez zaschlých konečků. Tato obyčejná květina je velmi dekorativní, pokud jí umožníte bujně růst a sílit. Vybrat si můžete z více druhů a kultivarů, velmi oblíbené jsou panašované listy – díky těmto jakoby melírovaným listům pěkně vynikne struktura rostliny. U zelenců platí, že čím více, tím lépe. Patří mezi jedny z nejvýkonnějších rostlinných čističek vzduchu, poradí si i s formaldehydem. A stejně, jako je nenáročné pěstování zelence, je snadné i jeho množení.

• Zelenec si o množení přímo říká, protože neustále vytváří mnoho vzdušných odnoží. Stačí, když je odstřihnete a spodní částí ponoříte do vody, on pustí kořínky a můžete je dát do květináče.

• Zelenec se dá do substrátu vysadit i bez předchozího pobytu ve vodě. Když bude zemina vlhká, zakoření ochotně i v něm.

• Zelenec, který již vyplnil květináč, při přesazování jednoduše rozdělte. Po vyjmutí z nádoby z balu jemně oklepněte, rozpleťte kořeny, které se při dně již tísnily, bal chytněte oběma rukama a tahem pozvolna roztrhněte na dvě části. Pokud jsou některé kořeny poškozené, suché nebo zahnilé, odstraňte je ostrým nožem. Každé polovině pak dopřejte novou nádobu a substrát.

Africká fialka (Saintpaulia)

Pokud se rádi těšíte z květů i v zimě, neměla by ve vaší domácnosti africká fialka chybět. Je nenáročná a kvete vytrvale. Kromě běžných fialových kvítků si dnes můžete vybrat z tisíců dalších kultivarů v odstínech bílé, růžové, modré, vícebarevné, plněné, zkadeřené.

Africké fialce svědčí kyprý substrát a spíše střídmá zálivka, nežli přemokření. Pozor na to, že je jednou z mála rostlin, kterým nedělá dobře rosení. Její chlupaté listy vodu neocení, a pokud je tvrdá, vytvoří na nich navíc nepěkné mapy. Tvrdá voda ostatně fialce nesvědčí ani v zálivce. Rostlinu zalévejte do misek tak, aby se jí voda zcela vyhnula. Nevystavujte ji přímému slunci a teplotám nižším než šestnáct stupňů, pak pokvete ochotně téměř po celý rok.

K vypěstování nové rostliny jediný lístek. Pěstitelé těchto květin si mezi sebou lístky různých odrůd běžně vyměňují.

• List odřízněte ostrým nožem a řapík vložte do skleničky s vodou.

• Je dobré hrdlo nádoby opatřit alobalem a řapík prostrčit otvorem tak, aby se ve vodě volně vznášel a dno nebránilo kořínkům v ideálním rozvoji. Nejde však o nutnost.

• List můžete také zapíchnout rovnou do lehkého substrátu nebo perlitu, ty je ale nutné udržovat stále vlhké.

• Poté, co zakoření, se pod ním začnou tvořit nové lístky. Některým fialkám to trvá jen týdny, jiným měsíce. U pestrolistých odrůd bývají mladé lístky zprvu bílé nebo žluté a do doby, než zčásti zezelenají, fotosyntézu obstarává původní list.

• Při přesazování můžete trs opatrně rozdělit a rozsadit podobně jako u zelence.

• I africká fialka občas vytváří odnože – buď v paždí listů nebo z kořenů. Od matečné rostliny je oddělte nejlépe až v době, kdy mají několik vyvinutých lístků.

Stejným způsobem můžete množit begónii, gloxinii, fíkus, gumovník (Ficus elastica), tlustici a mnohé další sukulenty

Tenura (Sansevieria)

Tenura nemusí mít jen dlouhé, tmavozelené a špičaté listy, které jsou známé pod škodolibým označením tchýnin jazyk. Pěstovat můžete různé druhy a kultivary, například s krátkými listy, tvořícími pohlednou růžici a v nejrůznějších odstínech a jejich kombinacích. I klasická dlouholistá tenura se však do mnoha interiérů hodí, navíc je naprosto nenáročná. Pokud jí dopřejete substrát s obsahem vápníku, dostatek tepla, světlé stanoviště, pravidelnou zálivku v létě a velmi střídmou v zimě, odmění se i květy.

• Osvědčené je množení listovými řízky. Jediný list tenury můžete ostrým nožem rozdělit na pěticentimetrové kousky a z každého vypěstovat novou rostlinu.

• Po nařízkování je nechejte pár hodin v teple zaschnout a pak je jednou řeznou plochou ponořte asi centimetr hluboko do kyprého, vlhkého substrátu. Na spodní části listu vyraší nová – někdy jich může být i více – rostlinka.

• Tenura vytváří v květináči kořenové oddenky, kterými ho postupně zcela vyplní. Při přesazování je jednoduše oddělte a zasaďte zvlášť.

Šáchor (Cyperus)

Listové chocholy nejčastěji pěstovaného druhu šáchoru (Cyperus alternifolius), dorůstají na štíhlých stoncích až do dvoumetrové výše. Rostlina je krásným solitérem, kterému se bude dařit na světlém místě při běžné pokojové teplotě. Je jednou z mála bahenních pokojových rostlin, přelití se u něj bát nemusíte, naopak mu dopřejte kořeny neustále v mokru. Voda, nejlépe měkká, by měla stát v podmisce neustále. Šáchor můžete pěstovat i v nádobě bez drenážního otvoru a substrát udržovat stále mokrý. Svědčí mu rosení a vlhký vzduch, pak konce jeho lístků nezasychají. V létě ho můžete i s nádobou postavit do zahradního jezírka, raději do polostínu.

• Šáchor se velmi snadno rozmnožuje, a to trochu nezvyklé vrcholovými řízky. Ustřihněte jeden stonek, lístky zkraťte přibližně na jeden až dva centimetry a stonek, který je nese, seřízněte na deset centimetrů.

• Poté řízek vložte do vody. Ovšem nikoli stonkem, ale naopak ustřiženými listy dolů.

• Poté, co zakoření, sazeničky zasaďte do humózního substrátu a hojně zalévejte.

• Množení dělením trsů je také snadné – při přesazování bal šáchoru opatrně rozdělte na dva či více a každému dílu dopřejte nový květináč.

Kolopejka (Kalanchoe)

Tato sukulentní rostlina patří k oblíbeným a poměrně nenáročným kvetoucím pokojovkám. Můžete pěstovat více druhů a spoustu kultivarů, kvetoucích žlutě, růžově, červeně nebo fialově. Kolopejce svědčí co nejvíce světla, snese i přímé slunce. V létě, pokud stojí na slunci, můžete zalévat více, přelévání jí však nesvědčí – přemokření zabrání i lehký substrát vhodný pro sukulenty. V zimě je pro ni ideální odpočinek na chladnějším místě a minimální zálivka. Pokud vám delší dobu nekvete, zkuste ji po celý měsíc zatemňovat, aby byla na světle pouze 10 hodin denně.

• Kolopejka se rozmnožuje úplně sama. Na listech vytváří spoustu rozmnožovacích pupenů – brutu, ze kterých vyrůstají miniaturní dceřiné rostlinky a padají dolů.

• Když dopadnou na úrodnou půdu, zakoření a povyrostou. Stačí je pak z květináče po vytvoření páru pravých, tedy neděložních lístků, přesadit.

• Nebo je můžete v době opadávání z rostliny obrat a rovnou jim přichystat nové květináčky.

• Kolopejku můžete řízkovat, výhon i list ochotně zakoření v substrátu i ve vodě. Ale vzhledem k tomu, že se rostlina tak dokonale množí sama, to málokdo vyzkouší.

Begonie (Begonia)

Begonie se pěstují v mnoha druzích. Kvetoucí hlíznaté druhy jsou oblíbené balkonové rostliny pro stinná místa, begonie s dekorativními listy se styl oblíbenými pokojovkami – barevnost jejich listů a vzorů je oslnivá. Spokojí se přitom i s menším přísunem světla. Aby zůstaly krásné, vyžadují zálivku měkkou vodou a vlhký vzduch, přímo rosení listů jim však obvykle nesvědčí.

• Begonie dovedou vytvořit dceřiné rostlinky na listech, jako kolopejky. Ale musíte jim k tomu pomoci, samy od sebe se neobjeví.

• Ustřihněte list begónie, položte ho na vlhký, kyprý substrát a ostrým nožem v něm prořízněte několik otvorů, vždy kolmo k hlavním žilkám.

• Pokud se list odchlipuje, připevněte ho háčky a udržujte ho ve vlhku.

• V místech otvorů vyrostou nové rostlinky – listové výhonky.

Stejně můžete množit i tořivku – její list rozřízněte podélně podél hlavní žilky.

Potos (Scindapsus, Epipremnum)

Popínavé pokojové rostliny můžete nechat růst po opoře v květináči a vytvořit tak zelenou sochu, nebo je rozvést po zdi, nechat splývat z police… To vše dokáže potos, jedna z nejběžnějších, roste rychle a bujně, stačí mu přitom méně světla, přímé slunce mu nesvědčí. Když ho budete přiměřeně zalévat a v sezóně hnojit, vytvoří bujné výhony a pokryje i velké treláže. Je velmi odolný a snese jak krátkodobé vyschnutí, tak přemokření. Můžete pěstovat formy se zlatě i bíle panašovaným listy, s listy tmavozelenými i žlutozelenými.

• Řízky dobře koření ve vodě. Stačí odříznout konec lodyhy s několika listy a vložit do vázy.

• Výhon můžete dokonce rozdělit na více částí, stonkových řízků, a každý z nich zakoření.

• Vyzkoušet můžete i hřížení – stejné, jako se využívá u zahradních rostlin. Jeden z výhonů deset až dvacet centimetrů před koncem přichytíte k substrátu, zavlažíte a počkáte, až zakoření.

• Poté novou sazeničku od mateřské jednoduše oddělíte.

Podobně můžete množit i filodendron, pokojový břečťan či mučenku.

Ibišek (Hibiscus)

Květy pokojového ibišku patří k největším a nejkrásnějším, které vám pokojové rostliny mohou dopřát. Pěstovat lze variety jednoduché i plné, v barvě nejen červené, ale i bílé, růžové, žluté a dokonce i s květy dvoubarevnými. Ibišek má rád světlo, ale ne přímé slunce. V zimě se mu daří nejlépe při teplotě do patnácti stupňů Celsia, pak ochotněji kvete. V tuto dobu ho zalévejte málo, v létě naopak ocení hojnost vláhy i živin, prospívá mu letnění na zahradě.

• Ibišek můžete snadno množit stonkovými řízky. Z jedné větvičky jich vytvoříte hned několik, zakoření ochotně při vyšší teplotě a vzdušné vlhkosti.

• Protože v únoru je vhodná doba k řezu ibišku – rostlina je pak košatější a pěkně tvarovaná – můžete větvičky zároveň využít k vypěstování nových sazeniček.

Podobně lze množit voděnku, voskovku, marantu, filodendron, mučenku, pepřinec, monsteru, žumen, difenbachii, kroton. Některé tropické rostliny, jako je právě kroton, vyžadují k zakořenění až třicetistupňové teploty.

Tlustice (Crassula)

Sukulentní rostlina tvoří bohaté, kompaktní keříky a přitom vyžaduje jen minimální péči. Můžete pěstovat více druhů a kultivarů s odlišnou, zajímavou strukturou a olistěním. Tlustice snese i přímé slunce, jen v létě by ji mohly polední paprsky přes sklo popálit. Je velmi nenáročná na vláhu, svědčí jí lehký, písčitý substrát. Nežli každý den trošku, dopřejte jí spíš občas větší dávku vody a poté nechejte bal proschnout. Ve své domovině, v jižní Africe, má také příděl vody jen občas a dovede s ním skvěle hospodařit. Přelévání vede ke hnilobě kořenů. Ani živin tlustice nepotřebuje příliš. Ocení však zimu strávenou v chladnější místnosti – v teple ji snáze napadnou škůdci a někdy dochází k opadu listů.

• Z každého lístku tlustice může vzniknout nová rostlinka. Ani ho nemusíte nařezávat, stačí ho jednoduše položit na substrát.

• Tlustici snadno namnožíte i řízkováním. Řezné plochy nechejte několik hodin zaschnout, teprve poté je zasuňte do substrátu.

Aloe vera

Tuto sukulentní rostlinu se vyplatí pěstovat nejen proto, že je pohledná a nenáročná, ale především pro její léčivé schopnosti. Vnitřní užívání dužiny z doma vypěstovaných lístků vhodné není – obsahují silná projímadla. Ale pokud se spálíte či odřete, je velmi příjemné mít hojivou aloi po ruce – stačí rozříznout list a přiložit ho na poškozenou kůži nebo na ni šťávu z gelu nakapat. Požadavky má stejné, jako ostatní sukulentní rostliny – lehký substrát, střídmou zálivku a dostatek světla.

• Aloe se neustále rozrůstá do šířky pomocí dceřiných rostlinek. Obvykle se jich vedle mateřské rostliny časem tísní hned několik.

• Můžete je odebrat kdykoli nebo nejjednodušeji při přesazování a dopřát jim samostatný květináč. Více aloí vedle sebe vypadá pěkně.

Podobně můžete množit například i toulitku nebo klívii.

SNADNÉ VEGETATIVNÍ MNOŽENÍ

Z malého kousku rostliny vyroste nová – tohoto divu rostlinného světa využívají pěstitelé odedávna s velkou radostí. Snadno a rychle si vypěstujete tolik nových rostlin, kolik chcete, a budou identické s rostlinou mateřskou – zachovají si tedy všechny vlastnosti dané odrůdy.

ŘÍZKOVÁNÍ

Řízek odebírejte ostrým nožem – tupá čepel by poničila pletiva a ta by pak obtížněji nasávala vodu. Řízek můžete vysadit rovnou do lehkého substrátu, ideální je listovka, můžete si koupit i speciální substrát pro řízkování, nebo ho nechat nejprve zakořenit ve vodě. Substrát udržujte stále rovnoměrně vlhký, úspěchu napomůže i vlhké mikroklima, které vytvoříte pomocí miniskleníčku nebo obyčejného perforovaného kelímku. Když řízek zakoření a začne růst, nejprve více větrejte, pak ochranu odklápějte vždy na pár hodin, a teprve potom ji odeberte na stálo – to proto, aby se sazenička postupně otužila.

Listové řízky vytvoříte jednoduše odebráním listu a zapíchnutím jeho řapíku šikmo do substrátu. Důlek i vytvořte předem, abyste ho nepoškodili. Pokud je čepel listu velká a tenká, zastřihněte ji nebo sviňte a svažte nití, aby nevypařovala příliš vody, než řízek zakoření.

Stonkové řízky vzniknou odstřihnutím vrcholu rostliny s několika listy, nejlépe těsně nad pupenem nebo nad paždím listu. Spodní list odstraňte a holou část šikmo zapíchněte do substrátu, do hloubky tři až šest centimetrů. U mnohých rostlin ochotně zakoření nejen řízky vytvořené z vrcholů, ale i ty nařezané ze spodních částí stonku. Z jednoho výhonu tak můžete připravit řízků hned několik.

DĚLENÍ TRSŮ

Při jarním nebo předjarním přesazování rostlin se dělení trsů přímo nabízí. Kořenový bal tahem rozdělte na více částí. Pokud se vám to nedaří a kořeny jsou příliš prorostlé, nařízněte bal ostrým nožem.

HŘÍŽENÍ

U pokojovek je tato metoda méně obvyklá nežli na zahradě. Ale pohřížit výhon do nového květináče a zakrýt ho substrátem je doma ještě snazší, nežli na zahradě. Výhon zapustí kořeny a pak stačí novou rostlinu oddělit od mateřské. Ideální metoda pro rostliny s dlouhými, poléhavými nebo pnoucími výhony.

Jana Bucharová, foto Shutterstock

Více informací se nachází v únorovém vydání z roku 2017.