Shutterstock_276346826.zmenena-velikost.jpg

A které trvalky budete pěstovat vy?

05. 08. 2021

Výběr trvalek, kterým se daří na slunci, je obrovský. Ale i ti, kdo mají menší nebo větší část zahrady ve stínu, se mohou těšit z rozkvetlých záhonů. Je totiž z čeho vybírat také mezi stínomilnými druhy. Které […]

Trvalkové záhony – pokud zvolíte a skombinujete správné rostliny – pokvetou od jara do zimy. Některé svou velikostí připomínají keře, zpravidla jde o druhy, které vyžadují hodně vody a slunce. Ale najdete i mnoho atraktivních trvalek snášejících sucho, a dokonce i pár takových kterým nevadí suchý stín.

Stačí jim slunce

Léta bez deště zase pravděpodobně přijdou, proto zkuste do zahrady vysadit suchomilné trvalky. Když jim připravíte vhodnou půdu, nebude jim vadit ani léto deštivé. Pocházejí z evropských luk a amerických i asijských stepí a nabízejí spoustu barev a tvarů. Zkuste je kombinovat s oblíbenými, krásnými, užitečnými a pěkně vonícími stálezelenými polokeři ze Středomoří. Na rozdíl od trvalek, které na zimu usychají, budou místo zdobit i mimo sezonu, díky suchým stvolům, listům. Dobře je doplní i květenství trav. A přidat do záhonu můžete i jarní cibuloviny, například botanické tulipány, modřence, narcisy, okrasné česneky.

Květiny pod stromy

Trvalky, které dobře rostou ve stínu, jsou ideální pod stromy, kde se třeba trávníku nedaří.
Stromy a trvalky mohou žít u sebe, neboť dřeviny koření hlouběji, a tak si navzájem neberou vodu ani živiny. Jen pod ořešákem, akátem a rododendrony vydrží pouze ty nejodolnější druhy, například nezničitelný tlustonitník, neboť tyto dřeviny vše kolem sebe brzdí v růstu kořenovými výměšky. Ve stínu vyniknou světlé barvy květů, hodí se sem druhy s listy panašovanými a stříbřitými. A například pod do zlata se barvící dřevinu jsou ideální světle zelené bohyšky nebo tmavočervené dlužichy.

Jak sázet?

Vhodnou dobou pro sázení je podzim i jaro, ovšem první termín má jednu velkou výhodu – mezi trvalky můžete rovnou sázet i cibuloviny, díky kterým záhony rozkvetou již časně zjara. Na připravený záhon – podmínky se liší podle druhu květin – můžete navést mulč a do něj sázet. Odolné větší trvalky se dokonce nastýlají až dodatečně, na jaře si cestu skrz kůru nebo jiný materiál prorazí. U suchomilných druhů volte štěrk, u stínomilných pod stromy jemnou drcenou nebo kompostovanou borku.

Mladé rostliny zalévejte a odstraňuje plevel. Poté, co se rozrostou, budou na péči nenáročné. Některé však po více letech méně kvetou a ztrácejí tvar, pak je zmlaďte rozsazením. Většině trvalek prospívá střih až časně zjara, suché části slouží jako zimní ochrana.

Výběr podle druhů:

• Trvalky se shodnými nároky na pěstování vybírejte tak, aby se doplňovaly co do doby a barvy kvetení, výšky i tvaru a olistění. Kombinujte vysoké druhy s nižšími, rostliny s velkými i úzkými listy. V barvách květů buďte raději střídmější.

• Lépe působí skupinky jednoho druhu či odrůdy pospolu.

• Dodržujte vhodné vzdálenosti pro jednotlivé rostliny, dané druhem i kultivarem. Příliš natěsnané se začnou navzájem utiskovat. Dočasné mezery vyplňte raději letničkami.

• Ne vždy se podaří založit vysněný záhon na první pokus. Je těžké předem odhadnout celkový vzhled, rostliny jsou proměnlivé. Většinu trvalek můžete přesadit a záhon postupně doplňovat.

• Za kvalitními sazenicemi a širokým výběrem se vyplatí zajet do zahradnictví zaměřeného na trvalky. Nakupujte jen rostliny nepoškozené, bez skvrn a okousaných listů, s dobře vyvinutým kořenovým balem – z drenážního otvoru může vykukovat pár konců kořínků, bal je pak dobře prokořeněný. Ale zplstnatělé kořeny vyplňující celou nádobu žádoucí nejsou.

SLUNCE A SUCHO

Suchomilné trvalky se i v horkém létě bez srážek obejdou bez závlahy. A pokud zaprší, budou prospívat rovněž, pokud jim zajistíte dokonale propustnou, lehkou půdu. V těžké jílovité se nedaří žádným květinám, pro suchomilné pak znamená brzkou záhubu. Máte-li na pozemku těžší půdu, odstraňte ji do půlmetrové hloubky, položte alespoň dvaceticentimetrovou vrstvu drenáže ze štěrku, na ni zeminu či kompost vylehčený štěrkem či pískem. Štěrk je zároveň dobrým mulčem, udržuje rostlinu v suchu. Vhodná je frakce pět až patnáct milimetrů, ostrohranný je lepší než zaoblený kačírek. Mohou v něm kvést drobné letničky, které vyplní mezery a množí se samovýsevem.

Čistec vlnatý (Stachys byzantina) zvaný též oslí ouško může být až 60 centimetrů vysoký i půdopokryvný, dle variety. Svědčí mu vápník v půdě.

foto Shutterstock

Krásnoočko přeslenité (Coreopsis verticillata) je 30 až 60 centimetrů vysoká trvalka, kvete od července do listopadu, pokud ji sestřihnete.

foto Shutterstock

Rozchodník nádherný (Sedum spectabile) a rozchodník nachový (Sedum telephium) ozdobí zahradu na podzim v kultivarech různých výšek i barev.

foto Shutterstock

Len narbonský (Linum narbonense) je vysoký 30 až 50 centimetrů, azurové květy, objevující se v červnu a červenci, jsou až čtyřcentimetrové.

foto Shutterstock

Šuškarda klasnatá (Liatris spicata) je nenáročná, 30 až 60 centimetrů vysoká rostlina, kvetoucí od července do září.

foto Shutterstock

Bělotrn modrý (Echinops ritro) – přes metr vysoký okrasný bodlák kvete v červnu a červenci a často znovu na podzim.

foto Shutterstock

SLUNCE A VODA

Na plné slunce a do propustné, ale výživné a humózní půdy můžete vysazovat atraktivní, dobře rostoucí a bohatě kvetoucí druhy. Rostliny uvyklé na dostatek vody si mohou dovolit větší listy, které více vláhy vypařují, i květy mohou být mnohem krásnější a výraznější. Při přípravě záhonu nešetřete kompostem, těžkou jílovitou půdu však vylehčete – nepropustná nesvědčí ani vláhomilným trvalkám. Kromě vody potřebují i výživu. Základem je kompost, přilepši jim můžete tekutými hnojivy, nejlépe organickými, které podporují tvorbu humusu.

Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) svou krásu naplno rozvine až pár let po výsadbě, pak však vytrvá po celé generace. Květy nádherně voní.

foto Shutterstock

Zavinutka podvojná (Monarda didyma) je 50 až 100 centimetrů vysoká, kvete červeně i růžově. Z voňavých listů si můžete připravit čaj.

foto Shutterstock

Kopretina velkokvětá (Leucanthemum maximum) je až metr vysoká, s úbory, které měří až 15 cm v průměru a mohou být i „plnokvěté“, se zmnoženími jazykovitými květy.

foto Shutterstock

Záplevák (Helenium x cultorum) můžete pěstovat ve výšce 60, ale také 170 cm. Zářivé květy jsou velmi trvanlivé a motýli milované. Kvetou od léta až do podzimu.

foto Shutterstock

Plamenka latnatá (Phlox paniculata) je vděčná, 40-120 cm vysoká trvalka s květy ve škále od bílé přes růžovou a červenou po fialovou. Kultivary se liší i dobou květu, mohou kvést od léta do září.

foto Shutterstock

Stračka (Delphinium x cultorum) je vyšlechtěná do desítek kultivarů. Vysoké jsou od 120 do 150 cm, květenství mají bílá, modrá a fialová.

foto Shutterstock

STÍN A VLHKO

Mnohé trvalky snášejí i hlubší stín, avšak ten toulavý pod listnatými korunami je pro ně ideální. Při přípravě záhonů ryjte jen opatrně a mělce, abyste nepoškodili kořeny dřevin. Jílovitou půdu je třeba vylehčit. Záhon můžete o trochu navýšit, o něco vyšší vrstva kompostu nad kořeny stromu nijak neuškodí. Skvělou příměsí pro stínomilné trvalky je také listovka, pro ně zcela přirozený substrát. Vyrobíte ji zkompostováním listí z dlažby, trávníku a dalších míst, kde je úklid nezbytný. Čím více humusu v půdě, tím lépe se bude těmto druhům dařit.

Udatna lesní (Aruncus dioicus) je až dva metry vysoká, její květenství, která se objevují na přelomu jara a léta, mají až půl metru.

foto Shutterstock

Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) je 30 až 80 centimetrů vysoký. Kvete koncem jara, v létě ho zdobí zase plody.

foto Shutterstock

Bohyška (Hosta x cultorum) nabízí rozmanité kultivary s dekorativními listy a bývá považovaná za královnou stínu. Zajímavě kvete.

foto Shutterstock

Čechrava zahradní (Astilbe x arendsii) vnese do stínu syté barvy. Až 60 centimetrů vysoká trvalka může kvést od července až do září dle kultivaru.

foto Shutterstock

Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) je jednou z nejatraktivnější zahradních kapradin, dorůstá do výšky až metr a půl.

foto Shutterstock

Dlužicha (Heuchera x cultorum) upoutá svou pestrostí. Pozor, ne všechny jsou mrazuvzdorné, z červených to je osvědčený například Palace Purple.

foto Shutterstock

STÍN A SUCHO

Většina stínomilných rostlin vyžaduje mnoho vláhy. Ovšem místa pod velkými stromy mohou být suchá. Naštěstí existují i velmi pohledné rostliny, které snesou jak sucho, tak stín. Neplatí u nich, že čím více kompostu, tím lépe. Hodně pohnojené rostliny by totiž rostly příliš rychle a chyběla by jim voda. Listí jim však jako nastýlku ponechejte, z něj příliš dusíku nezískají. Pouze pokud je ho hodně, zlehka ho odhrábněte.

Bergénie tučnolistá (Bergenia crassifolia) je stálezelená a velmi odolná trvalka, která se rozrůstá do šířky. Pak mezi sebe nevpustí žádný plevel.