Ať vám soukromí pěkně kvete

Zajistit si trochu soukromí na úzkém pozemku? Někdy se to zdá jako nadlidský úkol. I když je samozřejmě dobré zůstat s okolím v kontaktu, jistě se ve svém zeleném světě chcete cítit jako v bavlnce. Tentokrát ale zapomeňte na uniformní tvarované živé ploty – vsaďte radši na druhově pestrou výsadbu keřů a mohutnější vícekmenné stromy.

Kresba: Lucie Peukertová

Jak to vypadalo před proměnou?

Zahrada na malém městě má jednoduchý obdélníkový půdorys. Ze severní i jižní strany sousedí s dalšími rodinnými pozemky. V současné době tu roste několik keřů, které budou přesazeny na jiné místo. Důležitým úkolem nebude jen zajištění soukromí, ale také vytvoření zajímavého konceptu, který by majitele lákal k procházce. Hlavním tématem se tedy stane druhově pestrá výsadba, v níž se o příjemný pocit bezpečí postará volně rostoucí živý plot z kvetoucích keřů. Ani to by ale nestačilo, proto zde nebudou chybět dvě mohutnější vícekmenné solitéry – ty zahradu odcloní i při pohledu z vyšších pater okolních domů. Zároveň v horkém létě poslouží jako zelené slunečníky, pod nimiž bude radost se procházet.

Foto: Lucie Peukertová

Obrubníky se vyplatí

Každý, kdo zvolil trochu levnější řešení bez obrubníků, moc dobře ví, jak rychle a snadno trávník prorůstá do záhonů. Právě proto záhon i okraj mlatové cesty ohraničí obruba z ocelové lišty kotvené ocelovými hřeby. Tento typ obrubníku patří mezi ty neviditelné, jeho horní hrana ovšem vždy musí převyšovat výsadbu a trávník o několik milimetrů, a to i po zamulčování záhonu kamennou drtí. Jedině tak bude možné okolní trávník bez problémů udržovat sekačkou, aniž by došlo k poškození techniky i obruby samotné. Před instalací obrubníku je však potřeba plošně odstranit trávník a upravit terén. Po stavbě mlatové cesty zbude zemina, která se použije na menší modelace terénu. Záhon tak nebude úplně plochý, ale spíš lehce zvlněný.

Divočina zvaná volně rostoucí živý plot

Často se mu vytýká, že není tak úplně „učesaný“. Ano, žádný tvarovací řez u volně rostoucího živého plotu nečekejte, keře se v něm nechávají svobodně růst a bohatě kvést. V našem případě zvolíme různé odrůdy motýlího keře, který jistě znáte jako komuli Davidovu (Buddleja davidii), dále pak ibišek syrský (Hibiscus syriacus), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), bujně kvetoucí kolkvícii nádhernou (Kolkwitzia amabilis) nebo stálezelené bobkovišně lékařské (Prunus laurocerasus). Ani u takového živého plotu ale neplatí, že se může nechat úplně bez dozoru.

Jednou za čtyři roky se doporučuje keře částečně zmladit, záleží ale na druhu dřeviny. Zatímco u pustorylu a kolkvície se odstraní některé nejstarší výhony zcela u půdního povrchu, bobkovišně mohou růst i bez zmlazení. Ibišky syrské se prořezávají jen decentně, možná trochu překvapivě na pupen jdoucí směrem dovnitř korunky (keře se pak tolik nerozklesávají). A jaké pravidlo platí pro komuli? Ta se zmladí na vyšší pařez. Starší výhony se ponechají dlouhé okolo necelého metru, zatímco nejslabší proschlé větévky se zcela odstraní.

Foto: Shutterstock

Třikrát sláva břízám černým

Nejkrásnější dojem vždycky udělá zahrada pestrá, svěže zelená a tak trochu přírodní. O soukromí se tu postará nejen živý plot, ale také dvojice bříz černých (Betula nigra). Tyto stromy se často pěstují ve vícekmenné formě, přičemž potěší hned několikrát. První bonus těchto bříz přinese jejich deštníkovitá a svěže zelená koruna, která zahradě dodá přírodní atmosféru. Nejen, že odcloní pohledy sousedů z horních pater, ale zároveň bude během léta fungovat i jako zelená klimatizace a slunečník. Co si tedy přát víc?

Do třetice všeho dobrého se zajímavým zpestřením stanou i samotné kmeny těchto stromů. Kůra bříz černých má lehce okrové zbarvení a papírovitě se odlupuje, nejvíc ale vynikne hlavně během zimy, kdy na sebe nebude strhávat pozornost záplava pestrobarevných trvalek v podrostu.

Foto: Shutterstock

Barvy na každém kroku

Procházku po mlatové cestičce zpříjemní různé druhy trvalek s květy od čistě bílé přes růžovou, fialovou až po modrou. Rozkvetou tu například šalvěje hajní (Salvia nemorosa), zvonky broskvolisté (Campanula persicifolia), půdopokryvné devaterníky (Helianthemum ‚Lawrenson’s Pink‘), jarmanky větší (Astrantia major) nebo rozevláté hlaváče (Scabiosa columbaria ‚Barroca‘) s červeně fialovými květy. V jarním období tu najdeme narcisy a v květnu či červnu pak česneky aflatunské (Allium aflatunense) s nepravidelně kulovitými květy v odstínech sytě růžové barvy. Nejen na podzim ve výsadbě vyniknou okrasné trávy – jako dobrá volba se pro tuto zahradu jeví huňaté dochany psárkovité (Pennisetum alopecuroides) nebo metlice trsnaté (Deschampsia caespitosa).

Zahradnické práce, značka nepříliš náročné

V čem spočívá údržba volně rostoucího živého plotu, už víme. Ani řez bříz majitele nezatíží žádnými extra nároky, jejich koruna se udržuje spíš v prvních letech po výsadbě, kdy se z ní odstraňují poškozené nebo slabší větve. Hlavním obdobím údržby bude pak předjaří, tedy doba, kdy se musí odstranit veškerá odumřelá hmota trvalek. Odpařování vody z půdy během léta omezí kamenná drť, kterou záhon zamulčujeme. I tak se ale vyplatí vhodné rostliny během sucha občas zalévat, aby se udržely v kondici. U dvouletých náprstníků červených (Digitalis purpudevaterník rea) musíme počítat s tím, že v prvním roce rostliny vytvoří jen přízemní listovou růžici a rozkvetou až v druhém roce. Poměrně snadno se také přesévají, takže se jejich semenáčky určitě budou objevovat i na jiných místech zahrady.

Foto: Shutterstock

Je libo lesík s drobným ovocem?

I do záhonu s okrasnými keři a kvetoucími trvalkami se dají zakomponovat ovocné rostliny. Pod vícekmennými břízami můžete od června do podzimu sklízet měsíční jahody (Fragaria vesca ‚Rujana‘). Lesní charakter výsadbě dodají také borůvky chocholičnaté (Vaccinium corymbosum), kterým se neřekne jinak než borůvky kanadské. Pokud se vám povede vybrat ty správné odrůdy, můžete temně fialové plody sklízet od poloviny června do září. Mezi rané odrůdy (tedy zralé v červnu) patří například ‚Berkeley‘ či ‚Zuckertraube‘. Kultivary ‚Denise Blue‘ a ‚Concord‘ se řadí mezi odrůdy polopozdní, dozrávající v červenci až srpnu. Nejpozději pak budete mlsat ‚Darrow‘ či ‚Chandler‘, dozrávající na přelomu léta a podzimu

Text a kresba: Lucie Peukertová, foto: Lucie Peukertová, Shutterstock