Bujná zahrada bez trávníku? Jde to!

Když dům obklopuje zelený koberec, má to své kouzlo – na pohled i na dotek. Pokud však majitele trápí trvalé podmáčení trávníku, vyplatí se hledat jiné, lépe udržitelné řešení. Jak dokazuje rok stará pražská zahrada, záplavu rostlin si naštěstí můžete užívat i tam, kde se o pochozí plochu postarají kamenné dlaždice v kombinaci s betonem.

Jak to vypadalo před proměnou?

Důvodů, proč se majitelé chtěli trávníku zbavit, se sešlo hned několik: vyžadoval seč, přesto stále nevypadal příliš vzhledně, a ještě zadržoval vodu. Zkušená zahradní architektka Dana Makrlíková tak stála před tvůrčí výzvou: co se zahradou provést, aby vypadala zeleně i bez zatravněné plochy? „Potřebovali jsme na zahradu dostat velikou záplavu zeleně, aby návštěvník absenci trávníku vůbec nevnímal,” komentuje řešení autorka projektu, který se realizoval koncem dubna 2023. A výsledek? Kamenné dlaždice se ukrývají pod bujnou vegetací, která působí velmi přirozeně a nespoutaně – díky barevnému ladění se však nejedná o žádnou „divočinu“, naopak působí harmonickým, uklidňujícím dojmem.

Mezi efektními trávami, které zde zastupuje jemný kavyl a dochan se štětkovitými květenstvími, se mísí květy ve třech vybraných barvách: bílé, růžové a modré. „Bíle zde kvete například řebříček bertrám (Achillea ptarmica), trvalka oblíbená za časů našich babiček. Hmyz zase úspěšně lákají bílé květy svíčkovce – a když začnou povlávat ve větru, připomínají na pohled poletující motýly,“ pochvaluje si výsledný dojem Dana Marklíková. O modré tóny se v záhonech postarají šanta (Nepeta × faassenii) i později kvetoucí levandule (Lavandula angustifolia). Hlaváč fialový (Scabiosa columbaria) zase po celé léto kvete v barvách na pomezí modré a světle fialové.

Pražská zahrada před proměnou, foto: se souhlasem Dany Makrlíkové

Záplava bílé, růžové a modré

„Trvalky a trávy pochopitelně nestačí, na zahradě nesmí chybět ani keřové patro. Brzy na jaře zahradu krásně provoní šeřík Meyerův (Syringa meyeri),“ slibuje zahradní architektka. Majitelé se nemusí bát, že by jim šeříky výrazně přerostly přes hlavu: jedná se o kultivar ‚Palibin‘, který na výšku nepřesáhne dva metry. A tím výčet rostlin, chytře zvolených tak, aby se během různých fází sezony postupně střídaly v nakvétání, stále ještě nekončí! „O jarní bílé květy se stará tavolník popelavý (Spiraea × cinerea) odrůdy ‚Grefsheim‘, jehož jemné lístečky kontrastují s listy hortenzií latnatých a hortenzií stromečkových. V průběhu května a června tu bílorůžově rozkvetou vajgélie.“ Do podrostu hortenzií Dana Makrlíková vybrala trvalky, které ocení zdejší stín: jmenovitě kakost, hluchavku, denivku, bergenii nebo kapradí. Aby se na zahradě bylo čím kochat i v zimním období, v osazovacím plánu našly své místo i stálezelené koule z tisu japonského (Taxus cuspidata), které se v zahradě opakují na několika místech.

Na cestou necestou, přes zahradu

Nový návrh zahrady měl současně splňovat i další kritéria: zachovat příjemné soukromí (proto také na pozemku zůstal živý plot z ptačího zobu, který obyvatele chrání před pohledy zvenčí), vytvořit na jižně orientovaném pozemku místa, kam se dá schovat před sluníčkem (až vyrostou sakury a muchovníky, stanou se z nich dominanty, které zahradě dodají výšku i příjemný stín) a v neposlední řadě také zakrýt poměrně výraznou zeď (tu brzy schová stálezelený břečťan a před ním vysázené keře). Od hlavní terasy nově vede směrem ke schodům a k hlavnímu vchodu do zahrady kamenná dlažba. „Aby majitelé mohli celou zahradou procházet, vznikly na zahradě různé cestičky a chodníčky. Pevná cesta s betonovými spárami se zde záměrně střídá s kamennými nášlapy, mezi nimiž se rozrůstá mateřídouška,“ popisuje architektonické řešení Dana Makrlíková. Střídání celistvé plochy s jednotlivými dlaždicemi dodává zahradě sympatičtější, méně formální vzhled, a majitelé si tak mohou užívat bližší kontakt se zelení.

Pražská zahrada po proměně, foto: se souhlasem Dany Makrlíkové

Nášlapy jako skvělý optický klam

Za domem ve tvaru písmene L se původně nacházel úzký pruh trávníku s nepříliš šťastně řešenou pochozí plochou, která se vinula těsně podél zdi. Teď se zde klikatí cestička z nášlapů, která úzký prostor příjemně rozšiřuje. Protože do této části pozemku více svítí slunce, Dana Makrlíková zde vyčlenila místo na užitkovou část zahrady: majitelé odtud mohou sklízet domácí bylinky, ovoce i plodovou zeleninu. V zájmu pohodlnějšího pěstování zde nechybí ani vyvýšené záhony. „Protože se součástí realizace stala také instalace kapkové závlahy, navržené řešení – ve srovnání se žíznivým trávníkem – omezilo nejen nutnou údržbu, ale i spotřebu vody,“ dodává zahradní architektka.

Pražská zahrada po proměně, foto: se souhlasem Dany Makrlíkové

Ohniště, nebo zahradní umění?

Zatímco před proměnou mohli vlastníci využívat „pouze” jednu terasu, která těsně přiléhá k domu, a zůstala tudíž zachována, po zahradní realizaci si mohou vybrat, kde zrovna chtějí posedět a odpočívat. Na hlavní ploše někdejšího trávníku vznikla ještě druhá, dlážděná terasa, která nabízí prostorné posezení kolem designového ohniště. To z dálky připomíná spíše sochu z dílny nějakého uměleckého kováře než zařízení určené na grilování či opékání špekáčků – přesto splňuje oba účely na výbornou. Veliké terase velmi sluší to, že je minimalisticky vybavená, a navíc celý prostor příjemně ohraničuje zeleň, což ještě umocňuje kýžený pocit soukromí a pohody.

Text: Veronika Košťálková foto: Dana Makrlíková