Bylinky po sezoně

27. 11. 2020

Teplé dny střídají chladné noci a vy máte na záhonech stále krásné bylinky? Určitě vás napadlo přenést je do kuchyně, dále pěstovat, stříhat do salátů, pokrmů nebo nápojů a na jaře opět vysadit ven. Jde […]

Yzop

Bylinky lze rozdělit do tří skupin – na jednoleté, trvalky a polokeře. Zatímco ty první klidně nechte venku (zimu nepřežijí ani na záhonu, ani doma), druhé dvě skupiny můžete při správné péči pěstovat i několik let.

Na jednu sezonu

Z tradičních druhů se na záhonech pěstují bazalka, majoránka, kopr, listový koriandr a kerblík, případně jednoletá modře kvetoucí saturejka, kterou ale nesmíte zaměňovat s bílou vytrvalou saturejkou horskou. Žádná z těchto rostlin mrazy nepřežije, nezachrání je ani zakrytí, a kvůli nevětvenému kůlovému kořenu se nedají ani přesadit do květináčů a přenést do bytu. Proto je co nejrychleji zpracujete. Na podzim, kdy je méně světla a tepla, už neobsahují tolik aromatických látek, a tak se nehodí ani k sušení. Zkuste je raději zamrazit nebo z nich vyrobit pesto či bylinný ocet.

Mezi jednoletými druhy ale najdete i takové, které do kuchyně přenést lze. Platí to hlavně pro majoránku tvořící keříky s drobnými listy. Pokud ji přesadíte s dostatečným balem začátkem měsíce, kdy je silná a ještě jí rostou kořeny, můžete koření sklízet doma několik dalších týdnů. Ještě jednodušeji se do kuchyně stěhuje citronová tráva, původem trvalka, kterou se doporučuje pěstovat i venku v květináči.

Tymián

Odolné trvalky

Dobromysl, máta, libeček, pažitka, meduňka či medvědí česnek pocházejí ze středoevropských klimatických podmínek a dokážou se přizpůsobit i zdejším zimám. Po sezoně zcela ztrácejí nadzemní část a obnovují se zjara z podzemních oček, kořenů či oddenků, aniž byste je museli stříhat či se o ně jinak starat. Naopak. Odumřelé listy a stonky kolem nich nikdy nevyhrabujte, chrání pupeny uložené často těsně pod úrovní půdy.

Libeček

Polokeře

Další velká skupina bylin se řadí mezi polokeře. Obrážejí zjara z dřevité části, na zimu měkké bylinné výhony zase zaschnou nebo zmrznou. To je naprosto běžné a není třeba rostliny chránit obaly nebo chvojím. Po sezoně je zkontrolujte, případně odstraňte zaschlé a polámané části. Můžete provést i tvarování, ale to lze odložit až na jaro.

Mezi polokeře se řadí i rozmarýn – středomořská dřevina se stálezelenými listy – ten se ale doporučuje přenést na zimu do chladné místnosti, kde za minimální zálivky zcela zastaví svůj růst až do jara. Tento způsob pěstování se podobá citrusům, oba druhy také pocházejí ze stejné oblasti. Starší velké rozmarýny přežijí mírné zimy i venku. Vždy ale chraňte kořeny před promrznutím – obalením květináče silnou vrstvou izolačního materiálu, a pokud ho máte zasazený v záhonu, tak silnou vrstvou nastýlky. Pomůže i dobré místo výsadby – chráněné domem a v závětří.

Rozmarýn

Pěstování v kuchyni

Chcete-li mít v kuchyni k dispozici čerstvou pažitku po celou zimu, vyrýpněte si ze záhonu tu, kterou jste od doby, kdy kvetla, nestříhali. Princip je podobný jako u všech cibulových rostlin – abyste je přinutili k rychlejšímu vývoji, musejí mít silné zásobní orgány, tedy cibule. K tomu potřebuje rostlina nashromáždit do cibule dostatek živin, což se nestane, pokud brzy odstraníte nať pažitky.

Jestliže jste si takto pažitku na záhonu pěstovali, nyní si pěkný trs, samozřejmě už bez nati, přesaďte do většího květináče a přeneste do sklepa. Zalévat jej začněte až v lednu, voda probudí rostliny k životu. Když začnou rašit, přeneste je na světlo a do bytu.
Na parapetu lze v zimě pěstovat i mátu. Tato trvalka sice na podzim ztratí listy, má ale velmi bohaté a životaschopné kořeny se spoustou oček, ze kterých při vhodných podmínkách regeneruje. Pokud si je tedy vyrýpnete a zasadíte do mělkého širokého květináče se zahradním substrátem, v teplé kuchyni se brzy objeví nové výhonky. Celou zimu si pak můžete připravovat mátový čaj z čerstvých listů.