Čemeřice kvetou i v zimě

Chcete-li obdivovat rozkvetlou zahradu i v zimě, vysaďte na záhony čemeřice. Stačí, když se teploty dostanou nad nulu – poupata se rozvinou i na sněhu. Pokud se mráz vrátí, jednoduše se zavřou, aby s lepším počasím zase vykvetla.

foto Shutterstock

Čemeřice jsou mimořádně trvanlivé rostliny s nezvyklou, a navíc i dlouhou dobou kvetení. Jejich krása vynikne, pokud je vysadíte ve větších skupinách, a to nejlépe pod listnaté stromy, keře nebo k jejich okrajům. Všechny původní druhy čemeřic, z nichž dále vzniklo mnoho kříženců a kultivarů, pocházejí z listnatých lesů. Aby se prosadily vedle ostatních rostlin, kvetou často již v zimě, poté nechávají nad zemí jen listy. U většiny jsou stálezelené a záhony tak zdobí téměř po celý rok. Čemeřicím svědčí půda humózní, propustná, zásaditá, na jaře by měla být vlhká. Je-li těžká, vylehčete ji pískem, humus doplňte kompostem, případně vyzrálou listovkou, která má již reakci neutrální. Prospěšnou příměsí je popel ze dřeva, pro zvýšení pH můžete přidat i dolomitický vápenec. Mulčování listím nebo štěpkou z listnatých stromů jim také prospěje, a navíc podpoří tvorbu humusu.

foto Shutterstock

Stáří jim sluší

Pokud čemeřice necháte růst, budou jejich trsy rok od roku větší a hustější a také bohatěji pokvetou. Množit je můžete dělením, avšak až u šestiletých a starších rostlin. Mnohé lze pěstovat i ze semen, často se množí samovýsevem. Trvá ale nejméně tři roky, nežli začnou kvést. Zato jsou dlouhověké a s přibývajícími léty stále krásnější.

Všechny druhy a kříženci čemeřic se řadí mezi trsnaté trvalky, vysoké i široké kolem třiceti až čtyřiceti centimetrů. Ovšem například čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) dosahuje v době květu, tedy od prosince do dubna, až osmdesáticentimetrové výšky. A nese kolem čtyřiceti zvonkovitých květů. Jméno dostala kvůli nepříjemnému pachu, který listy vydávají po rozemnutí.

foto Shutterstock

Krásné, ale jedovaté

Domácí čemeřice černá kvete bíle. Své druhové jméno dostala kvůli barvě kořene, dříve užívanému v bylinářství, kde se užíval, ačkoli je jedovatý. Ovšem sloužil pouze jako poslední možnost léčení, když vše ostatní selhalo. Otravu může způsobit nejen černý kořen, ale i ostatní části rostliny i další druhy čemeřic. Patří do stejné čeledi s jedovatými pryskyřníky. Toxickými látkami se snaží odradit zvěř, která má v zimě málo potravy a byly by pro ni vítaným zpestřením. Alergické reakce mohou čemeřice způsobit i při dotyku. Pokud se o ně jen lehce otřete, nic se nestane, je potřeba delší kontakt a potřísnění šťávou. Dávejte pozor při sázení, dělení trsů nebo otrhávání suchých listů a vždy si vezměte rukavice.

foto Shutterstock

Čemeřice v nádobách

Čemeřice nejlépe porostou na zahradě ve volné půdě, pokud jim poskytnete vhodné místo a zeminu, dočkáte se každým dalším rokem bohatších trsů. Ovšem když napadne hodně sněhu, květy vás nepotěší, musíte počkat na oblevu.

Více radosti mohou přinést čemeřice v nádobách, zvlášť když je postavíte ven na parapet, balkon, terasu či ke vchodu domu. V prostorném truhlíku a vhodném substrátu obohaceném například směsí perlitu či vermikulitu a kompostu bohatě kvetou, zvlášť pokud zůstanou v zimě venku. Do teplého pokoje je nepřenášejte, do chladné chodby můžete. Po odkvětu je jednou za rok či za dva opatrně přesaďte do větší nádoby. Při silných mrazech nádoby izolujte, jinak v nich kořeny promrznou snáze nežli v půdě. Můžete je vložit do bedýnky a vysypat listím nebo slámou, obalit bublinkovou fólií a filcem navrch.

Čemeřice nachová, foto Shutterstock

Čemeřice Double Ellen Picotee, foto Shutterstock

Čemeřice Double Ellen Pink, foto Shutterstock

Čemeřice černá (Helleborus niger)

Čemeřice černá je mimořádně odolná vůči chladu. Bílé květy, které postupně získávají narůžovělý nádech, se rozvíjejí často již v prosinci. Rostlina tvoří trsy až třicet centimetrů vysoké a 45 centimetrů široké, s tmavozelenými listy, které vytrvávají po celou zimu. Na jaře zaschnou, pak je můžete ostříhat. Na metr čtvereční stačí vysadit osm rostlin, které se časem rozrůstají. Nemají však rády přesazování a krásné budou až po pár letech, proto pro ně vyberte správné místo. Až do půli léta si čemeřice žádá dostatek vláhy, poté již snáší i sucho. Půdu má ráda humózní, propustnou a zásaditou, vyhovuje jí polostín pod stromy.

Čemeřice východní (Helleborus orientalis)

Tato čemeřice dala vzniknout mnoha krásným kultivarům. Stálezelené listy jsou dělené, květy mají velikost až sedm centimetrů. Díky tomu, že se šíří rozrůstáním i samovýsevy, stačí, když na metr čtvereční vysadíte čtyři rostliny, nejlépe do světlého polostínu a propustné, humózní, zásadité zeminy. Stejně jako čemeřice černá vyžaduje do léta dostatek vláhy, poté jí sušší půda nevadí. Přesazování ráda nemá, po odkvětu ji však dělením namnožit můžete. Kromě obvyklého rozmezí od února do dubna může tato čemeřice kvést na podzim i v průběhu zimy, jako je tomu například u odrůdy Victoria ze série VIV – Joie de Vivre neboli radost ze života.

Čemeřice Yellow Lady, foto Shutterstock

Kříženec Helleborus x sternii, foto Shutterstock

Čemeřice černá, foto Shutterstock

Čemeřice nachová (Helleborus purpurascens)

Květy zdobí tuto rostlinu od února do dubna, mají výrazné barvy a velikost až pět centimetrů. Trsy jsou vysoké kolem dvaceti centimetrů, vybírat můžete opět z řady kultivarů. Mráz jim nevadí, v zimě potřebují slunce a v létě polostín – místo pod listnatými stromy a keři je ideální. Vyniknou ve skupině, na metr čtvereční vysaďte pět až šest rostlin.

Helleborus x ericsmithii

Jednotlivé druhy čemeřic se mezi sebou snadno kříží, což přímo vybízí ke šlechtění. Výsledný hybrid může nabídnout to nejlepší z obou rodičů, tedy být krásný, a přitom odolný a nenáročný. Helleborus x ericsmithii vznikl z čemeřice černé a hybridu Helleborus x Sternii. Kvete mezi listopadem a dubnem, v té době má výšku kolem šedesáti centimetrů, po zbytek roku jsou trsy poloviční. Květy bývají bílé nebo růžové, postupně získávají nádech do bronzova. Stejně jako u jiných druhů a hybridů si variety uchovají své vlastnosti, pouze pokud je namnožíte vegetativně. Rozmnožování semeny se také dá, ovšem výsledný vzhled květiny nelze předem odhadnout, můžete se však nechat překvapit.

Čemeřice Shooting Star, foto Shutterstock

Čemeřice Nord Star, foto Shutterstock

Čemeřice východní, foto Shutterstock

Čemeřice zahradní (Helleborus x hybridus)

Rozmanité hybridy z čemeřice východní jsou vyšlechtěny do pestrých barev a variet. Na jejich vzniku se podílely i H. odorus, která jim dala krásnou vůni, a H. torquatus, díky níž vznikly plnokvěté variety. Čemeřice zahradní má až čtyřicet centimetrů dlouhé listy, některé vydrží zelené po celou zimu, u jiných na podzim uvadají. Osmicentimetrové květy se objevují obvykle počátkem roku, u některých však již od listopadu. Barvy a kresby variet jsou ozdobou zahrady – mohou být bílé, žluté, zelenkavé, růžové, temně purpurové, tečkované… Pěstování je stejné jako u čemeřice východní.

Helleborus x nigercors

Vděčné a odolné křížence vytváří také čemeřice černá. Helleborus x nigercors vznikl jejím spojením s čemeřicí korsickou (H. argutifolius), která se rozvíjí v březnu a dubnu. Přežije sice i silné mrazy, ale při poklesu pod minus dvanáct stupňů může namrznout, její krása se pak obnoví až poté, co obrazí. Kvete již od listopadu a je ještě otužilejší. Trsy jsou kolem třiceti centimetrů vysoké a více než půl metru široké. Bílé či nazelenalé květy mohou být velké až deset centimetrů. Pěstování je stejné jako u čemeřice černé.

Čemeřice Ice and Fire, foto Shutterstock

Čemeřice smrdutá, foto Shutterstock

Čemeřice White Lady Spotted, foto Shutterstock

Helleborus × sahinii

Tato rostlina vznikla křížením čemeřice černé a smrduté, po níž má množství zvonkovitých květů. Oblíbená varieta ‚Winterbells‘, rozvíjející se od listopadu až do jara, odráží jejich typický vzhled i v názvu. Díky křížením s čemeřicí černou jsou však větší. Mají bílou barvu s nádechem do růžova a zelinkava a potěší vás jak pod stromy, tak v nádobě. Pěstování je podobné jako u mateční rostliny, jen za velmi tuhých zim či na místě vystaveném větru mohou rostliny předčasně ztratit jinak stálezelené listy. Na jaře však znovu obrazí.

Viola Martinková, foto Shutterstock