Čínská zahrada pod českými horami

Lze vytvořit čínskou nebo anglickou zahradu pod českými horami? Překvapivě ano! „Viděl jsem při svých cestách do Velké Británie, Ameriky a Asie takovou spoustu zajímavostí a nevšedních řešení, že jsem si slíbil něco podobného vybudovat i doma,“ vysvětluje majitel.

Na neobhospodařovaném pozemku, kde se dařilo jen horské trávě, bylo nejprve nutné vytvořit mikroklima, tedy kvalitní zavlažování i vodní plochy – vzniklo zde několik jezírek a umělý potok.

Nejprve nechal vlastník založit vodoteč. Z umělého potoka se rozvedla voda do tří jezírek umístěných do přirozených terénních prohlubní. Jsou přesně tam, kde byste je čekali i v přírodě, a tak působí zcela přirozeně. „A pak jsem začal sázet: z původního sadu nakonec zbylo jen pár starých hrušní – díky svému věku a zajímavé pokřivenosti krásně doplňují exotické dřeviny,“ vysvětluje majitel.

V zimě vyniknou dřeviny

Celý rok je na zahradě na co koukat – v zimě zaujmou zejména tvarované bonsaje a zasněžený buxus, ale i stálezelené neopadavé keře. Doplňují je četné balvany a artefakty, které odkazují k japonské symbolice. Terénní nerovnosti majitel řešil kamennými náspy a zídkami, ty navíc člení pozemek na jednotlivé části.

Osadit a upravit mnohahektarovou zahradu nebylo snadné, a tak ji majitel rozdělil do menších sektorů. Zjara na někdejších pastvinách ve velkém kvetou azalky a pěnišníky svezené z celého světa. Některé, zejména himálajské druhy, jsou vysazeny jako solitéry, drobnější druhy pokrývají několik uměle navršených kopců připomínajících přírodní vřesoviště.

Barevné plochy kvetoucích azalek zajímavě kontrastují s nižšími i vyššími koniferami, které jsou základem zahrady: jedlí, smrků, tisů, douglasek, cypřišků, jalovců, modřínů, borovic a cedrů ze Středomoří. Dlužno dodat, že jde o vyšší jehličnany, protože majitel se chtěl ze své zahrady těšit co nejdříve, a tak sázel již vzrostlé stromy.

Mohutnější pěnišníky tvoří barevné zástěny. Ty jsou často vysazené do půlkruhu, aby kryly majitelova oblíbená místa s posezením. Krásné kvetoucí azalky rostou v nejedné zahradě. Ne všude je ale doplňují staré hrušně a jabloně z někdejšího sadu.

Tulipány v podrostu

Majitel prozradil, že jeho láskou jsou cedry, jimž se tu navzdory drsnému klimatu daří, azalky a tulipány. Ty spolu s narcisy, bledulemi a šafrány, hyacinty a primulemi vysazuje jako jarní podrostové rostliny po celé zahradě: lemují cesty, osvěžují holá místa pod keři a některé vykvétají přímo na trávníku. „Po předjarním období, kdy na zahradě převládají bílé a fialové tóny, se v dubnu objeví zákoutí zbarvená do modrých, oranžových a zlatavých tónů. Květiny zde vytvářejí různé efekty.

Vešla se i zvířata

Vlastník se na začátku budování zahrady inspiroval ukázkovými zahradami v cizině. „Okouzlila mne také poezie čínské zahrady vytvořené s přesností plus minus kámen, ale tento styl jsem chtěl přizpůsobit českým poměrům i velikosti pozemku. Líbí se mi třeba i čínské lucerny: probouzejí ve mně fantazii a dávají mi pocit rozletu, i když je možná někdo považuje za kýče nezapadající do českého terénu,“ vypráví. Miluje i staré stromy – před časem ho zaujalo torzo staré lípy. Když ji v nedaleké vesnici museli pro stáří porazit, tři sta let starý kmen koupil a udělal z něj solitér na trávníku horní zahrady.

Tady se dbá i na to, aby v zahradě žila i drobnější hospodářská zvířata – ve vyhrazeném teritoriu proto běhají perličky, několik krůt a krocanů a také malé hejno slepic s pěti kohouty.

Zahrada jako překvapení

Zahradu majitel pojal jako jedno velké překvapení, kde vedle sebe vidíte exotické druhy a horské dřeviny i domácí rostlinami. Díky svažitosti terénu a jeho velikosti však celek působí harmonicky.

Kdo by v drsném a chudém terénu podhůří čekal kužele, jehlany či homole stromků jako ze zámecké zahrady? Stejně tak na okolních pozemcích nenajdete oválné palouky lemované exotickými dřevinami nebo solitéry miniaturních i velkých bonsají…

Na rozlehlých travnatých plochách s lučními rostlinami, ale i v zákoutích lze nalézt sbírku čínských luceren, pagod a svítilen. Nechybí ani hluboké meditační jezírko. Za lávkou je místo, kde majitel rád sedává a rozjímá o tom, co zdokonalit, objednat, zasadit nebo přesunout jinam.

Jak zahrada vznikala?

„Nejprve vybudujete kostru zahrady a osázíte ji dřevinami – pokud možno vzrostlejšími,“ říká vlastník a pokračuje: „Když je nasázeno, dolaďujete podrost – sázíte vřesovce a vřesy, sečete trávník a stále se ohlížíte po něčem novém a zajímavém.“

Pak přijde čas řešit detaily – tu a tam usadíte balvan, kolem stromů nasypete drobné oblázky. „Budujete kamenné cesty a chodníky a pak si řeknete: tady by to chtělo kopec, tamhle terénní vlnu a tady by se hodila ještě jedna lampa. Tohle je ideální místo pro pozorování ptáků a sem si dám pohodlné zahradní lehátko, odkud to vše budu sledovat. Pro mne je důležité vědět, co je na trhu nového, jezdím na výstavy, a když objevím nějaký zajímavý druh pěnišníku či azalky, neodolám…“ dodává majitel.

Radka Borovičková, foto Zdeněk Roller