Cizokrajné ovoce na českých ekozahradách

Ekozahradníci kladou při pěstování ovoce a zeleniny důraz především na produkci bez pesticidů, tedy bez chemických prostředků proti chorobám, škůdcům a plevelům. Kromě návratu k odolnějšímu sortimentu našich předků si všímají i druhů, které v našich krajích nejsou doma, dávají ale slibnou úrodu – a to bez nutnosti podporovat je ochrannými prostředky.

Foto: Shutterstock

Staré neboli krajové odrůdy, které zažívají velkou renesanci a obnovují se z nich aleje ve volné krajině, mají hned dvě veliké nevýhody: velikost a dlouhověkost. Vysokokmeny nebo polokmeny, tedy tvary, ve kterých se pěstovaly nejčastěji, byly určeny do sadů, nikoli na městské zahrady, kde můžete produkci ovoce věnovat pár metrů čtverečních. Vysokokmeny začínají navíc plně plodit až po patnácti letech, což pro moderní zahrádkáře představuje velmi vzdálený horizont. I z tohoto důvodu mezi ekologickými a hobby zahradníky roste chuť experimentovat a hledat neobvyklé a současně nižší a dobře využitelné druhy.

Odolné, ovšem ne navěky

Nepůvodní ovocné dřeviny bohužel nejsou zázračně odolné proti našim škůdcům, ti si jich totiž dosud „nevšimli“. Po několika generacích a desítkách let pěstování se samozřejmě i ony stanou v lepším případě součástí potravních cyklů, v horším případě se zařadí mezi invazivní dřeviny. Proto bychom jejich pěstování měli držet pod kontrolou a všímat si konkrétních zvláštností. Vysazování by se mělo omezit na bezprostřední okolí lidských sídel a vždy bychom se měli snažit bránit šíření do volné krajiny. Víme jistě, že se mezi rostlinami stále vyvíjejí nové, často velice překvapivé vztahy. Jako příklad můžeme uvést překonávání známé alelopatie (druhová nesnášenlivost) mezi ořešákem a ostatními druhy. Třeba hlošiny, kterým tento „obtížný soused“ nijak nevadí, se tak mohou stát výbornými nárazníkovými rostlinami, které umožní vysazovat sady v nových druhových kombinacích.

Foto: Shutterstock

Muďoul trojlaločný, pawpaw

asimina triloba

Nápadnější ovocný druh z tropické čeledi láhevníkovitých se pyšní neobvyklými květy hnědofialové barvy. I když má nároky podobající se jabloním, je náročnější na teplo (pochází z Floridy) – plody pak lépe vyzrávají. Objevují se v trsech, velikostně by se daly přirovnat k papáje. Pawpaw má jedno velké minus (z něhož pro domácí pěstování naopak vytěžíte velké plus): slabá slupka neumožňuje transport ovoce. Plody se tedy pro komerční účely sklízí nedozrálé. Na zahradě tak můžete ochutnat luxus plně vyzrálé chuti, která leží na pomezí manga, banánu a ananasu. Měkké, na zem opadané plody ideálně vyjídejte lžičkou, podobně jako kiwi. Po rozkousání se semena stávají jedovatými, ale jinak neškodí a bez problémů procházejí trávicím traktem.

Tipy pro pěstování: Pro dobré opylení se doporučuje pěstovat dva stromy, půda by měla mít dost živin i vody. Opylení obstarávají brouci nebo mouchy. Včely muďoul neláká – co si budeme nalhávat, tuhé, neobvykle vybarvené květy prostě smrdí. Stromky se prodávají naroubované, pravokořenné tvoří spoustu kořenových výmladků. Pozdě raší a rozkvétají, díky čemuž unikají riziku, že je poškodí jarní mrazíky.

Foto: Shutterstock

Fíkovník smokvoň

ficus carica

S posunem charakteru počasí se objevují i druhy, jejichž domovinu bychom našli o mnoho jižněji. Velmi dobře se aklimatizovaly fíky, i zde si už můžete objednat a vysadit různé šlechtěné kultivary. S rozšířením areálu pěstování se objevují i stále hojnější zkušenosti pěstitelů. Jako spolehlivě mrazuvzdorné (do -15 °C) se prodávají odrůdy ‚Dalmatie‘, ‚Ice Crystal‘, ‚Dotatto‘ nebo ‚Brown Turkey‘. Plody obvykle dozrávají průběžně po celé léto, poškozené výhony dobře obrážejí.

Tipy pro pěstování: Mladé rostliny mají sklon k větší choulostivosti, proto si dejte záležet, ať je dobře zazimujete (nebo je v prvních letech pěstujte v květníku, který lze přenést na chráněné místo). Starší exempláře snesou i silnější mrazy, kolem dvaceti pod nulou. Musí ale jít o kratší chladnou etapu, dlouhé týdny nevydrží.

Foto: Shutterstock

Myrobalán třešňový

prunus cerasifera

Myrobalán se využívá jako vůbec nejčastější podnož pro roubování švestek. Pokud uhynuly, podnož často na místě zůstala a začala růst podle svého. Lidově se myrobalánu říká i špendlík (ale pozor, pravý moravský špendlík se dá odloučit od pecky, zatímco podnožový ne). Klidně můžete na cestách objevovat nejrůznější druhy – některé jsou ranější, jako třeba renklódy a mirabelky, jiné dozrávají v září, podobně jako švestky. Rozhodně se jedná o nedoceněné ovoce volné krajiny, ze kterého se dají dělat džemy, rosoly nebo jiné dobroty, ale plně dozrálé ho můžete i přímo jíst.

Tipy pro pěstování: Potřebují čas, aby plně dozrály – pozor, není to totéž, jako když se vybarví. Zajímavé a chutné typy se dají vysévat přímo z nových pecek, můžete je ale i nechat přejít mrazem. Rostou prakticky kdekoli, pokud tam mají dost slunce.

Foto: Shutterstock

Aktinídie význačná, kiwi

actinidia arguta

U nás pěstuje už řadu let, třebaže má asijský původ. Výborně dokládá, že pokud druh zaujme a dá se pěstovat, byť s určitým omezením, stane se pro šlechtitele výzvou a za jedno či dvě desetiletí (což je ve šlechtění ekvivalent mžiknutí oka) se objeví nové, výkonné a zajímavé odrůdy. Jde o dvoudomou rostlinu, vždy tedy potřebujete samčího opylovače (‚Tomuri‘, ‚Weiki‘, ‚Prince Jumbo‘), jeden stačí i na osm samičích rostlin (může se jednat i o různé odrůdy). Některé druhy pocházející z A. kolomikta jsou sice částečně samosprašné, vždy ale uděláte lépe, když si „kluka“ vysadíte.

Tipy pro pěstování: Jako liány potřebují aktinídie dvě věci – oporu a pravidelný řez. Bez něho mají znatelně méně plodů, keře zůstanou husté a málo prosvětlené, snadněji namrzají. Potřebují místo, kam jde slunce i na konci sezony, řada z nich dozrává až v září.

Foto: Shutterstock

Zimolez kamčatský

lonicera kamtschatica

Jde o první ovoce, které na zahradě dozrává, v teplých oblastech se sklízí už na konci května. Vzhledem ke svému původu se vyznačuje velkou odolností k nízkým teplotám, květy vydrží i minus 4 °C, keře i desetinásobek. Na rozdíl od borůvek nepotřebuje kyselou lesní půdu, stačí i neutrální a roste také v mírně vápenité. Nejvíce plodů sklidíte na úrodné vlhké půdě. I v tomto případě se jedná o cizosprašný druh. Objevují se nové odrůdy s většími plody, například ‚Giants Hearts‘ a ‚Boreal Beast‘, tradičně protáhlé sklidíte z odrůdy ‚Blue Banana‘. Tipy pro pěstování: Nižší keře se vysazují do pásů, dorůstají velikosti keřového rybízu. Výborně doplňují sortiment. Vyplatí se, když je při dozrávání plodů zakryjete sítí, aby se ovoce nestalo potravou pro ptáky.

Tipy pro pěstování: Jako liány potřebují aktinídie dvě věci – oporu a pravidelný řez. Bez něho mají znatelně méně plodů, keře zůstanou husté a málo prosvětlené, snadněji namrzají. Potřebují místo, kam jde slunce i na konci sezony, řada z nich dozrává až v září.

Svída japonská

cornus japonica

U této dřeviny se můžete setkat i s označením dřínovka japonská. I když botanicky k dřínům patří, naše červené lesklé dřínky příliš nepřipomíná. Plody se totiž podobají jahodám na stopce, mají růžový hrbolatý povrch. Konzumují se jako liči – nepoživatelná slupka se odřízne a rosolovitý obsah se vysaje. Chutí připomínají banán. Peckovičky nejsou velké, dorůstají asi do dvou centimetrů.

Tipy pro pěstování: Jako primárně ovocnou dřevinu si ji asi nevysadíte, ale může se stát součástí skupiny jedlých dřevin. Určitě vás nadchne její jarní podoba – v době květu zaujmou nápadné bílé listeny, vroubící drobné květy. Na podzim se krásně vybarvuje, listí zůstává na větvích dlouho. Nevyhovují jí extrémní půdy se zásaditým pH, za ideální se považuje pH neutrální nebo slabě kyselé. Těžkou jílovitou půdu naopak toleruje. V první fázi roste slabě, a proto se jí musíte věnovat – nenechat ji zarůst a za sucha zalévat.

Foto: Shutterstock

Kdouloň

cydonia oblonga

Kdouloň se odjakživa používala v ovocnářství jako podnož pro hrušně. Je to ale svébytný ovocný druh, jenž se dokonce považuje za pramáti všech marmelád – to poznáte podle jejího portugalského označení „marmelo“. Jde o krásný strom s velikými květy (větší než jabloňové), plody můžeme popsat jako veliké ochmýřené malvice podobné baňatým hruškám. Krásně voní, proto se jimi často prokládalo prádlo. Dají se skladovat až pět měsíců. Dříve se díky vysokému obsahu pektinů a neopakovatelné chuti přednostně využívaly pro výrobu aromatických marmelád a kompotů. Dnes se vzhledem k chuťově výborným odrůdám (maďarská ‚Bereczki‘, turecká ‚Citronová‘, polská ‚Ludovitz‘ nebo americká ‚Robusta‘) vrací i konzumace syrových plodů, mají sladkou a šťavnatou dužninu.

Tipy pro pěstování: Třebaže jde o samosprašnou rostlinu, za vhodnější se považuje pěstování kdouloní ve dvou, aby se dobře opylily. Plody dozrávají až na přelomu září a října, s výsadbou tedy neuspějete ve vyšších polohách, kde zima přichází brzy. Z tohoto důvodu jí také vybírejte plně osluněné místo.

Velkoplodé hlohy

crataegus

Pěstují se hloh slivoňolistý s červenými plody (Crataegus persimilis) a hloh středomořský (Crataegus azarolus), který má hložinky žluté. Ve srovnání s domácími druhy dorůstají několikanásobné velikosti. Plody se využívají pro výrobu likérů a na zavařování, dají se jíst i čerstvé. Představte si mnohem šťavnatější ovoce, než jaké získáte z domácího hlohu, který mívá moučnaté a poměrně suché plody. Ale i v tomto případě se mohou pyšnit léčivými vlastnostmi.

Tipy pro pěstování: Všechny hlohy mají rády teplé otevřené místo s dostatkem slunce. Dají se vysazovat jako živé ploty, regenerují i po okusu zvěří, řez vyžadují jen minimální.

Morušovník

morus nigra, morus alba

Toto ovoce asi nemusíme dlouze představovat, na Moravě a na Slovensku (odrůda ‚Trnavská‘) se v teplých oblastech vysazuje modrá i bílá verze morušovníku. Plody velmi silně barví, proto se dříve používaly jako barvivo do potravinářských výrobků. I když jde o pěkný strom, pozor na tuto vlastnost – barví nejen potraviny, ale třeba i nábytek, dlažbu nebo cokoli, co pod dřevinu v době dozrávání postavíte. Z toho důvodu se častěji pěstují bílé odrůdy, typicky ‚Bianco‘ nebo ‚King of White‘ s výrazně prodlouženými plody, které připomínají klasy nebo jehnědy. Z novinek zase zaujme růžová ‚Rosso‘. Chuť bývá sladká, nicméně trochu mdlá. Stromy moruší jsou dlouhověké a krásné, vysazují se i jako okrasné. Velmi pozdě raší, proto se v okrasné zahradě podsazují jarními trvalkami nebo cibulovinami.

Tipy pro pěstování: Půda vyhovuje morušovníku spíš lehká a záhřevná, stromy se tvarují jen minimálně, silně roní mízu. Výborná kombinace ekozahradníků? Vysadit moruši k výběhu drůbeže. Opadané plody nemusíte sbírat, široká koruna v létě zastíní dvorek. Druhý tip spočívá ve vysazení společně s vinnou révou – moruše mají fytosanitární účinek, a zajistí tak révě lepší zdraví.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock