Co pěstovat? Řiďte se typem půdy

Šikovný zahradník umí pěstovat všechno. Úspěšný zahradník si ale vysadí to, co se mu nejlépe daří. A kde vzít klíč k tomuto úspěchu? Vyberte, která plodina vám dá v konkrétních podmínkách zahrady největší úrodu.

Foto: Shutterstock

Půda je základ

Třebaže už na její typ a kvalitu nejsme tak vázání jako naši dědečkové, pořád kvalita půdy významně ovlivňuje, co můžeme pěstovat. Samozřejmě lze přírodní „nastavení“ zahrady cíleně obejít a pořídit si samozavlažovací truhlíky či v poslední době velmi oblíbené vysoké záhony, ale do nádob nedáte celou zahradu. Ve volné půdě budete vždy pěstovat trávník, květiny nebo dřeviny.

Trocha pedologie nikoho nezabije…

Půdu můžeme popsat jako velmi složitý přírodní produkt. Ovlivňuje ho hornina a geologické podloží místa vzniku, obsah organické složky, půdní kyselost i velikost půdních zrn a podíl jednotlivých složek. Rozeznáváme mnoho druhů a typů půdy s různým potenciálem pro pěstování rostlin. Pro zemědělské účely se pracuje s pojmem bonita půdy, což označuje její úrodnost. Na zahradách si vystačíme s tím nejzákladnějším rozdělením, a sice na půdní typy – tedy lehkou, střední a těžkou. Potíž představují logicky extrémy pomyslné škály, tedy půda lehká a těžká. Půda střední se navzdory obyčejnému názvu považuje za optimum, tedy nejvhodnější variantu pro pěstování rostlin, která má minimum omezení (prakticky jen pH posunuté výrazně mimo žádoucí hodnoty 6,0–7,5).

Lehká půda (písčitá, písčito-hlinitá)

Říká se jí i půda nevyvinutá, často je půdní profil mělký. Má vyšší podíl písku a méně částic jílovitých a hlinitých. Po smáčknutí v dlani se rozpadá i ve vlhkém stavu.

Klady: Rychle se prohřívá, velmi snadno se připravuje – ryje, okopává a pleje.

Zápory: Neudrží dlouho vodu, ani hnojiva, podléhá vodní i větrné erozi.

Jak s ní zacházet?

Je třeba navyšovat její sorpční schopnost pravidelným zarýváním organické složky (zelené hnojení), zalévat menšími dávkami vody, používat malé dávky všech typů hnojiv, také chránit její povrch mulčováním, zelené hnojení i organická hnojiva zarývat na jaře. Lehká půda by nikdy neměla zůstávat obnažená, bez pokryvu. Lehce zpracovatelná a záhřevná půda si říká o rychlé střídání plodin s kratší dobou pěstování, je proto na místě být připraven a mít zásobu sazenic nebo semen pro dosévání.

Co se na ní daří:

Zelenina: Dobře obstojí mělce kořenící plodiny, jmenovitě tedy saláty a všechna listová zelenina, hrášek a fazolky, kedlubny. Lehká půda je výhrou pro ranou zeleninu, neboť se velmi rychle na jaře prohřívá. Sklidíte z ní krásnou, čistou karotku či rané brambory i rané zelí, pole s takovou půdou se využívají pro produkci chřestu. Z plodové zeleniny je vhodná pro okurky polní i nakládačky, z dalších spíš papriky než rajčata. Nehodí se pro pěstování cibulové zeleniny v ploše – půda zůstává dlouho obnažená. Doporučuje se ji vysazovat s meziplodinou, která ji kryje. Z téhož důvodu zapomeňte na cukrovou kukuřici.

Ovoce: Pro pěstování stromků se písčité půdy příliš neosvědčily. Nejlépe obstojí typy roubované na slabě rostoucí podnože, jež nemají mohutný kořenový systém. Stromky ale musíte pravidelně zalévat a hnojit, výborně poslouží kapková závlaha. Teplá půda vyhovuje samozřejmě teplomilným druhům, hlavně broskvoním a meruňkám, také třešním. Sortiment můžete rozšířit ještě o borůvky, zimolez, jahodníky a drobné ovoce s výjimkou rybízu a angreštu (tyto druhy dávají přednost místům s větším podílem hlinité složky).

Těžká půda (hlinito-jílovitá, jílovitá)

Vývojově „stará“ půda má vysoký podíl velmi jemných částic, které po navlhčení vytvoří hutnou hmotu. Po smáčknutí vlhké hroudy v dlani získáte pevné útvary, které se vůbec nerozpadají, naopak, dají se tvarovat. Problémem je nedostatek vzduchu v půdě, což klade velké nároky na kořenový systém.

Klady: Udrží vodu, lze ji hnojit „do zásoby“, většinou je hluboká a úrodná.

Zápory: Špatně se zpracovává, lepí se na nářadí, na jaře zůstává dlouho studená, rozklad organické hmoty probíhá pomalu.

Jak s ní zacházet?

Potřebuje příznivé počasí pro přípravu, vzduch v půdě zajistí dostatek organické hmoty. Vyplatí se odříznout nadzemní část sklízených plodin tak, aby většina kořenů zůstala v půdním profilu – přispívají k dobré, drobtovité struktuře půdy (po košťálovinách, rajčatech…). Hnůj i organická hmota se zarývá na podzim, aby zbylo dost času na rozklad. Nehodí se pro výsadbu ozimých ani raných plodin.

Co se na ní daří:

Zelenina: Vynikající úrodu tady dají plodiny s dlouhou dobou pěstování, tedy košťáloviny, ale i pozdní mrkev, pastinák nebo zimní pór. Sklidíte z ní rovněž spoustu rajčat – sázejí se pozdě, půda už je zahřátá, silný kořenový systém proniká hluboko. Úspěšní budete i s pozdními bramborami nebo dýněmi, které zůstávají na místě až do podzimu.

Ovoce: Půda nikdy nesmí být podmáčená, s vysokou hladinou spodní vody. Těžší půda vyhovuje především jádrovinám, tedy jabloním, hrušním a kdouloním. Z peckovin budete úspěšnější se slivoněmi a méně náročnými višněmi, nikoli však s meruňkami a broskvoněmi. Moc se zde nebude dařit ani třešním. Z drobného ovoce vás potěší maliníky, také rybízy a angrešt. Oblíbené jahodníky, náročné na kyprou půdu, naopak budou rychle odumírat a málo plodit. 

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock