Co v zimě nadělit zvířatům?
Mají srst či peří, přesto patří mezi naše blízké. Ať je chováme v domě, nebo na zahradě, přejeme si, aby se v naší péči měli co nejlépe. Čím tedy o svátcích potěšit a obdarovat zvířecí členy […]
Mají srst či peří, přesto patří mezi naše blízké. Ať je chováme v domě, nebo na zahradě, přejeme si, aby se v naší péči měli co nejlépe. Čím tedy o svátcích potěšit a obdarovat zvířecí členy domácnosti?
Znáte psí mazání?
Psi mají mimořádně odolné tlapky, pro ťapkání po zasoleném chodníku je však příroda nevybavila. Technická sůl packy vysušuje a leptá, může tedy vést k podráždění, nebo dokonce i k závažnějším problémům. Chlupy mezi polštářky situaci paradoxně ještě zhoršují, neboť se v nich sůl déle drží.
Když pomineme omytí tlapek po návratu z procházky (které by mělo být samozřejmostí pro každého pejskaře), o stupeň lepší ochranu nabízejí speciální masti pro psí tlapky. Některé se aplikují před venčením, jiné až po příchodu domů, v každém případě jejich složení počítá i s variantou, že si pes může tlapy olizovat, proto mu nijak neuškodí. Krémy, které chrání psa před solí, však obsahují hydrofobní látky, které snadno neodplaví ani rozbředlý sníh, natožpak psí jazyk.
Pokud se vám nechce pořizovat pejskovi speciální mast, poslouží i hutný kokosový olej či bambucké máslo, které před vetřením lezce nahřejete v dlaních. Použít se dá i libovolný jiný rostlinný olej. Promaštění zmírní také tvorbu ledových hrudek na srsti mezi polštářky, které se často tvoří za mrazu. Nemusíte se bát, že by se vašemu kamarádovi namaštěné packy klouzaly – jejich drsný povrch namaštění zcela nezmění, a především mají super protiskluzové vybavení, a to drápky. Dokonalou ochranu poskytnou i speciální neoprenové botičky, ale ty každý chlupáč nesnese snese. Hodí se tedy jako dárek spíše pro psy, kteří už v minulosti trápila mimořádná citlivost tlapek.
Místo kolečka raději šplhací hrad
Vlastníte křečka, myš či potkana, a hledáte pro svého šplhajícího hlodavce vhodný dárek od Ježíška? Nenechte se zlákat k pořízení notoricky známého běhacího kolečka – někteří mazlíčci na něm mohou získat až nezdravou závislost, nebo si poškodit ocas. Přes zimu malé hlodavce nejlépe zabavíte prolézačkou, houpačkou a žebříčkem – a pokud se rádi věnujete kutilství, miniaturní hřiště pro křečky, myši nebo potkany zvládnete vyrobit i sami, ze starého oblečení, provázků a zbytků dřeva.
Když chcete kočce dát svobodu…
O kočkách se říká, že mají velmi výrazné individuality, ale téměř pro každou z domácích šelem platí, že bude nejšťastnější, když jí dovolíte chodit dovnitř i ven podle libosti. Umožní jí to speciální kočičí dvířka, která díky záklopce na magnety snižují únik tepla na minimum. (Podobná, jen větší, případně poslouží i psovi.)
Ale pozor, venku lovecké hry obvykle odnášejí ptáci, pro něž kočka představuje velkou ekologickou hrozbou. Jakožto domácí zvíře nepatří do přirozeného koloběhu, má oproti opeřencům nefér výhodu. Aby při svých toulkách po zahradě neškodila, její neblahý dopad můžete zmírnit bezpečně umístěným krmítkem, budkami a speciální rolničkou, která se cinkáním ozve při skoku, a může tak ptáky zavčasu varovat. Než kočce pomocí dvířek rozšíříte teritorium i na zasněženou zahradu, ujistěte se, že jí pro pobyt venku nechybí trochu otužilosti ani potřebná očkování.
Zvonek, rolničku, nebo rovnou ptačí strom?
Papoušci se svými nároky v lecčems podobají psům. Potřebují partnerství. Tvoří věrné a nerozlučné páry na celý život. Pokud nemají ptačího partnera, musíte jim ho nahradit. Přijmou vás ochotně a budou vám po ptačím projevovat lásku. Potřebují však soustředěnou pozornost nejméně několik hodin denně. Proto je lepší chovat pár, u menších druhů i skupinu. Případně si můžete nejprve pořídit jednoho opeřence, v klidu ho ochočit a poté mu dopřát společnost jeho druhu. Zůstane přítulný i k vám, více než ostatní, ale nebude strádat ve vaší nepřítomnosti.
Kromě společnosti, drbání a komunikace milují papoušci i hru, při níž prokazují neuvěřitelnou vynalézavost. V papouščí kleci či venkovní voliéře by neměly chybět různé houpačky, provázky, žebříky. Papoušci výtečně šplhají a akrobacii si očividně užívají. Dále uvítají závěsné hračky, které ozobávají, a rádi také zvoní na zvonečky. Milují i kuličky například s roličkou uprostřed, které dovedou kutálet po stole. (Hračky ke kutálení ale musí být tak velké, aby je zvědavý papoušek nespolkl). A skutečně velkorysý dárek? Ptačí strom, vytvořený z pravých větví či tyče a mnoha bidýlek, bohatý i na hrací prvky. Může být umístěn ve voliéře, ale i volně v bytě blízko klece.
Mrzne? Vylepšete slepicím jídelníček!
Slepice tráví na zahradě léto i zimu. Aby ve zdraví překonaly zimní nepohodlí, potřebují vedle izolovaného (a zároveň dostatečně větraného obydlí) také energeticky vydatné jídlo, které pokryje zvýšený výdaj energie. V zimě jim proto dopřávejte krmení po celý den, a přidejte i nutričně bohaté lahůdky, třeba slunečnicová semena nebo ořechy. Pokud vám v kuchyni zbyly odřezky masa včetně tučného, slepice se po nich vrhnou jako divé. Vzhledem k menší pestrosti zimní stravy radíme, ať vylepšíte běžnou krmnou směs o vitamíny pro drůbež. Chybějící travičku můžete nahradit sušenými kopřivami, které rozdrolíte do krmi. Nebo odhrňte sníh a slepicím tak odkryjte čerstvou zelenou trávu.
Když uhodí silné mrazy, mohou kohoutům i slepicím namrznout jejich výstavní hřebínky a lalůčky – především proto, že si je při pití namočí. Pokud si nabízenou péči dají líbit, můžete jim hřebínky i lalůčky promazat olejem. Druhá, jednodušší možnost? Nalijte jedlý rostlinný olej do nádoby s vodou tak, aby tenká vrstvička pokryla hladinu. Drůbež si pochutná a při pití si zranitelné části sama namastí.
Nejlepší dárek? Zimní lázeň a suchá sláma
Pro zimní jídelníček kachen, včetně oblíbených indických běžců, platí stejná doporučení jako pro slepic. Potěšíte je slunečnicovými semeny, můžete jim přilepšit i ořechy, na rozdíl od slepic si je však nerozklovají samy, takže jedině nadrcené. Zatímco slepicím stačí voda k pití, kachny nutně potřebují koupel, a to i v zimě. Peří mají dokonale promaštěné mazem z kostrční žlázy, na čemž každodenně důkladně pracují – potřebují však spláchnout nečistoty.
Pokud jezírko zamrzlo, poskytněte jim každý den káď s vodou, do které budou mít snadný přístup. Nemusí být hluboká, s požitkem se ocákají i v deseti centimetrech vody. Po koupeli by měly kachny mít možnost uvelebit se na seně nebo na slámě. Suchá podestýlka nesmí chybět ani v krytém příbytku, kde tráví noc. Koupel nemusí mít v zimním období k dispozici 24 hodin denně, zato vodu na pití ano. Pokud mrzne, vložte pod hrnec s vodou topnou podložku pod napáječky.
Obnovit dýchací otvor? Ano, ale potichu!
Pokud v jezírku chováte ryby, nebo v něm dokonce přezimuje vodní želva, potřebují od vás pouze dvě věci – klid a dýchací otvor v hladině. Čím větší otvor vyrobíte, tím intenzivnější výměnu plynů umožní, čímž prospěje čistotě vody a komfortu jejích obyvatelů. Ve stavu zimní letargie, ve které se nacházejí, mají spotřebu kyslíku menší, ale úplně bez něj se neobejdou.
V hladině proto udržujte dýchací otvor – buď termostatem s plovákem, čeřením, nebo pravidelnou obnovou pomocí hrnce s horkou vodou. Led nikdy nerozbíjejte, hluk a otřesy by spícím rybám mohly vážně ublížit. Jako doplněk poslouží i otýpka stébel nebo větví (skvěle se hodí dutý bez), kterou necháte částečně vyčnívat z vody. Umožní skromnou, přesto cennou výměnu plynů.
Text: Viola Martinková, foto: Shutterstock