Devatero kouzelných dvouletek

Vysoké, atraktivní krásky i křehké, něžné květinky. Co mají společného? Jeden rok se připravují, v dalším zahýří barvami a připraví velkolepou podívanou.

Foto: Shutterstock

Dvouletky vynikají výjimečnou krásou a půvabem. Dávají si však načas. Stávají se tak odměnou pro předvídavé pěstitele, kteří v létě zasejí a v dalším roce se radují z květů. Díky profesionálním zahradníkům však zkrátka nepřijdete, ani když jste si na tyto nevšední květiny loni nevzpomněli (nebo pokud nemáte čas ani prostor na jejich předpěstování). Mnohé se dají zakoupit jako nakvétající či již kvetoucí a rovnou sázet do nádob i na záhony. K dostání dnes bývají nejen běžné macešky a sedmikrásky, ale i sazenice obřích dvouletek, topolovek či náprstníků – buď v květináčích, nebo jako prostokořenné sazenice, které máte ihned vysadit.

Foto: Shutterstock

Topolovka růžová (Alcea rosea)

Dorůstá do dvoumetrové výše, její štíhlé stvoly jsou obaleny květy, které se rozvíjejí postupně od července do října. Největší oblibě se těší topolovky v pastelových barvách, ale můžete si vybrat i temně fialové, jednoduché i plné. Patří mezi pevné a odolné rostliny, ovšem silný vítr je poničit může – najděte jim závětří, nebo dopřejte jednoduchou oporu. Nejlépe vyniknou ve skupině, ale pozor – přes štíhlý vzhled mají širokou přízemní růžici listů, dopřejte jim proto nejméně třiceticentimetrové rozestupy. Ocení hojnost slunce, propustnou, ale výživnou půdu, dostatek kompostu a přihnojování. Z jedlých, léčivých květů si můžete připravit nálev hojící sliznice dýchacích i trávicích cest, nebo podrážděnou kůži.

Foto: Shutterstock

Náprstník červený (Digitalis purpurea)

Další vysokou, štíhlou a oslnivě kvetoucí dvouletkou je náprstník. Na rozdíl od topolovky ho zkrášlují silně jedovaté květy, které si bez obav mohou užívat jen čmeláci – přilétají zdaleka, když náprstníky počátkem léta postupně nakvétají. Přitom tato dvouletka paradoxně patří mezi léčivé rostliny! V přírodě rostou často na pasekách a při okrajích lesů – i plané vypadají nádherně, a což teprve prošlechtěné zahradní variety. Daří se jim v mírně vlhké a spíše kyselejší, kypré, na humus bohaté půdě. Můžete je vysadit na plné slunce i do polostínu.

Foto: Shutterstock

Měsíčnice roční (Lunaria annua)

Až metr vysoká, větvená rostlina si získala srdce pěstitelů především pro své ploché, okrouhlé plody, které po dozrání působí, jako by je někdo vyrobil ze stříbřitého papíru. Zdobí zahradu i v zimě a pěkně se vyjímají i v suchých vazbách. Ovšem i květenství měsíčnice potěší, a nejen oko, ale i nos – fialové, bílé či růžové květy krásně voní. Rozvíjejí se v květnu a červnu. Rostlina potřebuje vlhčí, výživnou, na humus bohatou půdu. Daří se jí v polostínu, kde krásně vyniknou bíle kvetoucí odrůdy s panašovanými listy.

Foto: Shutterstock

Sedmikráska (Bellis perrenis)

Perrenis znamená vytrvalý, a planá sedmikráska chudobka, půvabná, nenáročná léčivá bylinka, vytrvalá skutečně je. Mezi víceleté řadíme i její šlechtěné formy s většími úbory, které budí dojem plnokvětosti díky zmnoženým jazykovitým květům. Pěstují se však jako dvouletky, jelikož právě druhým rokem mívají nejbohatší květy. Pokud je vysadíte do záhonu, vydrží i do dalších let, ale květní úbory se budou postupně navracet k původní, skromné podobě. Hodí se ale i pro pěstování v nádobách, truhlíky oživí časně zjara i v létě. Ocení slunce a propustnou půdu, v polostínu kvetou méně.

Foto: Shutterstock

Pomněnka lesní (Myosotis sylvatica)

Ohledně dvouletosti si pomněnka stojí podobně jako sedmikráska. Planá předchůdkyně šlechtěných variet je vytrvalá a do dalších let přežijí i zahradní pomněnky, potěší vás ovšem menšími a řidšími květy. Kvetou od března do května a dají se hezky zkombinovat s jarními cibulovinami – především s tulipány tvoří okouzlující duo. Hodí se i do nádob, pomůžou vám vytvořit jarní „obrubu” záhonů a oživit podrost dřevin. Mají rády vlhkou, avšak propustnou, výživnou půdu a slunce nebo polostín. Vybírat můžete odrůdy s květy modrými, růžovými, či bílými, v rozmanitých výškách.

Hvozdík vousatý (Dianthus barbatus)

Pro květinu našich babiček platí to samé, co pro sedmikrásku a pomněnku – může vydržet více sezón, nejoslnivěji však kvete ve své první. Především pokud hvozdíku dopřejete slunce a propustnou, výživnou a humózní půdu. Květy se rozvíjejí od června do října a krásně voní. Na výběr se nabízí mnoho variet s květy pestrými i jednobarevnými, rostliny mohou být vysoké od 30 do 70 cm. Nové, rychle rostoucí variety při časném předpěstování kvetou dokonce již prvním rokem.

Foto: Shutterstock

Chejr vonný (Cheiranthus cheiri)

Říká se mu též zimní fiala či trýzel. Květy zářivých teplých barev sladce voní po medu, zlepší vám náladu a lákají motýly z celého okolí. Nejlépe vyniknou ve větších skupinkách, vyšší odrůdy (mohou dorůstat 25-75 cm) se hodí i k řezu – ve váze provoní celý pokoj. Nejlépe chejr kvete na sluníčku, ve výživné, propustné půdě bohaté na humus. Svědčí mu také vápník. Pokud rostoucí sazeničky zjara zaštípnete, budou se bohatě větvit. Za mírných zim původně jihoevropská rostlina přežije a postupně dřevnatí. Pokud chejr pěstujete ze semena a sazeničky necháte přezimovat venku, vyžadují důkladnou ochranu.

Maceška zahradní (Viola x wittrockiana)

Květy macešek nabízejí skutečně velkorysý výběr barev a jejich kombinací. Mohou být až 9 centimetrů velké, rozverné i elegantní, zářivé i decentní. Navíc se dají jíst a jsou zdravé! I z obyčejného pokrmu vytvoří oslavu jara, stačí je použít jako jedlou ozdobu. Sklízením květů macešku přimějete k násadě dalších, takže není třeba jimi šetřit. Bohaté kvetení podpoří také propustný, stále mírně vlhký substrát a hojnost živin. Většina macešek roste vzpřímeně do výšky 30 centimetrů, podařilo se ale vyšlechtit i převislé variety. Kvetou již časně zjara a nevadí jim chlad, svěží povětří naopak prodlouží dobu kvetení.

Starček přímořský (Senecio bicolor)

Stříbřitá rostlina vykvétá rovněž až druhým rokem od výsevu. Na rozdíl od předchozích druhů však záhony a truhlíky zdobí již v prvním roce života – právě pro dekorativní, plstnaté listy si získala popularitu mezi zahradníky. A dekorativní zůstává i v zimě, listy vypadají krásně i po uschnutí. Mírnou zimu může starček dokonce přežít. Podmínkou je dokonale propustný substrát, který mu spolu s dostatkem slunce svědčí i v létě.

Text: Viola Martínková, foto: Shutterstock