Dračíky jako teplomilné trvalky i velkolepé letničky

Poměrně rozsáhlý rod dračíků (Penstemon) nepatří k často pěstovaným, což je bezesporu škoda – nabízí totiž celou řadu zajímavých, dlouho kvetoucích druhů.

Foto: Shutterstock

V evropské přírodě byste květy připomínající bájné sedmihlavé tvory hledali marně – pochází ze Severní Ameriky a Mexika, kde na ně nejčastěji narazíte na slunných kamenitých místech. Hodně se pěstují v Anglii, vyhovuje jim tamní mírná zima. Řada dračíků ale dobře obstojí i u nás: do choulostivosti mají daleko, a když jim zajistíte teplé chráněné stanoviště s lehčí, humózní půdou, spokojí se s běžnou ochranou. Třebaže se nejvíce podobají zvonkům, patří do čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), stejně jako třeba výrazný hledík, lnice, náprstník nebo rozrazil.

Foto: Shutterstock

Dračík hartwegův, syn. jenotina

Penstemon hartwegii

Nabízí se i jako trvalka, ale častěji se řadí k letničkám. Až třičtvrtě metru vysoká květenství s velkými zvonkovitými květy se pyšní širokou škálou barev: ve směsi osiva najdete růžové (‚Phoenix‘), bílé i červené (‚Polaris Red‘) či fialové (‚Superstar‘), zpravidla s bílým jícnem. Některé novější kultivary se pěstují jako krátkověké trvalky, odolají mírným mrazům (cca do – 8 °C). Pokud se vysazují do nádob a zimují doma, vykvétají opakovaně. Preferují slunečné stanoviště s lehčí, humózní půdou.

Tipy pro pěstování: Vyplatí se, když ho vysejete v únoru a březnu do truhlíků, v úvahu ale přichází i dubnová varianta umístěná přímo ven – potom ale rozkvétá až o prázdninách. A pozor: klíčí dlouho, až tři týdny.

Foto: Shutterstock

Dračík vousatý

Penstemon barbatus

Spojuje v sobě všechny výhody skupiny: je vyšší, kolem 40 centimetrů, dlouho kvete (od července do září) a má širokou barevnou paletu. Vaši zahradu tak může zpestřit červený (‚Nanus Rondo‘), růžový (‚Pristine Lila Purple‘, ‚Dark Rose‘, ‚Garnet‘), modrý (‚Blue Shades‘), fialový (‚Violet‘) či čistě bílý (‚Pinacolada White‘) kultivar. Má svěže zelené, lysé listy, které pěkně kontrastují se sytě barevným bohatým květenstvím. Spolehlivě přežije mráz, hodí se ale i do nádob a do smíšených záhonů.

Tipy pro pěstování: Jeho nároky se nijak neliší od většiny dračíků: potřebuje teplé místo s lehkou, kyprou půdou bohatou na živiny. Snese i teploty klesající pod – 20 °C, čím sušší půda, tím odolnější.

Foto: Shutterstock

Dračík jehlicolistý

Penstemon pinifolius

Neobvyklá podoba pomůže k tomu, že jej bezpečně poznáte. Jde o stálezelenou, kompaktně rostoucí trvalku, která tvoří husté polokulovité trsy. Nese jemné jehlicovité listy, na první pohled vás ale spíše zaujmou úzké trubkovité květy – původně měly šarlatovou barvu, ale setkáte se i se sírově žlutými (‚Mersea Yellow‘). Není příliš vysoký, dorůstá asi do čtvrt metru. Mrazu odolá spolehlivě, pouze musíte v zimě pohlídat, aby nedošlo k přemokření, což platí pro celou řadu skalniček. Pomůže dobrá drenáž a lehký, propustný substrát.

Tipy pro pěstování: Nejlépe uspěje na slunných, suchých skalkách nebo štěrkových záhonech. Aby si uchoval kompaktní tvar, nezapomeňte jej po odkvětu sestřihnout. Vydrží kvést od června až do září.

Foto: Shutterstock

Dračík srstnatý, syn. dračík chlupatý

Penstemon hirsutus

Nižší trvalka se stálezelenými vejčitými listy je celá jemně ochlupená. Zdobí ji růžovobílé nebo modravě bílé (odrůda ‚Pygmaeus‘) zvonkovité květy, jenž visí dolů. Tento dračík dorůstá asi do třiceti centimetrů. Při dobré péči, která zabrání zimnímu přemokření, vám vydrží dlouhé roky a přečká i mrazy. Nejlépe se mu daří na slunných skalkách, které ozdobí od června do srpna. Dobře se uplatní v popředí trvalkových záhonů s jižní orientací, umí vytvořit pěkné, řadu týdnů kvetoucí porosty.

Tipy pro pěstování: Rostlina nesnáší těžkou a zamokřenou půdu, potřebuje dobré drenážování. Výborně prospívá na suťových teráskách nebo i ve větších korytech.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock