Dýně nejsou cukety

I když se botanicky řadí do jednoho rodu, na první pohled jsou rozdílné. A to nejen odlišným využitím v kuchyni, trochu jinak se i pěstují. Využijte tedy naplno potenciál dýní i cuket a připravte jim ideální podmínky.

Foto: Shutterstock

Patří do veliké čeledi tykvovitých, společně s okurkami, a přišly k nám z Jižní Ameriky. Pokud se mluví o dýních, myslí se tím druh Cucurbita maxima, tedy dýně velkoplodá, která se původně využívala nejen ke skladování, ale také k produkci semen s cennými obsahovými látkami (Cucurbita maxima var. oleifera). Jiný druh, a sice Cucurbita pepo, se stal základem pro šlechtění cuket.

Připraveny na uložení?

I když se jednotlivé odrůdy a typy dýní liší tvarem i vybarvením, mají jedno společné – považujeme je spíš za potravinu, nikoli za zeleninu. Velkým rozdílem a současně i charakteristickým rysem je to, že se nesklízejí průběžně, ale jednorázově, až po dozrání na podzim. Dají se dlouho skladovat, vydrží i půl roku, tedy často do nové sklizně (musíte ale dodržet podmínku skladování v suché větrané místnosti, rozhodně tedy nepatří do vlhkého sklepa). Před napadením skládkovými chorobami je chrání tuhá kůra, tvar převládá kulatý. Pevná dužnina se nikdy nejí syrová, stává se základem pro polévky, přílohy, nebo i kompoty. Do této skupiny patří i protáhlá tykev muškátová a drobné okrasné tykvičky.

Foto: Shutterstock

Pěstujeme dýně

Na rozdíl od cuket rostou jako plazivé liány, z čehož jasně plyne, že potřebují prostor. Ve srovnání s cuketami mají méně mohutný kořenový systém i poměrně malé listy, dýňové šlahouny s nasazenými plody se však šíří do vzdálenosti několika metrů od místa výsadby. I když je zastřihnete za třetím plodem (jak se doporučuje pro jejich velikost a dozrávání), jediná rostlina zabere poměrně velkou plochu. Tím pádem se hodí tam, kde máte více místa, ideálně na záhumenky nebo přírodní zahrady, kde se na nějaký ten metr nehledí.

Na formální zahrádce vám asi nadělají spíše potíže: i když jim vyhradíte jeden vyvýšený záhon, plody budete sbírat mimo vytyčený prostor. Dýně kladou nižší nároky na půdu i zálivku, potřebují ji hlavně v první polovině léta, kdy nasazují plody. Později naopak ocení spíš méně srážek a dostatek slunce, aby pěkně vyzrály. Doporučuje se je zaštípnout za třetím plodem, ale když to neuděláte, rostlina si také poradí. Na zahradách se vysazují po jednotlivých rostlinách, na větší ploše pak ve sponu 0,3 x 1,5 m, vždy na slunné místo s vyhnojenou půdou.

Typy a odrůdy:

Menší: ‚Delician F1‘, ‚Hokkaidó‘, ‚Solor F1‘, ‚Blue Kuri‘, ‚Delica F1‘

Velké na skladování: ‚Moscata di Provenza‘, ‚Yellowboys F1‘ ‚Marina di Chioggia‘

Pro produkci semen s jemnou slupkou: ‚Eso F1‘, ‚Apetit‘

Tip odbornice: Nepatříte mezi milovníky dýní? Pěstujte typy s menšími plody, které se dají jednorázově zpracovat. Některé odrůdy mají plody i několik kilogramů těžké a vzhledem ke komplikovanému začlenění do jídelníčku se vám rychle přejí.

Foto: Shutterstock

Cuketa pro denní vaření

Tykev obecná (Cucurbita pepo) se naopak stala základem pro cukety a patizony, zeleninu určenou pro denní spotřebu a průběžnou sklizeň. I když se dočtete, že roste jako keříčková, ani ona nezůstává zcela na místě. Během sezony se postupně prodlužuje, v září měří stonek třeba metr. Z popisu si asi domyslíte, že cuketa naopak ocení, když bude mít vyvýšený záhon jen pro sebe. Na takovém místě se bude těšit i lepší kondici – zůstane mimo dosah slimáků, kteří by sem nalezli z okolního trávníku.

Už za dva tři týdny po výsadbě vytvoří veliké listy se silnými řapíky vlhké mikroklima, kam se tito škůdci stahují. Pokud pěstujete cuketu v rovině záhonu na polostinném místě, může mít problémy i se zahníváním plodů nebo jejich špiček už těsně po odkvětu. Ve srovnání s dýní má rostlina podstatně mohutnější vzrůst, a tudíž i větší nároky na živiny a zálivku. Ocení kvalitní kyprou půdu, ideálně doplněnou o vrstvu polorozloženého rostlinného odpadu, který při přípravě záhonu navrstvíte pod vrchní substrát – to má společné s okurkami.

Tento princip využívalo i dřívější, poměrně rozšířené pěstování na kompostu, kdy se opravdu vysazovala přímo na navršený opad, který se překryl vrstvou zahradní půdy. Nevýhody takového řešení? Splavování půdy za deště a přemíra živin, která stojí za hnilobou mladých plodů, slabým kvetením, a naopak bujným listovím.

Typy a odrůdy:

Žlutoplodé: ‚Goldline F1‘, ‚Gold Rush F1‘, ‚Bětka F1‘

Zelenoplodé: ‚Ambassador F1‘, ‚Black Beauty F1‘, ‚Startgreen F1‘

Pruhované: ‚Striato di Napoli‘, ‚Bush Baby F1‘

Kulatá: ‚Tondo di Piacenza‘

Foto: Shutterstock

Cukety na skladování? Ano!

Některé nové odrůdy cuket se už dají využít pro skladování, říká se jim také zimní cukety. Najdete je pod označením „acorn odrůdy“, což anglicky znamená „žalud“ – krátkým válcovým tvarem s žebrováním a výraznou špičkou opravdu připomínají plod dubu. Tento typ cuket si zachoval keříčkový růst, hodí se tedy i na záhon skromných rozměrů. Hledejte odrůdy ‚Jet Set‘ či ‚Table King‘. Kultivaru ‚Table Gold‘ se podobá i původně okrasná ‚Celebration F1‘. Její plody váží kolem 500 g a nepřesáhnou 20 centimetrů, růstově se nacházejí mezi dýněmi a cuketami. Některé acorn odrůdy mají poloplazivý růst, pak se doporučuje spon 1,5 x 0,3 metrů. A hlavní výhoda? Dají se konzumovat před plným dozráním podobně jako obyčejné cukety, a to dokonce i syrové.

Tip: Cukety se hodí i do vyšších poloh, pro plné vyzrání nepotřebují dlouhý slunný podzim. Výborně využijí i malé místo, pouze musíte pohlídat zálivku a kvalitu výživy, aby stále zakládaly plody. Pro rodinu stačí jediná rostlina, sklidíte z ní minimálně dvacet, někdy i třicet plodů za sezonu.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock