Exotické krásky botanické říše

Stačí mít jenom trochu otevřené oči, abychom mohli žasnout nad podivným světem rostlin. Některé působí obyčejně, jiné díky své okázalosti zaujmou na první pohled. I ty méně nápadné ale mohou překvapovat svými schopnostmi dělat z naší planety skvělé místo pro život.

Foto: Pavel Chlouba

Ficus elastica – Fíkovník

České jméno fíkovník může znít trochu zavádějícím způsobem, ale botanicky je správné. I keř přinášející známé jedlé fíky patří do stejného rodu jako rostliny, které obvykle v hovorové řeči označujeme počeštěným názvem fíkus. Fíkusy patří k nejznámějším pokojovým rostlinám, jenom těžko by se hledal někdo, kdo je vůbec nezná.

Vyznat se ve „fíkusech“ ale není jen tak. Ve volné přírodě tropického a subtropického světa jich roste více než 800 druhů, a to ještě existuje bohatá sbírka odrůd pěstovaných jako pokojové rostliny. Jedním z nejznámějších druhů pěstovaných u nás je Ficus elastica. Dnes má trošku pověst „retro rostliny“, kdysi se ale pěstoval opravdu často. Tento mohutný, široce rozložitý strom dorůstá až do výšky 30 metrů. Vytváří velké množství vzdušných kořenů, které zakořeňují do půdy a pomáhají rostlině udržovat stabilitu. V tropických zemích se jeho vzdušné kořeny občas používají k výrobě přírodních mostů přes malé řeky a údolí.

Foto: Pavel Chlouba

Swietenia macrophylla – pryskoň

Swietenia macrophylla, slyšeli jste to už někdy? Tímto názvem se označuje mohutný tropický strom, který se využívá jako zdroj mimořádně kvalitního mahagonového dřeva. Pochází z tropických lesů Střední a Jižní Ameriky, pro komerční účely se pěstuje i na jiných kontinentech. Hlavním důvodem pěstování je dřevo, které nachází velké uplatnění v řezbářství při výrobě nábytku a překližek. Kdysi se také (pro velikou odolnost k vodě) hodilo při stavbě lodí.

Mahagonové dřevo se snadno opracovává, jeho barevnost se mění postupně věkem. Využívá se také při výrobě hodin, různých dřevěných pouzder a obalů či při výrobě částí hudebních nástrojů. Pryskoň je vitální strom, který může místy dokonce vykazovat invazní potenciál. Slouží také jako stínící strom při zakládání kávovníkových a kakaovníkových plantáží (obě tyto rostliny musí růst v částečném stínu vyšších dřevin). Navzdory americkému původu zůstávají největšími dodavateli mahagonového dřeva Indie a Fidži.

Foto: Pavel Chlouba

Cananga odorata – Kananga vonná (ylang ylang)

Kdo miluje magické vůně, možná slyšel o rostlině lidově označované slovy ylang ylang. Stejným názvem se označuje i parfém velmi specifické, nasládlé vůně. Vůni přináší směs silic, které se získávají procesem klasické mokré destilace. Cananga odorata (latinské slovo odorata bychom mohli přeložit jako vonný nebo aromatický) je středně velký tropický strom se stálezelenými listy, původem z jihovýchodní Asie.

Největší atraktivitě se tato dřevina těší v období kvetení. Vytváří poměrně velké, žluté květy, které se vyznačují nebývalou vůní. Je snadnější této informaci uvěřit než vůni popsat slovy. Nejintenzivněji se projevuje v noci a nad ránem. V tomto čase se vůně květů (při správném větříku) může nést i desítky metrů od rozkvetlého stromu. Smyslné vůni kanangy se často připisují i silné afrodisiakální účinky. V lidové medicíně se používá proti svědění kůže či k léčbě kojeneckého průjmu. Výtažky z kůry léčí bolest zubů a potlačují migrénu.

Couroupita guianensis – Lončatník guyanský

Tyto obří, nápadné a krásné květy patří lončatníku guyanskému. Je to mohutný, velký strom exotického vzhledu, pochází z teplých pralesů Jižní Ameriky, ale pěstuje se jako rarita v tropických zahradách po celém světě. Vyznačuje se zvláštní vlastností – kauliflorií. Jedná se o schopnost některých dřevin vytvářet květy přímo z velkých větví a kmene. Hlavním důvodem kvetení přímo z kmene bývají velké a těžké plody, které by tenčí větvičky nemusely unést.

Lončatník vytváří velké množství květů, které hezky voní, aby přitahovaly opylovače. Z květů se vyvinou velké plody kulovitého tvaru – mohou mít v průměru až 25 centimetrů. Tomu odpovídá i hmotnost, jsou tak těžké, že by si s nimi tenké větve neporadily. Plody se sice dají jíst, ale pro nepříjemný zápach je místo lidí vyhledávají spíše zvířata, která jejich semínka roznášejí daleko od mateřského stromu. Velké kulaté plody daly dřevině lidový název – strom kanonových koulí.

Foto: Pavel Chlouba

Etlingera elatior – Etlingera vysoká

Etlingera vysoká pochází z jihovýchodní Asie, ale hojně se pěstuje v celém tropickém světě. Hlavním důvodem kultivace jsou její porcelánově vyhlížející květy. Ty se často objevují jako řezané na tržištích, aby zpříjemňovaly život tamním obyvatelům. Etlingera patří mezi vysoké byliny, často přesahuje dva metry.

Kromě krásy ale umí nabídnout mnohem více. Její květy – ještě ve formě poupěte – jsou jedlé, nejen jako smažené, ale i zasyrova. Stejně jako další rostliny z čeledi zázvorovitých (kam etlingera patří) se vyznačuje velmi specifickou vůní i chutí. Používá se proto jako koření, zelenina i přírodní deodorant. Má i řadu léčivých vlastností – osvědčila se při léčbě povrchových ran i proti bolestem středouší. Má silné antibakteriální účinky a prověřuje se i pro léčbu některých druhů rakoviny. Rod Etlingera je poměrně bohatý, zahrnuje více než stovku dalších druhů a u mnoha z nich bychom našli další léčebné vlastnosti.

Gigantochloa a ostatní velké bambusy

Rod Gigantochloa patří v říši bambusů k největším a nejmohutnějším vůbec. Vyskytuje se zejména v oblasti jihovýchodní Asie a zastupuje ho přibližně 60 různých druhů. Spolu s dalšími druhy obřích rozměrů patří tyto bambusy k nejrychleji rostoucím rostlinám světa. V období růstu se mohou jejich mladé výhonky prodlužovat i rychlostí přes 30 cm za den. Ty nejmohutnější dorůstají až do velikosti kolem 25 metrů, často až nad koruny stromů, jež rostou v jejich blízkosti. Ve stavu vyrůstání z půdy se bambusové výhonky dají konzumovat, proto se staly součástí typické východoasijské kuchyně.

Bambusy jsou důležitou součástí života mnoha národů. Mají široké využití ve stavebnictví, průmyslu i denním životě obyvatel všech společenských vrstev. Vyrábí se z nich papír, lešení, nářadí, nábytek, hudební nástroje… A v neposlední řadě i různé opory pro pěstování rostlin. Využívají se i jako cenný architektonický prvek v zahradách a parcích.

Foto: Pavel Chlouba

Eucalyptus – blahovičník, eukalypt

Blahovičníky řadíme mezi typické obyvatele Austrálie, jenom malé množství z více než 700 druhů roste mimo tento kontinent. Zahrnují různé exempláře, od menších keřů až po obrovské stromy. Velká většina z nich obsahuje silně aromatické látky, které se zpracovávají v potravinářském, parfumérském i farmaceutickém průmyslu. Specifická vůně eukalyptových listů má i silné odpuzující účinky vůči dotěrnému hmyzu. Ty se projevují zejména při teplém a slunečném počasí v místech bohatých blahovičníkových lesů.

Sluneční žár uvolňuje z listů prchavé aromatické látky, které hmyzu vadí. Jediná rostlina blahovičníku, umístěná někde v koutku obyváku, vám ale proti komárům a mouchám nepomůže. Blahovičníky často narůstají do impozantních rozměrů, některé rostou až do výšek atakujících hranici 100 metrů. Na fotografii pořízené v Anglii vidíte druh Eucalyptus dalrympleana, který krátkodobě zvládne přežít i teploty minus 15°C, obecně ale blahovičníkům mráz vadí.

Foto: Pavel Chlouba

Sterculia foetida – Lejnice

Zajímavou dřevinou tropické přírody je rod lejnice, který čítá více než stovku druhů rozšířených napříč všemi kontinenty s výjimkou Evropy. Jedná se o větší keře až stromy, které vytvářejí nejenom krásné (leč zapáchající) květy, ale také velmi neobvyklé plody. V případě lejnice je kromě rostliny samotné zajímavé sledovat i původ jejího jména. Byla pojmenována na počest Sterculia, římského boha hnoje a hnojení. I on už dostal do vínku nepříliš lichotivé jméno vycházející ze slova stercus (latinský výraz pro exkrement). Od latinského názvu Sterculia už nebylo daleko k českému jménu lejnice…

Ale pojďme radši k těm lepším stránkám této krásné rostliny. Její plody nesou jedlá semínka, chuťově prý připomínají jedlé kaštany. Jiný druh – Sterculia urens – se stal zdrojem přírodní gumy používané v potravinářství pod značkou E416. Toto „éčko“ se používá třeba jako zahušťovadlo majonéz nebo želé bonbónů.

Foto: Pavel Chlouba

Text a foto: Pavel Chlouba