Galerie za kamennou zdí

„Socha ze dřeva vám venku shnije, zatímco ta kamenná vydrží napořád,“ vysvětluje sochař Zdeněk Hůla, proč tvoří právě z tohoto materiálu. Kámen však nepoužívá jen při práci. V zahradě, která slouží jako galerie pod otevřeným nebem, z něj má postavené i krásné zdi.

V tom domě bydlel malíř a sochař Zdeněk Hůla od dětství, později si stodolu přestavěl na vlastní bydlení. Když mu bylo patnáct let, začal se starat o zahradu. „Z té doby zde ještě zůstaly tři stromy. Mnoho dalších jsem už vysadil já, a některé z nich jsem musel i vykácet. Zahrada se přirozeně mění,“ říká majitel.

Autorem stěny s písmeny je výtvarník a spisovatel Václav Vokolek. Ke stavbě byl použitý kámen z původních zdí.

Čtyři záhony stačí

Původní pozemek navazující na dům a stodolu měl velikost necelých šest set metrů čtverečních. Po letech Zdeněk Hůla přikoupil dalších dvě stě metrů půdy od souseda, čímž získal samostatný vstup na zahradu, do té doby se do ní dalo dostat pouze skrz dům. Kromě přístupové cesty se sem vešlo ještě kamenické stání, kde výtvarník dělá svá drobnější díla, a také čtyři zeleninové záhony. „Změna se však dotkla i původní zahrady, která s tímto místem sousedí. Z okrajové části se najednou stal jeden z hlavních prostorů, což si vyžádalo i jinou koncepci tohoto místa,“ říká majitel. Při výsadbě volil převážně domácí druhy rostlin tak, aby zůstal zachovaný původní vesnický charakter. A s výjimkou malé zeleninové zahrady prostor plní funkci rekreační a odpočinkovou.

V zahradě se zpravidla nachází několik soch, jejichž autorem je majitel Zdeněk Hůla. Místo dělají zajímavé a jiné po celý rok.

Galerie po širým nebem

Někomu by mohlo připadat, že na tak velkou plochu je v zahradě vysázeno málo stromů. Má to svůj důvod – místo slouží i jako autorova galerie pod otevřeným nebem. Je zde k vidění zpravidla deset až patnáct soch. „Jejich počet se mění, pokud nějakou prodám, odvezu ji, místo pak doplním jinou. A některé zde zůstávají nastálo,“ říká malíř a sochař, který si z materiálů oblíbil kámen a sklo. „Pokud necháte venku sochu ze dřeva, po letech vám shnije. Ta kamenná vydří napořád, jen ji musíte čas od času vyčistit,“ dodává výtvarník.

Tvoří jak z domácího pískovce, sliveneckého vápence nebo žuly, tak například z kanadského mramoru i labradority, což je tvrdý kámen s velkými oky, který si nechal dovézt s Ruska. Přírodní materiál často doplňuje sklem. A to i u soch, které má trvale venku. „Ne, počasí jim nijak neškodí. Vždyť se ze skla dělají celé mrakodrapy, kde tento materiál trpí změnami povětrnostních podmínek mnohem více,“ konstatuje Zdeněk Hůla. Zatímco v létě se od skla odráží vysoké slunce, v zimě je to někdy to jediné, co je v zahrdaě vidět zpod vrstvy sněhu.

Kámen jako stavební materiál

Z kamene jsou zde postavené i obvodové zdi, které jsou samy o sobě uměleckými díly. Jde o pískovec, pocházející z okolí. Vozit na zahradu ho však vlastníci nemuseli, byly z něj postavené původní zdi, které ale spadly. Stačilo tedy materiál očistit a začít stavět znova. Zdi navrhl výtvarník a spisovatel Václav Vokolek. Proč právě písmena? „V každé zdi jsou tisíce nápisů, stačí když ji budete číst a jak ji budete číst. To samé platí o kamenu též platí o kameni jako materiálu. I on má různý tvar, různá žilkování, jde o určitou hru na čitelnost,“ vysvětluje Zdeněk Hůla.

Z pískovce je postavená i stodola, později předělaná na obytný dům. I ta skrývá krásné umělecké dílo. V průchodu, který na zimu majitelé uzavírají vyskládaným palivovým dřevem, je z kamene vytvořená přes celou stěnu Bohyně hojnosti od známého výtvarníka Kurta Gebauera. Na druhé straně pak vzniklo posezení s krbem. „A protože máme stěnu vyzdobenou dětskými zbraněmi, říkáme tomu rytířský sál,“ dodává majitel.

Akce jezírko

Zajímavým prvkem zahrady je i jezírko ve staré části zahrady, postavené bylo před více než dvaceti lety tak trochu náhodu. „Měli jsme zde akci, která se jmenovala Zrcadlení. A já zjistil, že se nám zde nic nezrcadlí, proto se vybudovalo toto pískovcové jezírko, jehož hladina posloužila právě jako zrcadlo,“ vypráví majitel. Je napouštěné dešťovou vodou, a ačkoli ho nedoplňuje čerpadlo a není v něm zajištěn oběh vody, dokonce není ani extra hluboké, daří se zde karasům. Někteří zde žijí od založení vodní plochy. Samozřejmě vodu je nutné čas od času zbavit kalů a dalších hrubých nečistot. Protože začíná protékat, čeká ho pravděpodobně letos rekonstrukce, majitel počítá s tím, že svede vodu ze střech, které mají nemalou plochu, a s pomocí dotací vybuduje velkou nádrž na zachycení dešťovky.

Ta pak možná zbude i na zalévání trávníku. „Ne, nijak příkladně se o něj nestarám. V sezoně ho jednou za týden poseču, mimo sezonu to bývá méně často. A když přijdou horka, je zdevastovaný. Ale nevadí mi to, stejně jako když v něm kvetou sedmikrásky. K venkovské zahradě to patří,“ dodává Zdeněk Hůla.

Magdaléna Krajmerová ● foto Jaroslav Hejzlar

Více informací se nachází v únorovém vydání z roku 2018.