Houbová sezona nikdy nekončí

Nepatří mezi rostliny, přesto rostou. Mnohé mají vynikající chuť a navíc léčivé schopnosti. Čerstvé je můžete sklízet i v lednu – houby se dají pěstovat na zahradě i doma.

Nejrychlejší a nejsnazší pěstování nabízejí speciální soupravy – jde o kostku substrátu zatavenou ve fólii – houby na nich porostou i uvnitř domu nebo bytu. Teplo je dokonce pro rychlý vývoj plodnic nutné. Nejčastěji jsou nabízeny soupravy žampionové, ale můžete vyzkoušet i stále oblíbenější shitake. Houby se však dají pěstovat i na špalku, pařezu nebo v pytli.

Houby z pěstební sady

Pokud si koupíte pěstební sadu, získáváte substrát naočkovaný podhoubím – to jím prorůstá, a pokud už krásně voní po houbách, znamená to, že se úrody dočkáte poměrně rychle. Jinak mu dopřejte pár dní až dva týdny v prostředí s teplotou nad dvacet stupňů a fólii zatím na pár místech pouze propíchněte. Poté dle návodu odřízněte její svrchní část, pokud ponecháte širší okraj, nebude substrát vypadávat. Jestliže je slehlý, vezměte vidličku a zlehka jej prokypřete, uhlaďte a teprve poté na něj nasypte krycí zeminu, je-li součástí soupravy. Nezapomeňte na každodenní kropení a rosení, houby potřebují ke svému růstu neustále mírně vlhké prostředí.

Plodnice žampiónů rychle rostou při 20 až 26 stupních, pro shitake je vhodných 20 až 22 stupňů. Žampiony v růstu podpoří změna teploty – proto se je nebojte přemístit z tepla na chladnější místo, ke bude 14 až 18 stupňů. Do týdne se určitě objeví drobné plodnice a budou se rychle zvětšovat. Shitake oproti nim vyhovuje teplota stálá. Ovšem je náročnější na vlhkost vzduchu, která by měla dosahovat nejméně 85 procent, proto celý pěstební blok umístěte do miniskleníku, akvária nebo pod fóliový kryt. Žampiony dobře rostou ve tmě, shitake vyžadují pro tvorbu plodnic světlo.

Žampion

Při sklizni je důležité vykroutit i patku třeně, zbytky by v substrátu mohly plesnivět. Houby totiž sklízíte několikrát, obvykle dorůstají v týdenních intervalech. Substrát, který již neplodí, můžete použít jako kvalitní příměs na záhon nebo ho zkompostovat.

Houby na špalku

Houby, jako jsou hlíva ústřičná, růžová, miskovitá, dále shitake, opeňka, ucho jidášovo či penízovka lze velmi snadno pěstovat na špalku. Právě dřevo je jejich přirozeným substrátem, na kterém v přírodě rostou.

Vhodné jsou špalky z větví či kmenů listnatých stromů, dlouhé padesát až sto centimetrů o průměru nejméně patnáct centimetrů. Neodstraňujte z nich kůru, pouze dovnitř vyvrtejte přibližně jeden až jeden a půl centimetru široké a asi tři centimetry hluboké otvory pro násadu hub. Zakoupit ji lze obvykle sušenou, po rozmíchání ve vodě se vkládá do otvorů, rozmístěných přibližně deset centimetrů od sebe na dvou až čtyřech protilehlých stranách špalku. Podhoubí nesmí vyschnout, naplněné otvory proto zatřete štěpařským balzámem nebo obvažte roubovací páskou či igelitem.

Další možností, vhodnou pro kratší špalky, je odříznout kolečko, které poslouží jako víko, podhoubím natřít řeznou ránu, kterou můžete navíc trochu vydlabat, zakrýt a vše svázat nebo přitlouci. K dostání jsou rovněž dřevěné patrony s podhoubím uvnitř, které se do dřeva přímo zatloukají.

Dřevo musí být čerstvé, na suchých špalcích houby neporostou. Pokud je můžete ponechat v temperované místnosti, naočkujte je již v zimě, aby podhoubí začalo prorůstat. Světlo v té době nepotřebují. Jestliže vhodné prostory k dispozici nemáte, začněte s pěstováním až na jaře. Sice se v té době nesmí kácet dřevo, ale špalky vydrží čerstvé od zimy, postavte je na stinné místo a dbejte na to, aby nevyschly. Proto je často kropte, jedním koncem postavte do nádoby s vodou, venku pomůže i zapuštění do kypré půdy.

V první fázi, kdy podhoubí špalkem prorůstá, je výhodné, i když nepříliš vzhledné, zakrýt je igelitovým pytlem pro udržení vyšší vzdušné vlhkosti. Bezpečné dýchání zajistí zátka z vaty, kolem které uvážete tkanici a pytel tak uzavřete. Ze dřeva můžete postavit hranici nebo je opřít o sebe a překrýt všechny najednou. Jakmile se objeví první plodnice, obal odstraňte.

Podhoubí bude dřevem prorůstat sice několik měsíců, ale i doba sklizně bývá rovněž velmi dlouhé a může pokračovat i v dalších letech, dokud houba dřevo nerozloží. Prorůstání je rychlejší a sklizeň časnější na měkčím dřevě, třeba lípě či bříze.

Jidášovo ucho

Domácí ucho jidášovo čili boltcovitka bezová (Auricularia auricula-judae) roste nejlépe na bezu, ale i vrbě, javoru, akátu či olši. Pokud zvolíte násadu orientálních druhů boltcovitky, které jsou plodnější, bude podhoubí vyžadovat vyšší teplotu 25 až 30 stupňů, aby dřevo prorostlo. Ideální je umístit špalky do skleníku, fóliovníku nebo pařeniště.

Opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis) nejochotněji poroste na buku a habru, vyzkoušet však můžete i ostatní druhy listnáčů, pokud jsou k dispozici. Špalek zapusťte až ze dvou třetin do země, podhoubí se rozšíří do půdy kolem – proto kropte i jeho okolí.
Polnička topolová (Agrocybe cylindracea) má svůj oblíbený strom již v názvu, nahradit ho můžete i bukem, habrem a dalšími. Nejlépe proroste ve skleníku nebo u jezírka, kde je vzduch vlhčí. Špalky plodí i více let, pokud je uchráníte před promrznutím. Nejlepší chuť mají mladé plodnice, které se sklízejí po celých trsech.

Shitake

Houževnatec jedlý čili shitake (Lentinula edodes) roste téměř na každém stromě, stejně jako polničce mu svědčí vlhkost a ochrana před mrazem. Podhoubí špalkem prorůstá i tři měsíce. Pokud se plodnice stále neobjevují, lze jejich růst podpořit namočením dřeva na den do vody teplé deset až dvacet stupňů. Po sklizni ho nechejte měsíc odpočinout a můžete máčení zopakovat.

Penízovka sametonohá

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) roste rovněž na veškerém listnatém dřevě. Špalky zapusťte z poloviny až dvou třetin do půdy na stinném místě zahrady a za sucha kropte. Penízovka roste brzy zjara, v létě si dá pauzu a pokračuje na podzim, až do silnějších mrazů.

Houby na pařezu

Na zahradě bylo třeba porazit listnatý strom a zbyl z něj pařez? Máte další ideální místo pro houby, postup je stejný, jako při pěstování na špalku. Pařez bude plodit po několik let a houby ho zároveň postupně rozkládají. Je to pomalejší, ale rozhodně užitečnější a méně pracný postup, nežli pařez vykopávat, nebo ještě hůře odstraňovat razantně působícími chemikáliemi.

Hlíva ústřičná

Houby v pytli

Také u dřevokazných hub lze zakoupit již připravený, naočkovaný pěstební substrát, jen vyhlíží jinak, než u žampionů – jde o pytle, které uložíte na police nebo v letní sezoně zavěsíte do stínu na zahradě. Nejčastěji jsou v této podobě k dostání různé druhy hlívy.
Houby lze pěstovat také na substrátu, který si sami namícháte, recept pro daný druh by měl být přiložen k její násadě. Obvykle jde o sterilizovanou směs hoblin nebo pilin listnatých stromů a vápence, případně s příměsí kukuřičných otrub a dalších složek. Alternativou je spařená sláma, ovšem pozor, do hub z ní mohou přejít i zbytky pesticidů, pokud není v biokvalitě. Aby byl substrát stále vlhký, nejsnazší je vložit ho opět do plastových pytlů. Plodnice porostou otvory, které se do pytlů nařezávají poté, co podhoubí substrát proroste.
Kromě hlív lze v pytlích pěstovat leskohorku lesklou zvanou reishi, shitake, polničku topolovou, opeňku měnlivou, penízovku sametonohou.

Hlíva ústřičná

Viola Martinková, foto Shutterstock