Hrachory: Rostliny s poutavým příběhem

Píše se rok 1699 a v botanické zahradě v Misilmeri, nedaleko od sicilského Palerma, mnich i uznávaný botanik a přírodovědec Francesco Cupani připravuje zásilku semínek do Anglie. Sesbíral je z rostliny, kterou zatím skoro nikdo nezná. To se ale časem dramaticky změní.

Foto: Pavel Chlouba

Semínka v zásilce jsou určena duchovnímu, učiteli a nadšenému zahradníkovi Robertu Uvedaleovi. Patří rostlině, kterou dnes označujeme jako hrachor vonný – Lathyrus odoratus. Těmto dvěma lidem patrně nejvíce vděčíme za to, že se nyní můžeme kochat nejenom krásou, ale i vůní těchto něžných květů. Uvedale ze semínek vypěstoval rostliny, které ho okouzlily dvoubarevnými květy a pronikavou vůní. Co se s hrachory dělo nejbližších pár let, nevíme přesně. Jedna z prvních významných odrůd hrachoru vznikla v roce 1726 (podle jiných zdrojů až v roce 1730), dostala jméno ‚Painted Lady‘ – a pěstuje se dodnes. Také hrachor, který na sklonku 17. století mnich Cupani poslal do Anglie, se nadále pěstuje. Celkem logicky nese jméno svého objevitele – označuje se jako Lathyrus odoratus ‚Cupani‘.

Nové odrůdy i národní hrachorová společnost

V dějinách této rostliny by bylo nespravedlivé nevzpomenout zahradníka pana Henryho Eckforda, který se už na sklonku 19. století věnoval mimo jiného i šlechtění hrachorů. V roce 1900 pěstoval už celkem 115 odrůd. O rok později se jinému pěstiteli, Silasi Coleovi, povedlo objevit zajímavou mutaci, následkem čehož vznikla zcela nová forma s většími a zajímavějšími květy, než jaké měly všechny předešlé. Dostala jméno ‚Countess Spencer‘ a patrně se stala základem pro vznik mnoha dalších moderních odrůd. Krátce nato – v roce 1905, vznikla v Anglii Národní hrachorová společnost (The National Sweet Pea Society). Stavidla pro vznik hrachorové vášně se otevřela, nebylo už cesty zpátky.

Foto: Pavel Chlouba

Kytice hrachorů za 1000 liber

Napomohla tomu i reklamní kampaň novin Daily Mail v roce 1911. Pánové z redakce potřebovali v rostoucí konkurenci upozornit na svůj list, tak pro jeho podporu připravili velkou soutěž o nejhezčí hrachorovou kytici. Šlo o dobrý marketingový tah – zacílili na nadšenou a obří komunitu britských pěstitelů. Aby se tato soutěž neminula účinkem, rozhodli se vypsat gigantickou finanční dotaci. Vítězná kytice měla být odměněna sumou 1000 liber, což v dnešních cenách vysoce překračuje hodnotu 2 milionů korun.

Soutěž byla ale vypsána pouze pro amatérské zahradníky a měla velmi přísná pravidla. Její organizátoři očekávali obří účast, předpokládali, že by se mohlo přihlásit až 2500 soutěžení chtivých zahradníků-laiků. Šance přijít k velkým penězům ale nenechala britské zahrádkáře v žádné letargii. Do soutěže o nejhezčí hrachorovou kytici se přihlásilo přes 100 tisíc uchazečů. Podmínku dodat do soutěže kytici se dvanácti stonky, uvitou z minimálně tří odrůd ale splnilo „jenom“ 38 tisíc přihlášených. Deset členů komise to vůbec nemělo jednoduché, z prvního kola vybralo deset tisíc nejhezčích hrachorových kytic, které postoupily do kola druhého. Vítězem se nakonec stala paní Fraserová, která svoji čerstvou kytici dovezla do Londýna až z jižního Skotska. I v současnosti by se nepochybně jednalo o velkou událost, tenkrát se ale psal rok 1911…

Foto: Pavel Chlouba

Hrachory na českých zahradách

Předpěstování

Vypěstování zdravých a vitálních sazeniček představuje základní krůček k následujícímu úspěchu. Vyžaduje několik důležitých technologických dovedností. Hrachory nesnášejí pikýrování. Proto se pěstují dvěma způsoby. Lze využít i přímý výsev na stanoviště, ale tato cesta má dvě nevýhody – máme na mysli pozdní nástup do kvetení a vysoké riziko poškození od plžů a slimáků. Předpěstování přináší mnohem více nadějí, i tam ale musíme ctít základní pravidla.

Foto: Pavel Chlouba

Kdy vlastně vysévat?

Hrachory se někdy vysévají už na podzim – obvykle tehdy, pokud máme k dispozici velmi světlou a chladnou místnost, kde by mladé rostliny přečkaly zimu. Tato metoda slibuje rychlý jarní start růstu mladých rostlin – a hlavně raný a bohatý nástup kvetení. Mnohem přijatelnější termín pro výsev nastává přibližně od začátku března do poloviny dubna. Hrachory vyséváme do výsevných substrátů nebo přímo do jemného kompostu. Pro výsev používáme malé květináče, do každého se vkládají dvě až čtyři semínka, před výsevem se nemají namáčet. Výsev se udržuje stále jenom mírně vlhký, při běžné pokojové teplotě. Na přelití reaguje hrachor velmi citlivě. Bez ohledu na to, kolik semínek v květináčku vyklíčí, ponechají se maximálně dvě nejsilnější rostliny. Po druhém až třetím lístku se mladé rostliny zaštípnou a sníží se jim teplota, ideálně na 10 až 12 stupňů. Jak bude přibývat světlo, teploty mohou pomalu růst.

Foto: Pavel Chlouba

Základy pěstování

Hrachor vonný patří mezi jednoleté rostliny. Obvykle dorůstá do výšky kolem dvou metrů, existují ale i velmi kompaktní odrůdy, které jsou vhodné pro pěstování v nádobách. Ty zpravidla nepřekročí výšku 40 až 50 cm. Pěstují se v hlubší, humózní zemině, která by měla být neustále mírně vlhká, ale velmi dobře propustná, aby se nadbytečná voda nikdy nezdržovala dlouho v oblasti kořenového krčku.

Foto: Pavel Chlouba

Jak je motivovat ke kvetení?

Hrachory potřebují hodně světla, ale nesvědčí jim příliš teplé místo. Lépe se jim daří mimo nížiny, v teplém až horkém počasí rostou rychle a brzy odkvétají. Vysazují se vždy ke stabilní opoře s hustou sítí ok. Po výsadbě nějakou dobu pomáháme rostlinám vyvazováním k opoře. Až se rozvětví, budou se už přichytávat samy. Hlavní podmínkou bohatého kvetení je nedovolit rostlinám vytvořit semínka. Jestli se tak stane, okamžitě ztrácí motivaci k dalšímu kvetení. Odkvetlá soukvětí je třeba průběžně odstraňovat, čerstvá soukvětí klidně sbírejte jako řezané květy do vázy. Rostlině to jenom prospěje. Péče věnovaná hrachorům se jeho pěstitelům bohatě vrátí.

Text a foto: Pavel Chlouba