Jak fotit rostliny? Poradí profesionál

Rádi cestujete za krásou rostlin do zámeckých zahrad, botanických skleníků a přírodních památek a přáli byste si přenést jejich kouzlo do fotoalba? Nebo si zkrátka jen chcete věrně zdokumentovat dění na svých záhonech? Na odborné rady, jak se stát dobrým fotografem rostlinné říše, i když zrovna máte po ruce jen fotoaparát v mobilu, jsme se zeptali zkušeného lektora Martina Krejčího.

Foto: Martin Krejčí

Podle čeho se pozná fotogenická rostlina?

Zajímavá otázka! Určitě záleží nejenom na druhu, ale i na stavu konkrétního exempláře. Je třeba hledat rostliny zdravé, čisté, ‚neožrané‘ hmyzem. Také bychom vždy měli fotit ve vhodné vegetační fázi – květy si přejeme zachytit čerstvě rozkvetlé, a ne již odkvétající. Osobně mi připadá, že všechny rostliny jsou svým způsobem fotogenické. Ale chápu, jak to myslíte… Řekl bych, že se nám na rostlinách líbí především zajímavé tvary, vzory, linie a barvy. Části rostlin, které toho v těchto ohledech nabízejí více, obecně vnímáme jako atraktivnější. Proto se nejspíš staly tak populárními orchideje – jak mezi fotografy, tak mezi pěstiteli.

Pokud mám s fotografováním rostlin minimální zkušenosti, doporučil byste mi, ať se vypravím trénovat na zahradu, do skleníku, nebo ať raději zůstanu v interiéru a fotím pokojovky?

Pro úplného začátečníka bude nejjednodušší začít venku na zahradě, protože zde má dostatek světla, a může tedy úspěšně fotit i třeba jen na automatiku. Zkušenější fotograf dá ale často přednost focení uvnitř. Interiér má totiž jednu zásadní výhodu – nefouká tam vítr, díky čemuž se rostliny skutečně ani nehnou. Focení uvnitř ale vyžaduje buď zvládat základy umělého svícení, nebo mít zkušenosti s focením ze stativu. Nejlépe obojí.

Foto: Martin Krejčí

Když jste se dotkl vybavení, co si mám do začátku pořídit, jestliže chci pravidelně fotit flóru na své zahradě?

Co se týče samotného fotoaparátu, stačí skutečně téměř cokoliv, dokonce i pouhý mobilní telefon. Objektiv se dá použít také v podstatě jakýkoliv, běžný ‚seťák‘ (základní objektiv, který se často prodává spolu s fotoaparátem) naprosto vyhovuje. Mnohem důležitější je dobře vyřešit nasvícení a pozadí snímku. S tím pomůže rozličné příslušenství. Pro začátek bych se určitě přimlouval za to, ať si opatříte pár barevných čtvrtek nebo jiných matných desek, které půjdou použít jako umělé pozadí. Občas totiž musíte fotit na místech, kde skutečné pozadí nevypadá dobře. Nejvíce využijete pozadí v různých odstínech zelené, dále pozadí hnědé, černé, případně světle modré. Ta vypadají na fotkách nejpřirozeněji. Dále se může hodit rozptylné plátno na změkčení světla, odrazná deska, jedno či dvě menší světla (třeba malá bateriová LED světla). Zkušenější využijí blesk a něco, čím jeho světlo změkčí. Nic z toho ale není doopravdy nutné, spíše vám to rozšíří možnosti.

Martin Krejčí

Když si navíc dokoupím ještě stativ, kam to moje fotografování posune?

Hlavní přínos stativu spočívá v tom, že vám umožní fotit ve špičkové technické kvalitě i za velmi nízké hladiny světla. Klidně i v téměř úplné tmě. Focené rostliny se však nesmějí hýbat, potřebujete tedy dokonalé bezvětří. Stativ proto nejvíce využijete při focení v interiéru nebo třeba ve skleníku, venku vám poslouží jen v omezené míře. Také vám umožní, abyste si záběr lépe přichystali a dokonale jej ‚vychytali‘. To znamená: perfektně vyladili zarámování, odstranili veškeré rušivé prvky… Dá se tedy říct, že stativ podporuje pomalejší, pečlivější práci.

Jaké všechny perspektivy a polohy těla se při focení květin vyplatí vyzkoušet?

Začal bych vždy focením ‚z úrovně rostliny‘. To znamená, že kupříkladu sněženky budete fotit od země, zhruba z výšky jejich květů, vyšší rostliny zase z větší výšky. Dále mohou být pěkné pohledy shora a samozřejmě i různě zešikma. Budete-li fotit nějaký dílčí detail, třeba samotný květ, pochopitelně hraje důležitou roli i to, jak je natočený a ze kterého směru vypadá nejlépe. Jinak se ale nebojte experimentovat a zkoušet všechno možné. Tak si nejlépe ověříte, co ‚funguje‘ a co moc ne.

Foto: Martin Krejčí

V čem laici při zachycování rostlin podle vás nejčastěji chybují?

Nevěnují dostatek času výběru nejlepšího exempláře ani dostatek pozornosti pozadí snímku, fotí rostliny, které nejsou v dobré kondici (například už odkvétají), fotí v ostrém světle poledního slunce, podceňují důležitost dobré kompozice.

Zmínil jste ostré polední světlo. Při jakých venkovních podmínkách nemá smysl se do focení pouštět, protože bychom se s ním zbytečně trápili?

Za jasných dní, když se slunce nachází vysoko na obloze. Přímé sluneční světlo svítící shora se pro focení obecně považuje za nevhodné, neplatí to jen pro focení rostlin. V poledním slunci velmi těžko cokoliv vyfotíte tak, aby výsledek vypadal dobře, rozhodně ne bez použití přisvícení nebo prostředků pro úpravu světla. Za slunečních dní to chce fotit, pokud možno, ráno nebo večer, když slunce vidíte nízko na obloze. Moc pěkné fotky vznikají také při ‚ošklivém’ počasí – když venku prší nebo je zataženo. Za těchto podmínek sice bývá méně světla, ale samotný charakter nasvícení se pro focení hodí.

Foto: Martin Krejčí

Když se vypravím do skleníku, ať už vlastního nebo botanického, nebude se mi mlžit čočka fotoaparátu?

Někdy se to může stát, určitě ale ne vždy. K orosení fotoaparátu dochází tehdy, když do skleníku vstoupíte s fotoaparátem, jehož teplota bude nižší, než je hodnota rosného bodu uvnitř skleníku. Jinými slovy jde o souhru okolností: teplo ve skleníku, vysoká vlhkost ve skleníku, studený fotoaparát. V takovém případě dojde ke kondenzaci vody na čočkách, na těle fotoaparátu, vlastně na všech jeho površích. Nejvíc nám to ale vadí pochopitelně na optice. V reálu se to tedy typicky stane, když se v zimních měsících vypravíte do skleníku botanické zahrady, a během cesty vám fotoaparát vystydne. Pokud už k orosení dojde, stačí počkat, než se přístroj ohřeje. Sám se pak odmlží. Nemá smysl snažit se orosené čočky otírat, okamžitě na nich vykondenzuje další voda. A se zamlženým fotoaparátem byste fotit neměli.

Velmi efektně na fotkách vypadají kapky rosy na květech či listech. Máte radu, jak orosenou rostlinu co nejlépe zvěčnit?

Kapky patří mezi velmi fotogenické prvky, připomínají totiž drahokamy, navíc se v nich odráží a láme jejich okolí. Focení orosené a neorosené rostliny se v zásadě moc neliší. Jen byste měli zohlednit skutečnost, že se kapky též stávají součástí kompozice, takže s nimi musíte pracovat. Co to znamená? Například je neumisťovat ke krajům snímku, snažit se, aby se nevhodně nedotýkaly a nepřekrývaly. Doporučuji, aby alespoň jedna z kapek byla dokonale přesně zaostřená, ideálně ta největší nebo nejnápadnější. Často se totiž stává nejvýraznějším prvkem kompozice.

Martin Krejčí

Pokud sním o foto úlovku, který u květu zachytí letící včelu nebo motýla, na jak náročný proces se mám připravit?

Živý hmyz je obecně těžší na vyfocení než rostliny. Ale samozřejmě záleží na konkrétních okolnostech. Asi nejsnáz se fotí hmyz v klidu, třeba motýl či vážka sedící na květu. Mnohem těžší to máte s včelou či čmelákem ‚při práci‘. Ani na chvíli neposedí, nemají na to čas, což vám ztěžuje snahu ‚chytit‘ je na fotce v dobré póze. Vyfotit letící hmyz tak, aby výsledek vypadal doopravdy pěkně, je náročné. Obvykle vyjde buďto špatně zaostřený, pohybově mázlý anebo je na snímku moc malý, a působí to pak spíš tak, že se do záběru připletl.

Jak se od zachycování jednotlivých rostlin liší focení zahradního zákoutí? A v čem tkví tajemství úspěchu?

Obecně platí, že čím víc toho na fotce máte, tím těžší bude přijít se skutečně dobrou kompozicí. Tedy s vhodným uspořádáním obsahových prvků do plochy fotky tak, aby to vypadalo pěkně. U zákoutí bude tedy důležité hlavně věnovat zvýšenou pozornost dobré kompozici snímku. Kompozice je celkem obsáhlé téma, ale abych uvedl pár konkrétních příkladů, co sem spadá: obvykle nevypadá dobře, pokud se dva kompoziční prvky nechtěně dotýkají navzájem. Dále nepůsobí pěkně, když máte velký kompoziční prvek umístěný přesně uprostřed snímku nebo když se vám veškerý zajímavý obsah koncentruje například na levou stranu snímku, zatímco vpravo zůstane prázdno. Podobných kompozičních zásad existuje opravdu hodně.

Když vidím na profesionálních fotkách užitkové záhony, keříková rajčata zde vždy vypadají skoro až nablýskaně… Existuje na to nějaký tajný trik, aby výpěstky dělaly takový dojem?

Se stoprocentní jistotou to říct nemůžu, ale nejspíš onen lesk zajistila úprava fotek. Tento mocný nástroj dokáže fotky výrazně vylepšit, ale též pokazit. Dojmu nablýskanosti se také dá docílit vhodným nasvícením. Ale kdo ví, třeba se najde i někdo, kdo ta rajčata skutečně nějak leští a olejuje!

Text: Veronika Košťálková, foto: Martin Krejčí