Jak na nehezkou fasádu
Malé zahradní stavby se obvykle nestaví úplně podle doporučených standardů, proto jim často hrozí poškození fasády ať už vlivem vzlínající vlhkosti či poničených nebo dlouho neopravovaných okapů a podobně. Pak stačí jedna mrazivá zima a […]
Malé zahradní stavby se obvykle nestaví úplně podle doporučených standardů, proto jim často hrozí poškození fasády ať už vlivem vzlínající vlhkosti či poničených nebo dlouho neopravovaných okapů a podobně. Pak stačí jedna mrazivá zima a na jaře omítka opadá.
Pokud chcete zjistit, v jakém stavu je omítka vaší garáže, domku na nářadí či zděné kůlny, na několika místech na ni poklepejte. Jestliže zní dutě, je čas zasáhnout, jinak nakonec zcela opadá, a kdybyste opravu odkládali i několik let, poškodila by se také samotná nosná konstrukce stavby.
Kde a jak začít s opravami
Je-li fasáda poškozená jen někde, odstraňte na zasažených místech starou omítku, a to až na zdivo. Alespoň zjistíte, v jakém je stavu a zda se nedrolí. Otlučené části co nejlépe očistěte kartáčem nebo smetáčkem. Pak je napenetrujte, aby se zpevnil jejich povrch. Po zaschnutí, což trvá v závislosti na okolních teplotách a počasí alespoň dvacet minut, naneste novou omítku, ideální je řidší jádrová s hrubší strukturou. Pokud byste se pokoušeli nahodit omítku najednou v celé tloušťce, brzy vám opadá. Nanášejte ji tedy v několika tenčích vrstvách. Na tu poslední, kdy povrch srovnáváte téměř do roviny, použijte jádrovou omítku s jemnou strukturou. Vše srovnejte kývavým pohybem laťky do roviny, konečnou úpravu bude dělat až štuk. Ten se nanáší až po minimálně čtyřiadvacetihodinové pauze, hladítkem se při tom srovnávají rozdíly mezi starou a novou omítka. Štuk se nakonec vyhladí filcovým hladítkem, někdo dává přednost modifikaci molitanů, pro hodně jemné štukovací malty lze použít dokonce i měkkou houbu.
Jak na natírání
Určitě se nebudete chtít po zbytek života dívat na sice opravenou, ovšem flekatou fasádu. Je proto nutné celou plochu či dokonce celou stavbu barevně sjednotit. Při výběru fasádní barvy je důležitý nejen odstín, ale především druh. Pokud poničení fasády souviselo jen s krátkodobou závadou (například poškozeným okapem, který jste už ale opravili), můžete zvolit stejný druh fasádní barvy jako při předešlém natírání. Jde o poměrně jednoduchou práci – nejprve celou plochu napenetrujete, čímž ji zpevníte a sjednotíte její savost. Pak je možné začít se samotným nátěrem.
U vlhkých omítek poškozených zemní vlhkostí mohou pomoci sanační omítky. I ty sice časem budou zaneseny solemi z půdy a přestanou fungovat, ale oprava vás bude čekat až po několik letech, nikoli každé jaro. K jejich nátěru odborníci nedoporučují používat moderní akrylátové barvy s velmi malou prodyšností, ale mnohem lepší je spolehnout se na obyčejné vápno, jakým se dřív malovaly chalupy běžně. Anebo se v současné době vyrábějí vápenné barvy, které se dají i tónovat a mají podobné vlastnosti jako vápno, tedy především maximální prodyšnost.
Rostliny fasádu nezničí
Zvlášť u novostaveb nebo po opravě fasád se mnozí majitelé brání vysadit k nim popínavé rostliny s odůvodněním, že přece rozrušují omítky a ničí je. Opak je pravdou. U fasád bez prasklin a poškození se není čeho bát. Navíc ji rostliny chrání před vnějšími vlivy. I když pokud hodně prší nebo fouká silný vítr, zatížení fasády se enormně zvětšuje a může pak dojít k poškození. A také rostliny znemožňují průběžnou údržbu fasády. Někteří odborníci také zmiňují možnost poškození izolací stěny a statiky ve spodní části kvůli rozrůstajícímu se kořenovému systému.
Pro zelenou fasádu bez podpory, tedy rostoucí bez opěrné konstrukce, se hodí takzvané úponkovité rostliny, které si vytvářejí přísavné terčíky. Ty vylučují lepkavou hmotu, kterou se na podklad přilepí. Mohou se tedy pnout i po hladkém povrchu, například sklu či plastu. K nejznámějším patří přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) a přísavník pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) případně břečťan popínavý (Hedera helix).
Druhou možnost nabízejí rostliny kořenující, které se k fasádě přichytávají pomocí jemných výrůstků připomínajících kořínky. Nejde tedy o skutečné kořeny vyvinuté pro čerpání živin. Tyto druhy potřebují k přichytávání dostatečně drsný povrch, tedy například hrubé omítky, kamenné stěny, zdi, skály nebo kmeny starých stromů.
Zelené fasády s podporou
Fasádu však můžete ozelenit také rostlinami pnoucími se po podpůrné konstrukci. Nejčastěji se používá jednoduchý dřevěný rošt, ke kterému budete rostliny uvazovat, ale existují i plastové konstrukce nebo si je lze vyrobit z ocelových lanek. Mají tu výhodu, že konstrukci lze před údržbou odšroubovat, odklonit a po údržbě fasády opět vrátit na původní místo.
-
Ty je vhodné osadit šlahounovitými či náročnějšími úponkatými rostlinami. Vybírat můžete ze široké nabídky pnoucích růží, vinné révy, ale i sem se hodí přísavník pětilistý.
-
Často se používají také rostliny vzpěrné – mají tenké větve, často se plazí po zemi a vytvářejí tak celé pokryvy. Ovšem nacházejí-li se u opory a vy je k ní zpočátku připevníte, uvážete nebo prostrčíte skrz, budou tudy prorůstat. Jde například o skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), brslen Fortuneův (Euonymus fortunei), ostružinu malinu (Rubus) nebo botanické růže.
-
Další skupinou jsou rostliny ovíjivé. Nemají speciální orgány na popínání, ale ovíjejí se kolem opory otáčivým pohybem vlastní osy. Dále se dělí na pravotočivé – mezi ně patří zimolez kozí list (Lonicera caprifolium), chmel (Humulus lupulus), dlouhatec (Dolichos lablab) – a levotočivé, což jsou fazole (Phaseolus) či vistárie květnatá (Wisteria floribunda). Ovšem například lilek potměchuť (Solanum dulcamara) se někdy točí doleva a jindy doprava.
-
Rostliny úponkaté zase šplhají nahoru pomocí úponků, což jsou přeměněné části rostliny, například listy nebo jejich části, které přidržují rostlinu na konstrukci tím, že se spirálovitě obtočí kolem opory. Mezi úponkaté letničky patří například bryonia, cobaea, hrachor (Lathyrus), z dřevin pak plamének (Klematis) a netvařec (Ampelopsis).
Oba způsoby lze na jediné fasádě samozřejmě i kombinovat.
TIP REDAKCE
Většinou se na fasády používají neutrální, spíše světlejší barvy kvůli tomu, že neabsorbují tolik slunečního světla, takže se jádro fasády tolik nezatěžuje. Pokud máte světlou osluněnou fasádu, můžete u zdi klidně pěstovat i tak teplomilné rostliny, jako jsou třeba papriky nebo rajčata. Díky tomu urychlíte úrodu.
Radek Tichý, foto Shutterstock
Více informací se nachází v červnovém vydání z roku 2017.