Jak pěstovat rododendrony a azalky

Rododendrony a azalky se často pěstují společně, jejich nároky se v lecčems shodují, patří ostatně do stejného rodu, ale také liší. Zatímco některé pokvetou na slunci, jiné vyžadují stín. Jestliže se je rozhodnete na zahradu vysadit, jaro k tomu bude ideální.

Rododendrony a azalky zjara dodají zahradě krásné barevné květy, po zbytek roku uklidňující zeleň. Všechny běžně pěstované rododendrony jsou stálezelené, mezi částečně opadavé se řadí jen některé botanické druhy. U azalek pak v běžném zahradním sortimentu naleznete jak keře stále zelené, tak opadavé, ovšem o to odolnější. Jejich pěstování není obtížné, tedy pokud víte, jak na to.

Rododendrony

O rododendronech je všeobecně známo, že vyžadují kyselou půdu. Jde jen o jednu z podmínek, které potřebují ke správné mu růstu a bohatému kvetení. Navíc neplatí, že čím kyselejší půda, tím lepší, pH 4,5–5 jim úplně stačí. Dokonce rododendrony roubované na podnoži INKARHO porostou a pokveou i v neutrálním substrátu. Jen musí být také propustný a bohatý na humus. Pokud vaše zahrada neleží v kraji s přirozeně kyselejší půdou, což je například Liberecko, přichystejte dřevinám vhodný substrát. Ale pozor, nejčastěji používaná rašelina nemusí být vhodná. Někdy se totiž její přirozená kyselost neutralizuje. Vyberte proto hrubou, vláknitou, vrchovištní rašelinu, která má nižší pH, je vzdušná a dobře poutá vodu. A smíchejte ji s vyzrálým kompostem, který nebyl vápněný, nebo rozloženým hnojem. Zdroj humusu a živin je pro rododendrony velmi důležitý.

MOERHEIM‘ – drobnolistý, jen půl metru vysoký a až metr široký, kompaktní a hustě větvený keř. Od počátku května ho zdobí ohromné množství světle fialových květů.

PRAECOX‘ se řadí mezi vzpřímeně rostoucí drobnolisté kultivary dosahující přibližně metrové výšky. Květy se rozvíjejí výjimečně časně, již v březnu, a vydrží až do dubna.

Jde to i bez rašeliny

Krásné rododendrony však lze pěstovat i bez rašeliny, v přírodě se bez ní až na výjimky také obejdou. Nahradí ji borová hrabanka doplněná listovkou, zvláště mírně kyselá z dubového či ořešákového listí je vhodná – rozklad sice trvá déle, ale po rozložení v ní nezůstávají žádné nežádoucí látky. Nebo můžete zakoupit substrát připravený speciálně pro rododendrony. Při výsadbě pak vykopejte jámu půl metru hlubokou a širokou podle budoucí velikosti keře a substrátem ji vyplňte. V případě těžké jílovité půdy, v níž by rostliny trpěly, by měla být ještě hlubší, zeminu vylehčete pískem nebo drobným štěrkem. Rododendrony vyžadují zeminu vlhkou, ale zároveň musí být propustná.

‚AUGUST LAMKEN‘ bývá choulostivější, jde o kultivar ze skupiny Williamsianum. Dosahuje výšky kolem dvou metrů při široce vzpřímeném růstu. Rozkvétá již v dubnu a pokračuje do května.

‚ANASTASIA‘ patří do skupiny velkokvětých pěnišníků. Obrovská květenství mají výšku až devatenáct a šířku patnáct centimetrů. Rozvíjejí se až v druhé polovině května.

‚LAVENDULA‘ je vzpřímeně rostoucí drobnolistý kultivar vysoký do osmdesáti centimetrů a široký přibližně metr. Fialové květy se otvírají v květnu a červnu.

Pozor na holomrazy

V Asii i Evropě rostou pěnišníky běžně v přírodě, většinou na horách, jsou tedy otužilé. Ale potřebují ochrannou vrstvu sněhu, zničit je naopak mohou holomrazy a nízké teploty s vysušujícím větrem. Najděte jim proto chráněné místo, a zvláště mladší keře první zimy chraňte chvojím, které je zčásti také zastíní. Použít můžete i bílou netkanou textilii. Sníh sice izoluje, ale svou vahou mladší keře snadno poničí, vytvořte proto nad nimi stříšku z prken. Pozor také na sucho, na horách, kde rostou, mají vláhy stále dostatek. Zalévejte je pravidelně, a to i v zimě za bezmrazých dnů. Ideální je dešťovka, naopak tvrdé vodě z kohoutku se raději vyhněte. Keře koření mělce, proto je chraňte vrstvou mulče, pomůže s udržením vláhy v půdě i zmírní teplotní výkyvy. Můžete bez obav použít oblíbenou mulčovací kůru, že okyseluje, je v tomto případě přínosné. Poslouží i jehličí, nejlépe borové.

V přírodě roste mnoho rozmanitých druhů rododendronů, z nichž byla vyšlechtěna řada kříženců a dále kultivarů. Dělí se do několika skupin, jejichž vzhled i nároky se v určitých ohledech liší.

NOVA ZEMBLA‘ patří mezi klasické velkolisté kultivary, s rubínově červenými květy, dorůstající do výšky dva až tři metry. Roste vzpřímeně, v pokročilém věku je řidší. Kvete v květnu a červnu, a to velmi spolehlivě.

POLARNACHT‘ se také řadí mezi velkolisté kultivary. Má výjimečně zbarvené květy, které ho zdobí v květnu a červnu. Je polokulovitý a až dva metry vysoký.

‚BLURETTIA‘, výjimečně půvabný kultivar ze skupiny Yakushimanum , dorůstá do výšky 1,1 a šířky 1,3 metru. Kvete v průběhu května a června.

Velkolisté kultivary

Tyto rododendrony patří patrně k nejznámějším. Tvoří vzpřímeně rostoucí a zároveň široké keře, největší mohou dorůst až pětimetrové výše i šíře, obvyklejší je velikost kolem dvou metrů. Jejich velké listy jsou zpravidla tmavozelené a kožovité. Velká květenství mají zářivé barvy a rozvíjejí se v květnu a červnu. Velkolisté rododendrony poslouží jako krásné solitéry, vyniknou ve skupinách a při dostatku prostoru i jako volně rostoucí živý plot. Pokud zvolíte chráněné stanoviště, zimní ochranu budou potřebovat jen mladé keře. Nejlépe prospívají v polostínu u zdi nebo ještě lépe pod vyššími stromy, protože koření mělce, vodu ani živiny si navzájem neubírají. Nejlepší jsou hluboce kořenící borovice, které je zároveň mulčují svými kysele působícími jehlicemi.

SCINTILLATION‘ náležející rovněž ke skupině velkolistých kultivarů dosahuje v dospělosti výšky až tři a šířky dva metry, zprvu je rozkladitý, později kompaktní. Krásně vybarvené květy se rozvíjejí v květnu a jemně voní. V zimě ocení tato odrůda ochranu, aby se jí nekroutily dekorativní, dlouhé a lesklé listy.

‚FANTASTICA‘ patří mezi kultivar ze skupiny Yakushimanum, dorůstá do metrové výšky a o něco větší šířky. Sytě růžová poupata se otevírají koncem května.

BADEN-BADEN‘ kultivar náležející ke skupině ‚BADEN-BADEN‘, Forrestii, je hustý a kompaktní, zploštěle kulovitý keř, dorůstající do výšky 90 centimetrů a šířky 1,4 metru. Šarlatové květy až šest centimetrů široké se objevují už koncem dubna.

Kultivary Yakushimanum

Pocházejí z pěnišníku jakutského, mají drobnější listy i výšku – zpravidla do metru a půl. Většinou jsou odolné a plně mrazuvzdorné.

SCHNEEKRONE‘ ze skupiny Yakushimanum má necelý metr. Květy rozvíjející se v půli května jsou zprvu růžové a později bílé s tmavou kresbou.

Drobnolisté kultivary

Vyšlechtěny byly z nízkých druhů pěnišníků, například z pěnišníku obtíženého (Rhododendron impeditum) vysokého do půl metru či chlupatého (R. hirsutum) vysokého kolem metru. Vyhovuje jim světlý stín a snášejí i slunce, jsou však náročné na vlhký vzduch, dostatek vláhy a stanoviště chráněné před větry.

Forrestii

Kultivary z této skupiny mají nároky podobné, dobře snášejí i slunce, pokud udržujete půdu dostatečně vlhkou stejně jako okolní vzduch. Jsou nejvýše metr vysoké, obvykle však nižší a často až dvojnásobně široké. Často se pěstují na vřesovištích a skalkách s kyselou půdou.

Williamsianum

Tato skupina zahrnuje kompaktní, nejvýše dvoumetrové keře s drobnými, široce vejčitými listy. Jsou jasně zelené a na rubu namodralé, v době rašení zprvu bronzové. Velké zvonovité květy se objevují již v dubnu a pokračují do května. Tyto velmi atraktivní rododendrony však nepatří mezi plně mrazuvzdorné. Zimu přežijí jen na dobře chráněném místě, za holomrazů vyžadují důkladnou ochranu.

Tip redakce

Opatrným odstraňováním suchých květů zabráníte tvorbě semen, která keř zbytečně vyčerpává. Pozor však na spící pupeny, připravené již na příští rok. Zaštípnutím nových zelených výhonů podpoříte větvení keře, jeli příliš řídký.

Azalky

Ačkoli dříve azalky tvořily samostatný rod, dnes je botanikové sloučili s rododendrony čili pěnišníky do jednoho. Na půdu, její pH, obsah humusu i vláhy nebo mulčování mají venkovní azalky nároky stejné. Požadavky na zastínění se pak liší podle druhů.

‚SCHNEEPERLE‘ – plnokvětý kultivar japonské azalky s květy kolem 4,5 cm velkými, který snáší zimu rovněž lépe než řada jiných kultivarů tohoto druhu.

‚MELINA‘ se rovněž řadí mezi otužilé variety japonské azalky se sytě zbarvenými až šesticentimetrovými širokými květy.

‚FEUERWERK‘, kultivar opadavé azalky, vyniká vonnými až devíticentimetrovými zářivými květy.

Hybridy a kultivary pocházející z azalky japonské (Rhododendrum japonicum) jsou stálezelené nebo částečně opadavé, husté, široké a nejvýše metr vysoké. Zjara, obvykle v květnu, je zdobí pastelově zbarvené květy, na podzim se do vínových tónů často zbarvují drobné listy. Nejlépe se jim daří ve stínu pod stromy, které je navíc chrání před větrem a udržují vyšší vlhkost vzduchu. Pak téměř neopadávají. Snesou sice i slunce, ale potom listy zčásti shazují, i když na začátku sezony obvykle vyraší nové. Dobře snášejí řez a dají se tvarovat do kvetoucích koulí, ovšem i jejich přirozený růst je pěkný. Ne všechny kultivary však dobře snášejí mráz, v zimě vyžadují ochranu. Pokud si přejete azalku na plné slunce, například na vřesoviště nebo do skalky, zvolte raději opadavé druhy, kterým takové stanoviště vyhovuje. K nejoblíbenějším patří kultivary ze skupiny Knap Hill, které jsou dokonale zimovzdorné, odolné a přizpůsobivé. Vzpřímeně rostoucí keře mají výšku až dva a půl metru. Na podzim se listy často barví do sytých oranžových a červených tónů, v době rašení bývají měděné. Nádherné bývají především v květnu a červnu, kdy se rozvíjejí zářivě barevné a často překvapivě velké květy. Jejich barvy bývají intenzivnější a ostřejší nežli u stálezelených azalek.

‚KLONDYKE‘ je opadavá azalka, která má pěkné, až osm centimetrů velké květy.

‚DAVIESII‘ patří mezi opadavé azalky s květy až pět centimetrů velkými a příjemně voňavými.

Drobnou pokojovou azalku pocházející z Číny a Tchajwanu (Rhododendron simsii) lze pěstovat pouze jako přenosnou rostlinu, mráz nesnese. Ovšem letnění ve stínu stromů na chráněném místě jí prospívá.

Viola Martinková