Kvetoucí zahrada, která se nemusí nezalévat

Šetření vodou se stává mantrou, kterou slýcháme stále častěji i od zahradníků. Zatímco na venkově představuje využívání dešťové vody lety prověřený způsob zavlažování, v okolních částech země se povědomí o hospodaření s vyrovnanou bilancí zvýšilo i díky podpůrným programům. Nechcete-li dělat kompromis mezi krásnou kvetoucí zahradou a nízkou spotřebou vody, nechte si od Flóry poradit s výběrem správných rostlin.

foto Shutterstock

Změna rozložení srážek v průběhu roku, pozvolné oteplování klimatu, vysychání půdy napříč českou krajinou – všechny tyto faktory se přirozeně projevují i na našich zahradách. V posledních letech směřoval trend ke kapkové závlaze, která zajišťuje péči o rostliny sofistikovaným způsobem – nezvlhčuje celý povrch záhonu, nýbrž pouze část těsně u kořenů, a to skutečně po kapkách. I když se v tomto případě výrazně zlepší celkové hospodaření s pitnou vodou, kapková závlaha vyžaduje poměrně nákladnou prvotní investici, majitelé si musí dát záležet s plánováním i s realizací, a kapkový systém se navíc neobejde bez pravidelné údržby. Snaha o šetření energie, vody i práce vyústila ve zrod dalšího trendu, takzvaných extenzivních zahrad, které se nezalévají. Pojem „extenzivní” proslul už v oblasti střešních zahrad, kdy se tak označují plochy, které si vystačí jen s vodou, která na na ně dopadne v průběhu roku. To samé platí, pokud do podobného režimu zahrnete celou zahradu.

česnek něžný, foto Shutterstok

modřenec chocholatý, foto Shutterstok

Pozor na žíznivé rostliny

Při plánování každé zahrady se hodí promyslet, jaké nároky na vodu budou mít její jednotlivé složky. Nejžíznivější kupodivu bývá intenzivní okrasný trávník, tedy takový, který se pravidelně seče, hnojí a kropí. Tipnete si, kolik litrů vody potřebuje na metr plochy, aby vypadal skutečně výstavně? Počítejte s dvaceti litry vody na každý metr. Po celou sezonu! Mezi další náročné složky patří užitkové záhony se zeleninou, skleník nevyjímaje. Když se zaměříme na ovoce, nejvíce vody spotřebují jahodníky, borůvky a vše, co roubujeme na slabě rostoucí podnože, které mělce koření (což platí i pro drobné ovoce roubované na kmínek). Větší odolností se mohou pochlubit polokmeny, vysokokmeny a keře s drobným ovocem. Určitě vás nepřekvapí, že se do výčtu náročných příjemců vody řadí: balkonovky, z okrasných rostlin rododendrony, vřesoviště, většina letničkových záhonů a rostliny původem z vlhkého lesa, tedy například dlužichy, udatny, jarmanky, ale i japonské sasanky, kokoříky, srdcovky, popelivky či ploštičníky a většina kapradin. Podíl a skladba ploch, na kterých jednotlivé komodity pěstujete, tím pádem výrazně ovlivní, kolik vody za sezonu budete reálně potřebovat.

rozchodník bílý, foto Shutterstok

mydlice bazalkolistá, foto Shutterstok

Pomohou nám při suchu skalničky?

Pro suchá místa se často doporučují skalničky. Může se vám poštěstit, že některé druhy na vybraném místě vydrží bez doplňkové zálivky, ale nedá se to považovat za pravidlo. Tyto rostliny (takzvané alpinky) totiž často pocházejí z vysokohorského prostředí, které se vyznačuje jednak vyšší vlhkostí vzduchu, jednak výrazným nočním ochlazení, při kterém na listech kondenzuje voda, která se tak stává důležitým zdrojem vláhy. Tam, kde se denní teploty od nočních příliš neliší (tj. teplotní rozdíl mezi dnem a nocí nepřesáhne 10-15 °C), alpinky trvale prospívat nebudou. Tento popis sedí kupříkladu na svahy obrácené k jihu nebo na místa v sousedství budov, zdí a betonových ploch, které akumulují teplo a v noci jej vyzařují. Jistější úspěch slibují domácí druhy, které pocházející z krasových oblastí, a jsou tudíž na nedostatek vody zvyklé: kupříkladu tařice (Aurinia saxatilis), koniklec (Pulsatilla vulgaris), hlaváček (Adonis vernalis), ale i později kvetoucí vysoká třemdava (Dictamnus albus) či hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus). U těchto druhů se však vyplatí respektovat nároky na zásadité pH půdy. Pokud takovou nemáte, upravte stanoviště pomocí vápencové drti – seženete ji v zahradních centrech.

foto Shutterstok

Zahrada krásná po celý rok

Vybudovat zahradu tak, aby v ní neustále něco kvetlo, touží snad každý majitel. V praxi vám tento nelehký úkol usnadní, když víte, které rostliny vybrat – pak si můžete vytvořit vlastní, na zálivku nenáročné místo, kde bude dobře dařit vám i květinám.

černucha damašská, foto Shutterstok

nerenka nádherná, foto Shutterstok

sluncovka kalifornská, foto Shutterstok

šrucha velkokvětá, foto Shutterstok

Jaro otevírají cibuloviny a skalničky

V jarním období se nedostatek vody většinou neprojevuje, což vám dává volnější ruku při nákupu rostlin. Ze skalniček vybírejte odolnější zahradní kultivary, které prošly šlechtěním, botanické rarity totiž bývají příliš úzce vázány na místo původu. Z cibulovin se zaměřte na drobnější i na méně obvyklé druhy, které nepotřebují často přesazovat a na místě vypadají dlouho pěkně.

Vhodné druhy: *česnek žlutý (Allium flavum) *česnek něžný (Allium pulchellum) *česnek zlatožlutý (Allium moly) *kosatec nízký (Iris pumila) *lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata) *modřenec chocholatý (Muscari comosum) *mydlice bazalkolistá (Saponaria ocymoides) *netřesk (Sempervivum) *plamenka šídlolistá (Phlox subulata) *rozchodník bílý (Sedum album) * rozchodník kamčatský (Sedum kamtschaticum) *rožec (Cerastium) *trávnička (Armeria) * původní tulipány (Tulipa tarda, T. humilis, T. greigii)

agastache mexická, foto Shutterstok

rozrazil rozprostřený, foto Shutterstok

mochna nepálská, foto Shutterstok

třapatkovka nachová, foto Shutterstok

Léto zdobí trvalky a letničky

Jádro sortimentu tvoří dobře adaptovaná prérijní společenstva. Velmi často pocházejí ze Severní Ameriky, ale můžete se porozhlédnout i po flóře ze středomořské oblasti, ze severní a jižní Afriky nebo z asijských stepí. Do zásobárny odolných trvalek patří také bylinky a řada evropských čili domácích druhů. Máte radši letničky? Pokud se smíříte s faktem, že se často musí předpěstovat a že vyžadují poměrně velké množství práce, i mezi nimi najdete řadu výborných druhů, které se po zakořenění vyznačují spolehlivostí a odolností proti suchu. Počítejte však s tím, že dokud se letničky neujmou, budou asi dva až tři týdny po výsadbě potřebovat vaši pozornost (a vláhu). Jen pár druhů můžete vysévat i přímo.

Vhodné druhy trvalek:
*Agastage (Agastache) * čistec (Stachys) *denivka (Hemerocallis) *dobromysl (Origanum) *kakost (Geranium) *kohoutek věncový (Lychnis coronaria) *kohoutek smolnička (Silene viscaria) *mateřídouška (Thymus ) *mavuň (Centranthus) *mnohokvět (Kniphofie) *mochna zlatá (Potentilla aurea ) *mochna nepálská (Potentilla nepalensis) * pupalka (Oenothera) *rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata) *rozrazil šedý (Veronica cinerea) *perovskie (Perovskia) * sporýš argentinský (Verbena bonariensis) * šalvěj hajní (Salvia nemorosa) *šalvěj lékařská (Salvia officinalis) *šanta (Nepeta) * šuškarda (Liatris) *třapatka (Rudbeckia) *třapatkovka (Echinacea) *záplevák (Helenium) *zavinutka (Monarda).

Vhodné druhy letniček:
Předpěstování potřebují: *kosmatec (Dorotheanthus) * lokanka (Clarkia) *nerenka (Arctotis) *pestrovka (Gomphrena ) *suchokvět (Xeranthemum) *statice (Limonium) * šalvěj zahradní (Salvia viridis) *šrucha velkokvětá (Portulaca grandiflora) *zaječí ocásek (Lagurus).
Pro přímý výsev se hodí: * černucha (Nigella) *sluncovka (Eschscholzia) *svazenka (Phacelia) *tařicovka (Lobularia).

Vybírejte okem znalce
Při nákupu v zahradnictví se můžete řídit i vizuálními signály – rostliny vám svojí podobou napoví, zda si s nedostatkem vody umí poradit. Za známky odolnosti se dají považovat třeba dužnaté listy sukulentního charakteru (pryšec, rozchodník), šedavé, malé, tuhé či šupinovité listy, které odrážejí světlo (levandule, perovskie, sporýš, svatolina, tymián, šalvěj, pelyněk) nebo listy s jemnými chlupy, které regulují odpar vody (čistec, divizna).

I nenáročné druhy vyžadují péči…
Plánujete založit zahradu s nízkými nároky na vodu? Berte v úvahu, že odolností vynikají pouze silné a dobře zakořeněné rostliny. Po výsadbě jim tedy musíte věnovat pozornost – zalévat je, plít a případně i trochu okopat. Představa, že třeba mladý keřík (jinak velmi skromné) komule vyklopíte z kontejneru, strčíte ho do ledabyle vyhloubené jámy a on vám za měsíc pokvete, je zcela lichá. Příprava místa jde ruku v ruce s kontinuální péčí po výsadbě – a obojí končí až v době, kdy trvalka podruhé vykvete nebo kdy si dřevina dvakrát po sobě přisadí nové výhony. O první výhony se zaslouží ještě školka, ty druhé už budou vizitkou vaší péče.

DAGMAR CVRČKOVÁ
absolvovala Agronomickou fakultu na VŠZ. Kromě zahrad se dlouhodobě zabývá ochranou přírody a krajiny.

foto Dagmar Cvrčková

Pokračování článku o nezalévaných zahradách najdete v srpnové Floře nebo na našem webu zhruba za měsíc – seznámíme vás nejen s optimálním sortimentem travin a dřevin, ale i s praktickými tipy, jak ovlivnit úsporu vláhy kupříkladu úpravou zahradního terénu.

Dagmar Cvrčková, foto Shutterstock