Les uprostřed města

Mnozí lidé se domnívají, že se pod stromy a ve stínu nedá vybudovat atraktivní rozkvetlá zahrada. Ovšem není tomu tak. Mnoho okrasných rostlin dává přednost polostínu a stínu – na takových místech nádherně kvetou nebo bujně tvoří zajímavé listy. A když se vzájemně promyšleně zkombinují, může vzniknout vskutku nádherná zahrada.

Nevelká městská zahrada, do níž vás tento měsíc pozvu, je charakteristická tím, že je ukryta ve stínu stromů. Působí opravdu útulně. Úmyslem jejího zakladatele – zahradního designéra Adama Frosta – bylo vytvořit na pozemku malý biotop, něco jako minilesík, svěží zelenou oázu. Protože zahrada patří k modernímu domu, měl být její koncept také dostatečně reprezentativní a v duchu současných trendů. Majitelé chtěli zahradu využívat i k relaxaci – jejich přáním nebyly klasické záhony a trávník, jejich představám naopak vyhovovala spíše celistvá výsadba, sem tam přerušená například terasou, vodní plochou či ostrůvkem se solitérním stromem. Chtěli rovněž, aby byla zahrada celoročně proměnlivá a vždy zde kvetlo něco jiného. Navzdory poměrně malým rozměrům zahrady si zde rovněž přáli vysadit další stromy.

Nevelká městská zahrada ve stínu stromů poskytuje ideální podmínky mnoha zajímavým rostlinným druhům.	O osvěžení vzduchu i zajímavé zvukové efekty se tu stará trendový prvek současné zahradní architektury – vodní stěna. Cirkulující voda z ní přetéká potůčkem do jezírka a zase se vrací zpět.

Centrum zahrady

Centrem zahrady, kterou od okolí chrání vyšší živý plot z opadavých listnáčů, je čtvercová deska z betonu. Na ní jsou umístěny vkusné zahradní pohovky, které jsou současně i praktickým odkládacím prostorem. Na tomto místě se majitelé zahrady zdržují nejčastěji – relaxují tu s knihou v ruce nebo při rozhovorech s přáteli, vnímají žblunkání vody či jen tak pozorují život okolo nich. Podobné betonové desky jako ta, z níž je vytvořena terasa, slouží i k procházení zahradou. Protože jsou umístěny v různých výškách, vytvářejí dojem, že zahrada není vybudovaná na rovině – dobrý nápad, jak ozvláštnit malý prostor. Dlážděné desky vedou podél atraktivních výsadeb a skrz geometricky tvarovaná jezírka se štěrkovým dnem, jichž je tu hned několik. Příkladné je i osázení jejich břehů – téměř je není vidět, člověk vnímá jen zrcadlící se vodní hladinu. Také díky tomu působí jezírka přirozeně a jako součást celé výsadby. Voda má v této zahradě však nejen statickou, ale také dynamickou podobu vodní stěny, která sem vnáší zajímavé vizuální i zvukové efekty. Zároveň pomáhá zvyšovat vlhkost vzduchu, díky čemuž se zde lépe daří některým vysazeným rostlinám – rodgersiím, kapraďorostům, čechravám a dalším. A v létě oceňují příznivé účinky tekoucí vody i obyvatelé zahrady.

Rostliny jsou vysázeny tak hustě, že plevel nemá prakticky žádnou šanci. Zároveň se v půdě déle udrží vláha.

Voda z vodní stěny napájí menší a větší jezírka, kterých je tu hned několik. Příkladné je osázení jejich břehů – téměř nelze vidět, kde má voda svoje hranice.	Mezi rostlinami jsou zastoupeny hlavně ty, které dlouho kvetou, jsou vhodné do stínu a dokážou se samy poměrně rychle rozmnožovat. Jde převážně o trvalky, které připomínají lesní flóru. (Na obr. jarmanka větší – Astrantia major)

 
Majestátní rostliny

Zahradní designér si tady pohrál i s výběrem rostlin. Použil dřeviny (doplnil sem stromy s kompaktní korunou), ale hlavně velké množství vyšších a nižších trvalek nenáročných na péči. Mnohé z nich jsou přitažlivé i svými listy (například různé druhy bohyšek). Zaměřil se přitom na rostliny, díky kterým zahrada připomíná les – různé druhy náprstníků, kakosty, tužebníky, kapraďorosty, kosatce a další. Často jde o druhy, které se poměrně rychle rozšiřují samovýsevem či dělením podzemku, takže nehrozí, že by časem ze zahrady vymizely. Jsou tu zastoupeny rostliny s výrazně barevnými nebo bílými květy, které prosvětlují stinnou kompozici, případně s listy, které vzájemně kontrastují odlišnými tvary (trávovité, štítovité, dlaňovité, podlouhlé a podobně). Nechybějí ani tvarované vždyzelené zimostráze (v moderních zahradách jsou velmi oblíbené), díky nimž je kompozice zajímavá i během zimy. Rostliny jsou tu vysázeny poměrně hustě (z jednoho druhu zde najdete vždy několik kusů), proto mezi nimi téměř neroste plevel a zároveň se v půdě déle udrží vláha. Ta se k rostlinám dostává díky automatickému závlahovému systému, takže péče o zahradu je opravdu minimální.
 
Ačkoli jejich zahrada nádherně kvete, majitelé stále hledají něco, co by ji učinilo ještě přitažlivější – svou pozornost zaměřují hlavně na přirozeně působící rostliny a přírodní materiály. Už nyní mají několik nápadů, které se jim snad podaří realizovat nevelkým rozměrům jejich zahrady navzdory.

Atmosféru lesního paloučku podtrhují bohatě olistěné trsy kapraďorostů.

V zahradě vždy něco kvete a zajímavý je i kontrast různých tvarů listů, které jsou v kompozici zastoupeny. Ani zde nechybí různé odstíny. (Na obr. například modře kvetoucí pakosty a kosatce sibiřské)	Vděčnou rostlinou je náprstník, jehož zde najdeme několik druhů. Je pěstitelsky nenáročný a jeho vzpřímená soukvětí dodávají výsadbě na zajímavosti.

TEXT a FOTO: Daniel Košťál
Odpovědná redaktorka: Zuzana Hošková