Líbí se vám trávníky s vůní bylinek a louky?

Obvykle si pod pojmem „trávník“ představíme živý zelený koberec, který zdůrazní sousedící dřeviny a záhony s květinami – a v teplejší části jara už patřičně vynikne. Objevují se ale i další, pestřejší možnosti…

Foto: Shutterstock

Ukázková, hustě zatravněná plocha s jednotnou výškou i barvou se stala cílem zahradního snažení devadesátých let. Dnes se však na intenzivní trávníky díváme poněkud jinak. Pokrýt pozemek anglickým trávníkem stojí v českých podmínkách tolik práce, vody, hnojiv i péče, že byste za tytéž peníze zajistili zeleninu a květiny pro dvě rodiny. Jaké alternativy tedy existují?

Luční porost na každý pozemek?

Jakkoli lákavě květinová louka vypadá, všude se bohužel nehodí – nedá se po ní totiž chodit. Můžete si sice prosekat průchod, ale ten „funguje“ pouze na větší ploše. Na malé výměře by vás louka dost omezovala v pohybu – chtě nechtě byste sešlapávali kraje a ničili porost pohybem techniky i hadice. Proto se takové řešení osvědčuje spíš na větších pozemcích, které můžete rozčlenit do zón s odlišnou funkcí, a květní louku vytvořit někde v klidnějším koutě.

Další zajímavá možnost? Na kruhové ploše o průměru cca tři metry založíte květní louku, jež funguje jako velký trvalkový záhon – tedy s cestičkami kolem, ale bez průchodu. Rozloha přibližně sedm metrů čtverečních už umí opravdu vzbudit dojem kvetoucího venkova. Pokud disponujete větším prostorem a vytvoříte kruh o čtyřmetrovém průměru, výsledná plocha už zaujme přes 12 metrů čtverečních, za což by vás pochválil každý entomolog. Podle výzkumníků z České zemědělské univerzity takováto plocha výrazně zvýší možnosti pro opylovače, kteří právě zde mohou najít zdroje potravy – jinak velmi vzácné uprostřed zastavěného území.

Foto: Shutterstock

Pozor na „hippie“ styl

Žít a nechat žít, tedy neosévat plochu u nově postaveného domu a čekat, co se zde objeví – i s takto pojatým minimalisticko-přírodním přístupem se dnes setkáte. Samozřejmě, že se hned zahájí sukcese, tedy vývoj bylinného patra. Tento proces ale vždy začíná náletem agresivních plevelů, které na dlouhé roky opanují prostor, zvlášť když chybí býložravci, kteří by porost na louce spolehlivě zregulovali.

Místo kopretin a zvonků se zde objeví merlíky, lebedy, pelyňky nebo pcháče, tedy druhy s obrovskou produkcí semen a velikou vitalitou. Ptáte se proč? Pokud nesousedíte s chráněnou krajinnou oblastí, jiné, tedy žádoucí rostliny, se k vám nemají odkud dostat – chybí totiž zdroje semen méně odolných druhů. Vždy se proto snažte holá místa osít, třeba jen zeleným hnojením, než si rozmyslíte, jaký zvolíte celkový ráz zahrady a který typ trávníku do něj nejlépe „zapadne“.

Foto: Shutterstock

Ani louka, ani zelený koberec

Nové trendy, které volají po přístupech vlídnějších k přírodnímu prostředí, daly vzniknout zajímavému mezistupni mezi květnatou loukou a intenzivně ošetřovaným porostem. Stačí použít osevní směsi obohacené o kvetoucí druhy bylin, a máte postaráno o zpestření trávníku, který by působil monotónně nejen na naše oko, ale i na hmyz. Třebaže podíl dvouděložných rostlin není velký, činí jen asi 4-8 % z objemu semen (květinové louky mají tento podíl až desetinásobný, kolem 60 %), stačí to, aby se porost vyznačoval vyšší odolností.

I v tomto případě musíte vybrat směs vhodnou pro vaše stanoviště – pro výsluní se kupříkladu přimíchává mateřídouška vejčitá, krvavec toten, řebříček obecný, kopretina luční, svízel syřišťový, hvozdík kropenatý či nízký černohlávek (‚Slunovrat‘, ‚Panonia‘). Vlastníte-li vlhčí a mírně zastíněnou zahradu, bude zde prospívat směs ‚Rusalka‘, kde kopretinu luční nahrazuje kopretina řimbaba, a dále vás potěší mařinka vonná, zvonek broskvolistý, hrachor luční, kuklík městský a čistec lesní. V každé variantě najdete i vybrané druhy jetelovin (1-2 %), a to nejen jetele, ale třeba štírovník plazivý, čičorku pestrou nebo tolici dětelovou.

Foto: Shutterstock

Bylinky mění potřebnou péči

Tento trávník se údržbou trochu liší – může se častěji sekat, ale nehnojí se. Vymizely by vám totiž druhy citlivé na vyšší hladinu dusíku a zůstaly by zde jen bujně rostoucí traviny. Zapomeňte i na vertikutaci. Díky dvouděložným rostlinám vznikne vzdušnější porost a travní plst se navíc tolik netvoří. Ostré břity by naopak byliny nenávratně zničily, protože na rozdíl od travin nemají odnožovací uzly, ze kterých by po poškození obrazily.

V průběhu sezony si tak ušetříte práci i výdaje za hnojení. Co ale nelze odbýt, je pečlivá příprava místa před výsevem – zaplevelení a velké hroudy vedou k mezerám, které rychle osídlí širokolistý plevel, typicky sedmikrásky, jitrocel nebo pampelišky. Pokud tyto exempláře objevíte, raději je vypíchněte – jinak pro sebe zaberou spoustu místa a vytlačí luční sousedy. Předem zapomeňte na herbicidy, zničily by vám celou bylinnou složku porostu, tedy vše kromě travin.

Foto: Shutterstock

Proč krajinářský trávník na běžné zahrady nepatří?

V nabídce větších zahradních center jistě narazíte i na osevní směs označenou jako „Krajinný trávník“ nebo „Extenzivní krajinná směs“. Naše rada? Odložte, prosím, představu, že jde o vstupenku do ekologického ráje, protože krajina = příroda. Ve skutečnosti se jedná o směs určenou pro rychlou obnovu porostu, třeba na výsypkách, v okolí dálnic, na rekultivovaných plochách, příkopech a podobných problematických místech, nikdy ne pro zahrady.

Riziko spočívá ve složení – směsi jsou namíchány z intenzivně rostoucích druhů, často pícninářských. K nim patří jílek vytrvalý, jílek mnohokvětý, jílek Westerwoldův, kostřava drsnolistá, kostřava rákosovitá či kostřava červená. Ty rostou jako husté vzpřímené trsy, které nevytvoří příjemně zapojený měkký terén. Sice zabrání zaplevelení, ale mají pevné sevřené trsy a tvrdá stébla, takže se po nich nedá příjemně chodit a velmi těžce se sečou.

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock